Počet zobrazení stránky

pondělí 9. června 2014

Ráda se toulám

po malých starých vesnických hřbitůvcích. Jsou půvabné, obvykle s krásnými malými kostelíky a jsou tam často i krásné staré sochy a kamenická díla. Není to úchylka nebo nemoc, spíš to dokresluje mou povahu - žiju sice v realitě přítomnosti, ale mám raději minulost (už totiž vím, jak dopadla a nemusím se tedy obávat nějakých těžkostí, jaké se mohou stát v neznámém budoucnu). Ráda si  za těmi jmény a daty, která čtu  na starých náhrobních deskách, představuji konkrétní lidi, jejich ne vždy idylický život a osud...

... opět foceno při jízdě z auta ...
Zajímavé...
Nádherný románský kostelík, který svítí do dálky...
 
Krásné časy, kdy ještě lidé svým příbuzným stáli za napsání něčeho bližšího na náhrobní desku a  hodní potomci naštěstí nelitují peněz ani námahy na udržování jejich hrobu. Dnes bohužel spousta lidí anonymně skončí v  nějaké společné travnaté loučce... možná i proto mám ráda minulost.

Hodně optimismu a pohody teď i v budoucnu


6 komentářů:

  1. Lado, opět moc hezké fotečky!!!! Já se musím přiznat, že jsem jako malá vždycky ráda šla s babičkou po hřbitově, když jsme se vracely od našeho hrobu a pročítala jsem ty náhrobky a vlastně to dělám dodnes. Právě to se mi líbilo, že se člověk o těch dávno zemřelých dověděl podle textu i to, kdo vlastně ten človíček byl. Jako děti jsme si dokonce na bývalém hřbitově s kamarády hráli. On totiž ten starý hřbitov byl v městské zástavbě, tak ho zrušili a začalo se pohřbívat na novém místě a z něj se stal park. Zůstalo tam vlastně jen několik hrobů z pruské války. Vždycky jsem litovala ty padlé, i když to byli Němci, že jsou pohřbení daleko od svých rodin a na hrob jim nikdo nechodí a ani jim nestáli za to, aby si je přestěhovali domů!!?? Tak jsme vždycky natrhali nějaké květiny na louce a pokládali jsme je na ty hroby ..... A taky si pamatuju, že jsme nikdy nesměli odnést ze hřbitova žádnou kytičku nebo travičku, která vyrostla u hřbitovní zdi, protože babička nás vždycky učila, že to patří mrtvým a že jim to tam taky musí zůstat. Proto nemůžu pochopit to, že někdo může na hřbitově krást a třeba si to vzít i domů ... ???? Lado, přeji krásné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, s kamarádkou jsme kdysi byly v německém horském městečku a zašly se podívat i tam na hřbitůvek. Co se mi moc líbilo - že se tam všichni lidé zdravili, pozdravili i nás, které rozhodně nemohli znát. Snažím se to uplatňovat i u nás, ale jde to nějak těžce, často lidé na můj pozdrav ani neodpoví. Přeji hodně pohody.

      Vymazat
  2. Laduško napsala jsi to přesně jak to cítím i já ♥ Měj se moc hezky ..Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, děkuji moc a je potěšující, že nás "takových" je víc. Přeji hodně pohody.

      Vymazat
  3. Milá Lada opäť krásne fotky a pekne napísané,tu na Slovensku keby som išla pozrieť nejaký cintorín asi by si mysleli že chcem kradnúť.Ale veru aj ja keď som na cintoríne veľa krát rozmýšľam kto je tam pochovaný, aký to bol človek, aký život mal.A vďaka tebe a tvojim fotkám mám pocit ako by som na tých miestach bola.Maj sa krásne.
    Rena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renatko, svět se nějak příliš rychle mění a spíš k horšímu - dříve byla aspoň nějaká místa nedotknutelná a mezi tato místa patřily i hřbitovy. To dnes už není. Měj se moc hezky a hodně pohody.

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.