Počet zobrazení stránky

pátek 29. srpna 2014

Z Korozluk do Duchcova

Nedělní odpoledne jsme chtěli prožít návštěvou zámku Korozluky. Dojeli jsme pod zámek, prošli jsme bránou











a  přesně u tohoto torza sochy nás potkal zámecký pán s omluvou, že musí mimořádně naléhavě odjet. Nic se neděje, snad to vyjde někdy příště a jak jsme byli rozjetí, dojeli jsme do Duchcova navštívit na zámku pana knihovníka a společníka Giacoma Casanovu. Musím podotknout, že u něj býváme častými hosty, tak se ani dopředu neohlašujeme.:-) Jen počasí se začalo nějak horšit, sluníčko zmizelo za mrakem - bručounem a začal foukat studený vítr, takže v teple auta bylo příjemněji.
Spoustou měst protékají řeky, ale málokteré naše město leží kolem dokola tak velké vodní plochy jako město Duchcov. V parném létě to může být příjemné, ale dnes hladina Barbory byla zlověstně tmavá a plná vysokých vln. 

Barbora se zlobí...
kostel Církve československé husitské v Duchcově
Blížili jsme se k náměstí Republiky, znenadání se opět obloha rozjasnila, sluníčko se dralo ven z mraků a před námi se otevřel známý pohled, který mám tak ráda:
Duchcovské náměstí je pro mne přímo učebnicový příklad dokonalého urbanismu starých českých měst:  uprostřed města je náměstí, v horní části náměstí zámek a vedle něj kostel, pod nimi uprostřed náměstí je kašna, morový sloup, proti zámku přes náměstí obvykle bývalá radnice a kolem dokola náměstí jsou ty nejkrásnější městské domy...
Tak, teď ještě pár záběrů barokní kašny se sv. Floriánem, ochráncem před ohněm (autorem té původní z roku 1728 byl purkmistr Jan Ignác Poppel, dnešní replika je od duchcovského kameníka  Josefa Mrázka),

v pozadí s morovým sloupem Nejsvětější trojice, který nechal zbudovat František Jiří z Valdštejna v letech 1750 - 1760 od duchcovského sochaře Matyáše Kühnela (Sloup má tvar jehlanu, na vrcholu je Nejsvětější trojice, pod ní světci chránící před morem  sv. Šebastián a sv. Roch, pod nimi motivy duší v očistci, ležíci sv. František Xaverský a kolem dokola sochy Panny Marie, sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory)

a už pospícháme k zámku, protože se opět zatáhlo a hrozí déšť...






Dvě sochy ve vstupní prostoře zámku 







a pro představu také několik přefocených (a tudíž ne příliš kvalitních) obrázků zámeckého interiéru, který v části Biliárového křídla prochází v současné době restaurováním. To byla asi příčina toho, že jsme se s panem knihovníkem nesetkali...



Následovala zimou a větrem uspěchaná procházka knížecí zámeckou zahradou se sochou Niké od Matyáše Brauna, 


a cestou ze zámku ještě rychlý pohled na kostel Zvěstování P. Marie od Marca Antonia Canevalle, vysvěcený v roce 1722, který tehdy zdobily sochy M.B. Brauna, M. Brokofa, V. V. Reinera (bohužel 10. května 1945 byl vypálen a zůstala jen část bočního oltáře, tzv. Valdštejnská kaple na jižní straně lodi a krypta s ostatky osmi členů Valdštejnského rodu pod kaplí - snad se kostel dočká opravy..). 

Pak ještě  sladká tečka v podobě tradiční návštěvy příjemné cukrárny na náměstí (v rodném domě malíře Banka) 

a po výborné kávě s bezé roládou následoval návrat domů. Byl to krásný výlet, krásný zámek i město stojí za návštěvu. 

Na závěr tradičně něco málo z historie zámku:
1675 - 1685 - Jan Bedřich z Valdštejna dal vystavět zámek podle plánu architekta Jeana                                     Baptiste Matheye na místě staršího renesančního lobkovického sídla
1707 -              přístavba dvou bočních křídel
1722 -              slavnostní vysvěcení zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie
1716 - 1728 - stavba hraběcího špitálu (autorství připisováno litoměřickému staviteli Octaviu                               Broggiovi /1670 - 1742) nebo architektu Františku Maxmiliánovi Kaňkovi (1674 - 1766)
1731 -              založení Knížecí zahrady
1785 -              působení Giacoma Casanovy (1725 - 1798)  jako knihovníka a společníka                                    hraběte Josefa Karla  Emanuela z Valdštejna
1818 -              dokončení klasicistní úpravy zámku Františkem Adamem z Valdštejna
1921 -              Valdštejnové prodali (po pozemkové reformě) zámek státu  a odvezli si většinu                             mobiliáře včetně historické knihovny, došlo zde k četným stavebním adaptacím
1954 -               Sejmutí fresky V. V.  Reinera Nanebevzetí P. Marie z barokního špitálu
1956 -              zboření barokního špitálu a postupná likvidace zámecké zahrady  (příprava na                               uvažovanou těžbu uhlí)
1983 -               otevření pavilonu s freskou V. V. Reinera
Zámek Duchcov v 19. století
Zámek Duchcov na olejomalbě z 19. století - snímek Národního památkového ústavu



P. S. Musím ale podotknout, že jsme byli přímo zděšeni z pohledu na některé ulice a domy kousek od náměstí, neskutečně zdevastované, špinavé, ač obývané - ale nepřizpůsobivými občany. Bála jsem se tam i fotit, jak to tam vypadalo a jak nepřátelské byly pohledy postávajících... Ty domy vypadaly nějak podobně jako tyto, které jsou hned vedle zámku 

a které jsou, doufám, v brzké době určeny k rekonstrukci. Opravdu obrovský kontrast proti jiným domům, čistým a upraveným. 

4 komentáře:

  1. Prima výlet, pěkně zdokumentovaný, ještě jsem tem nebyla:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je tolik hezkých míst, které bychom měli navštívit, jen ten čas občas nevychází. :-)

      Vymazat
  2. Milá Lada vďaka Tebe spoznám veľa krásnych miest o ktorých som ani netušila,opäť si všetko krásne nafotila.Krásne fotky,zaujímavé rozprávanie.Tie dve posledné fotky to je hrôza ale aspoň človek vidí čo niektorí ľudia dokážu.Maj sa krásne.
    Rena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Reni, jen je škoda, že se blíží podzim a to už toho moc nenajezdíme. A těch lidí z posledních dvou obrázků nějak valem přibývá, je to hrůza a nic se proti tomu nedělá. Měj se moc hezky.

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.