Počet zobrazení stránky

pátek 10. července 2020

Karanténa 1.

Jeden způsob využití času v karanténě - to když se mi dostane do ruky odstřižek z délky mých tmavomodrých šatů (a já v něm uvidím krásnou kabelku - psaníčko), nebo uklízím v košíku se šitím a najdu tam průsvitnou bílou stuhu a kousky krajek (už vidím, jaké náramky se z toho dají udělat) a nakonec ještě objevím tmavomodrou dutinku, kdo ví, z čeho jsem ji odpárala (a mne napadne, že mám zlaté hodinky, které mají už rozbitý pásek a že kdyby se daly navléct na tu textilní dutinku, byl by z toho krásný pásek na hodinky z mé oblíbené tmavě modré barvy - a ke všemu jde třikrát otočit kolem zápěstí, takže zbude i na náramek).

Nejdříve kabelka - psaníčko:
uvnitř je na zip, aby nic nevypadlo...
.. a ještě fotka s bleskem, aby byla vidět ta velká mašle s korálky...

a byla by škoda ten pruh lásky vyhodit, když z toho může být kabelka...

pak taška - na každé straně jiná látka, aby se víc hodila k oblečeni:
zbytek látky a ucha ze staré tašky

a tato strana tašky je z vestičky, která mi už byla malá...tvar té vesty dal vlastně tvar i tašce...
a ještě něco pro parádu na ruce - šité náramky třeba do divadla:


a ještě bílý:
sponu jsem měla doma z dob "korálkování"


snad najdu i odvahu náramky občas vzít...
a ještě pásek k mým prvním hodinkám, které jsem dostala od rodičů:
...zbylo i na  náramek...

mám ráda neobvyklé kombinace - řemínek k hodinkám z látky včetně náramku...
Hodně pohody




čtvrtek 9. července 2020

Vila Tugendhadt - únor 2020


Toto je pohled od spodní vily rodičů k vile Tugendhadt - obrovský pozemek rodiny...
Poprvé jsem tuto vilu viděla před mnoha lety, kdy nám tam  kolega mého tatínka  umožnil neoficiální návštěvu. Architekturu mám moc ráda, zejména funkcionalismus a letos v únoru jsem se do vily podívala podruhé a nejen do ní - také do vily rodiny brněnského textilního průmyslníka Alfreda Löw-Beera, rodičů Grety Tugendhadt. Ti darovali své dceři jako svatební dar horní část svého velikého pozemku a financovali celou stavbu. Architekt Ludwig Mies van der Rohe měl volnou ruku v tvorbě i dostatek financí, takže se "rozmáchl" - vila stála tolik, kolik v té době stálo 30 běžných rodinných vilek. I když Ludwig Mies obdivoval tradiční germánskou architekturu počátku 19. století,  jeho tvorba ovlivněná Le Corbusierem,  Adolfem Loosem a celou avantgardní školou umění a designu Bauhaus se nelíbila nacistům (jako "neněmecká").  Pak  státem dotovaná škola Bauhaus, jejímž ředitelem byl od roku 1930, byla nacisty v podstatě zlikvidována,   také v Evropě ubyly zakázky - to vše donutilo Ludwiga Mies van der Rohe v roce 1938 odjet do Spojených států.

Vila Tudendhadt, jejíž návrh vypracoval v roce 1928 a za 14 měsíců zrealizoval, byla splněním jeho filosofie, převzaté od Loose - volně plynoucí prostor vzájemně propojených místností, které jsou v podstatě součástí vnějšího prostředí ... ta obrovská skleněná okna v obývacím pokoji se dají spustit až do podlahy, obrovský volný prostor je docílen ocelovým skeletem, tudíž nebylo třeba ho tříštit a zaplnit nosnými zdmi a spolu s nábytkem tvoří volný a přitom účelně obyvatelný prostor. Onyxová stěna mění vlivem slunečních paprsků svou barvu a je nádherným a neskutečně nákladným předělem obývacího a pracovního prostoru. 

Bohužel, rodina si vilu užila jen krátký čas, ještě před rokem 1938 museli kvůli obavám  o život pro svůj židovský původ emigrovat. 
Mies navrhl i křesla, židle, pracovní stůl...



jídelní stůl pro až 24 lidí... 

V Evropě se dochovalo velice málo staveb Ludwiga Mies van den Rohe, navíc staveb bez pozdějších  úprav - proto je vila tak vzácná, zapsaná i do listiny světového dědictví UNESCO. 

A teď pár fotografií vily zcela jiného  stylu - rodičů Grety,  Alfreda a Marianne Löw-Beer. Tam mne nadchlo zejména nádherné schodiště s úžasnou dlažbou. Bohužel - Alfred neemigroval včas, na rozdíl od ostatních členů rodiny a byl zatčen a později zavražděn. Ve vile je dnes výstavní síň se zajímavou expozicí vztahující se k Brnu a architektuře.
pohled ze zahrady

vzadu mezi stromy je vidět vila Tugendhadt










Přidat popisek




Hodně pohody 


středa 8. července 2020

Čapí hnízdo

jsem viděla v únoru při cestě kolem a po všech těch bulvárních zprávách mne mile překvapilo -  omšelé dřevo na zajímavých stavbách i samotné Čapí hnízdo zapadají do krajiny a  vidět zachráněná hendikepovaná zvířátka a ptáky či koně pro jízdu a oslíka bylo milé a pro děti určitě zábavné...
napadlo trochu sněhu - snímek udělaný za jízdy...





Černé labutě









Vědom si své krásy, ochotně pózoval před foťákem...

... zato jeho oslí kamarád se ke mně otočil - chci věřit, že zády... 




Hodně pohody