Počet zobrazení stránky

neděle 25. září 2016

Lapač snů

Ráda dávám dárky vlastní výroby a také takové jsem připravila pro kamarádku Gábi k jejím narozeninám. Nejprve to byl lapač snů z obháčkované krajky s perličkami a bílými peříčky - zkoušela jsem udělat i látkové růžičky:


 




 Lapač jsem dala do staré krabice od bonboniéry, kterou jsem kdysi dostala a líbil se mi její obrázek,





A protože Gábinka je nesmírně šikovná a dělá nádherné korálkové šperky, ušila jsem jí - jak jinak - bílý krajkový obal na modrou podložku, na které korálky šije. Oba zipy jsem párala snad třikrát, protože se mi nedařilo odhadnout jejich správnou délku tak, aby po zapnutí mezi nimi nebyla žádná mezera - to aby zevnitř nevypadly všechny korálky či jehly a také aby po rozevření obou zipů byla podložka rovná a mohlo se na ni pořádně pracovat.




Dvě ušité tašky na nákupy - šedivá má uchem provlečený pytlíček s levandulí a  bílá  je schovaná v kulaté krabičce...



Hodně pohody

Kocourek

Kocourek  málo jí a hubne, takže chodíme každý týden na injekci B 12. V poslední době to bylo s jídlem ještě horší, dokonce občas zanaříkal a dávil se, takže jsme v pátek pospíchali k paní kočkodoktorce. Nejprve proběhl váhou (váží už jen 3,25 kg) a pak paní doktorka objevila příčinu všeho - hodně se mu viklaly dvě stoličky, Kocourka jsme zabalily do ručníku, spolu se sestřičkou ho držely  a během chviličky byly oba zoubky venku. Doma dostal kapátkem trochu řepíku a zalezl si do boudičky. 
Až do večera nejedl, přestože  měl výběr ze  čtyř dietních kapsiček - ale jen se přiblížil k miskám a hned se zase schoval. A tak když on nešel k jídlu,  řekla jsem, že jídlo musí přijít za ním a přinesla jsem mu mističku až k boudě.

 
Nakonec  neodolal vůni jídla, vystrčil hlavičku a začal jíst. Včera nejedl téměř vůbec a dneska si zase ze čtyř druhů jídel vybral až to páté, tak jsem ráda, že se aspoň trošku najedl.

Hodně pohody všem



středa 21. září 2016

Tančící dům


Včera jsme byly s kamarádkou v Praze - podívat se na retro výstavu v Tančícím domě. Počasí pro mne parádní, bezvětří, téměř stále pod mrakem, jen občas na chviličku vykouklo sluníčko.


Už před domem nás šokovala dost šílená růžová socha (buď autor miluje růžovou nebo se ispiroval trapným růžovým tankem?). Podle cedule jde o medvěda v rámci Sochařského festivalu v ulicích Prahy - podle nás o nějakou smíšeninu prasete, dinosaura a ještě něčeho (podle postoje, který vídám u pejsků, dělajících svoji ranní či večerní potřebu, jde možná prapodivného psa) - posuďte sami:
Autorem je Ondřej Bílek...

Výstava je taková skromná, uměřená, ale hezká - všichni dospělí lidé si tam našli spousty věcí, které znají z dětství či mládí a některé třeba mají dodnes. Moc se mi líbily šaty, půjčené soukromými osobami či Českou televizí, hodně z nich měla kdysi na sobě v televizi nebo ve filmu Helena Vondráčková či Dáda Patrasová v kultovním seriálu Návštěvníci:


A když už jste v Tančícím domě, není naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné, ale je nezbytné za jakéhokoli počasí vyjet výtahem nahoru do Glass baru, dát si na vyhlídce kávu  a kochat se jedním z nejnádhernějších výhledů na Prahu, na její červené střechy plné věží a věžiček, kupolí a atik:



Toto je hlava medúzy...





U Národního divadla jsou také dvě ukázky ze Sochařského festivalu v ulicích Prahy, jsou od Michala Gabriela - a že to jsou koně, to se dalo rozpoznat hned (ten mladý muž se tam připletl ve chvíli focení):

Krásný den to byl, jen nezbyl čas na další retro výstavu v Nové budově Národního muzea, takže brzy zase musíme vyrazit do Prahy. 


A ještě něco málo k Tančícímu domu:
Tato krásná fotografie je označena Case_danzanti a je z Wikipedie ... nejvíc vystihuje ty dvě tančíci postavy
Tančící dům, jinak také Fred a Ginger (podle dvou úžasných tanečníků Freda Astaira a Ginger Rogers), architektů Franka Owena Gehryho a Vlada Miluniče stojí od roku 1996 na Rašínově nábřeží čp. 80. Na tomto místě stával kdysi činžovní dům, který byl v roce 1945 americkými bombami při náletu na Prahu vybombardován. 
Původní záměr byl postavit zde dům, který by obsahoval divadlo, knihovnu, kavárnu a byl by jakýmsi kulturním napojením  na Rudolfinum, Národní divadlo, Mánes, ale na takové kulturní využití se nenašel investor.
Až v roce 1992 koupila pozemek nizozemská pojišťovna Nationale Niederlanden, která také pak stavbu financovala. V roce 1994 byl položen základní kámen a v roce 1996 bylo hotovo. Dům má 9 podlaží s nesymetrickými místnostmi a šikmými stěnami. Původně měla být věž Fred (ta širší, rovná) vyšší, hlava medúzy Gehryho prý vznikla jako výsledek patové situace při změnách původního návrhu. Ten obsahoval prosklenou zeměkouli navrženou Miluničem, která by navazovala na zeměkouli vedlejšího domu Havlů. Část interiéru kanceláři dělala Eva Jiřičná.
Smutné je, že již v roce 2008 plánoval vlastník budovy přestavbu a změnu vstupního prostoru domu od Gehryho, což vyvolalo odpor Vlada Miluniče a ten uskutečněné změny označil za zničení původní koncepce a vybudování naprosto tuctové bezcenné kulisy. Právě v souvislosti s tím mne trochu bere smutek nad tím, jak se nerespektují a nectí původní stavy věcí, jak každý nový vlastník musí měnit to, co vytvořil kdosi před ním jako originální autorský návrh... 
V roce 2013 byl dům nabídnut k prodeji. Zájem o koupi budovy měl developer Central Group s tím, že by zde vybudoval muzeum architektury a designu, ale neuspěl. Budovu koupila za 13,35 mil. eur (cca 360 milionů korun) Pražská správa nemovitostí, vlastněná realitním magnátem Václavem Skálou s úmyslem zachovat zde kanceláře. 

Hodně pohody




sobota 10. září 2016

Usušená levandule

Léto končí a já se konečně  dostala k ušití sáčků na celé  kytičky sušené levandule




- sáčky jsou ze síťoviny a krajky, aby byla kytička vidět a také aby ta nádherná vůně mohla vycházet:


a polštářky  - ty jsou plátěné, aby  levandule nevypadávala:








Voní nádherně a čekají, až je začnu rozdávat...

Hodně pohody