Počet zobrazení stránky

neděle 24. srpna 2014

Lázně Bílina-Kyselka


Pamatuji si, že občas rodiče kupovali Bílinskou kyselku, která napomáhala zažívání, trávení i proti pálení žáhy. Před více jak devíti lety jsme se byli podívat do lázní Bílina - Kyselka a tenkrát jsme byli zděšení tím, v jakém stavu se nacházely jednotlivé budovy - lázněmi opuštěné, devastované, s vymlácenými okny, bez okapů... Měli jsme velikou obavu o osud tak krásného místa. Tuto neděli po obědě jsme tam zajeli znovu s představou, jakou zkázu uvidíme, ale hned po vystoupení z auta jsme měli radost.  Jako první nás totiž přivítala za tratí pod nebem plným beránků nádherně opravená budova stáčírny bývalého zřídelního závodu, která je stejně jako ostatní lázeňské budovy dílem architekta Sablicka z let 1875 - 1900: 

Hned za stáčírnou (tímto průjezdem dříve projížděla železniční vlečka)
už začíná krásný lázeňský park, založený v roce 1855, se spoustou stromů, pěšinek, laviček a různých zákoutí,
procházeli jsme kolem krásných domů, více či méně ukrytých mezi stromy,
objevili jsme zvědavou kozu-střecholezkyni, která k nám slezla se střechy,
našli jsme velmi  romantické stavby - amfiteátr, altánek, vodotrysk... 

v průhledu romantického  altánku jsme uviděli další romantický objekt - budovu minerálního pramenu, zblízka trochu romanticky zanedbanou a  uvnitř, no uvnitř trochu víc,  možná až příliš realistickou :
 

Pak jsme viděli hřiště minigolfu s možností občerstvení pod slunečníky a zhoupnutí na pravých starých železných houpačkách s dřevěnými sedačkami




















a nakonec po  klikatých pěšinkách v krásně upraveném parku jsme došli k cíli naší nedělní procházky - k slavné Lesní kavárně, která sem byla  z původního stanoviště na zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891 přenesena a postavena hned  rok poté
a v tom krásném slunečném odpoledni byla téměř plná nedělních hostů. Dali jsme si něco dobrého k pití a měli příjemný pocit z hezkého dne, krásného místa, nádherných budov a milých lidí kolem sebe - opět to vyvolávalo představu poklidného až idylického nedělního odpoledne z přelomu 19. a 20. století... A pak nastal čas se pomalu vrátit zpět a to jsme už vnímali i to, že ne všechny budovy jsou opravené...

Od místních obyvatel jsme se dozvěděli, že ta krásně opravená budova stáčírny patří soukromé firmě BHMW CZ, a. s. (snad opraví i budovu pramene), zatímco některé chátrající nádherné objekty patří městu Bílina...


a přitom z veliké terasy této nádherné, ale silně ničené budovy je překrásný pohled na národní přírodní rezervaci Bořeň (539 m ). Jde o jeden z největších znělcových útvarů v Evropě, který svými více jak 100 metrovými stěnami je nejvyšším nepískovcovým lezeckým objektem se spoustou vzácných rostlin i chráněných živočichů...

Nevím jak kdo, ale já v Bořni vidím mamuta napůl schovaného v lese... 
Pod nádražím je výletní restaurace, krásné koupaliště, několik tenisových kurtů a jiných sportovních hřišť. Můžete sem  přijet  vlakem
a vlakem i odjet, protože nádraží (které by si zasloužilo také  čistější kabátek, aby bylo rovnocenným partnerem krásně opravené stáčírně) je hned u vstupu do lázeňského areálu:



A na závěr ještě trocha historie:

 Město Bílina má bohatou a dlouhou historii. Z původního hradiště vznikl gotický hrad, později přebudovaný na zámek, který přijal pod své budované opevnění i  městečko. Jméno Bílina je připomínáno již v zakládací listině břevnovského kláštera z roku 993, ale jako o městečku se o něm poprvé mluví až v roce 1263. Stejně jako většina měst a panství Bílina přecházela od majitele k majiteli, střídali se vlastníci čeští a němečtí, až roku 1513 získali hrad a panství do dědičného vlastnictví Lobkovicové. Město utrpělo mnohými požáry, husitskými válkami i vpádem a drancováním Švédů, kteří v roce 1634 vypálili zámek i mnoho měšťanských domů. K velkému rozkvětu města a zejména lázeňství došlo za císařského diplomata hraběte Václava Ferdinanda Lobkovice a jeho sestry Eleonory.  Zdejší minerální voda se používala k léčení od nepaměti, stáčela se do hliněných džbánků, které se zalévaly voskem a v bednách rozvážely. I zde se o rozvoj lázeňství nejvíce zasadil balneolog a geolog  František Ambrož Reuss (1761 - 1830),  kterého jsem zmiňovala už u Lázní Mšené. a to vydáním knihy o významu a složení zdejší vody. Lázně a blízký kopec Bořeň navštívilo a ocenilo jejich krásu mnoho významných lidí  (Bohuslav Balbín, cestovatel a přírodovědec Alexander von Humboldt, Johann Wolfgang Goethe s Ludwigem van Beethovenem, Karel Havlíček Borovský...). 

Starý obrázek - zřídelní závod 
Osobně se domnívám, že je třeba udělat vše možné i nemožné pro obnovu a  zachování těchto půvabných lázní, které opravdu stojí za návštěvu. Snad budou firma BHMW CZ, a. s. a projekt "Nová Kyselka pro Bílinu 21. století"  úspěšné.

Přeji hodně pohody a cestovatelského nadšení.







8 komentářů:

  1. No to byl bezva výlet .... a tys z něj připravila krásnou reportáž:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však to znáš - o krásných chvílích se snadno píše a hezké věcí i na fotce zůstávají hezké. :-) Hodně pohody.

      Vymazat
  2. Dalsi hezky vylet ,pokazde kdyz jsme jeli vlakem okolo tak jsme si rikaly jestli to nekdo nekdy opravi a oni uz zacaly .Mame zase dalsi typ na vylet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak z tvých slov usuzuji, žes bydlela někde poblíž... Jinak také doufám, že i ostatní budovy se dočkají oprav a využití. Měj se moc hezky.

      Vymazat
    2. Jsme jednou rocne v Moste.

      Vymazat
    3. Tak to já mnohem častěji. Ať se ti pobyt vydaří a měj se moc hezky.

      Vymazat
  3. Milá Lada opäť nádherné fotečky ,veľmi zaujímavé čítanie.Pohľad z terasy úžasný a pri fotkách kozy lezúcej po streche som sa aj zasmiala.Maj sa pekne.
    Rena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Reni, ta koza na střeše nás fakt dostala - nejprve jsme ji neviděli, až když zamečela a začala k nám sestupovat, tak jsme ji zaregistrovali. Měj se moc hezky.

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.