Počet zobrazení stránky

čtvrtek 31. prosince 2015

P.F.. 2016

Všem hodně zdraví a štěstí, pohodu a spokojenost v novém roce

přeje

Žatec III.

plný podloubí... Podloubí je klenutý prostor v přední části domu směrem do ulice či náměstí, oddělený od ostatního prostoru sloupy či pilíři.  Tím bylo lidem umožněno za deště přecházet po městě "suchou nohou" a hlavně - podloubí se stalo pro trhovce místem prodeje zboží. Podloubí milovala renesance a díky tomu máme tak krásná města, náměstí a domy, jako jsou v Telči, Českém Krumlově, Slavonicích  a třeba i Žatci:










V podloubí jsou viditelné staré rostlinné motivy malované okolo klenby:






Některá podloubí byla později zastavěna a vznikly z nich obchody, ale většina zůstala otevřená .

V minulém příspěvku jsem se zmínila o filmech, které byly v Žatci natáčeny. V Renesanční sladovně blízko Kruhového náměstí je stálá expozice mimo jiné věnovaná těmto filmům. Bylo jich více jak 100 a nebyla to žádná "béčka"...:-), Začnu těmi nejstaršími - Starci na chmelu, Holky z porcelánu, dále nádherný film Barbry Streisand Yentl,  Mladý Indiana Jones, Bídníci, Oliver Twist, Červený Bedrník, Jean Moulin, Doktor Živago, Pusinky, Dívka a kouzelník,  Edith Piaf, Hořící keř, Pytlík kuliček ... Ten poslední francouzský film představuje pro Žatec nejen částečnou opravu některých domů, potřebných pro účely filmování, ale i peníze za pronájem pozemků. Ono je vůbec smutné, že některá naše města včetně Žatce jsou zahraničními filmaři volena zejména proto, že zchátralost jejich budov odpovídá době II. světové války nebo dokonce středověku (nebo často jsou dokonce zchátralejší a musí se částečně opravit). Pamatuji si dobu, kdy v těchto historických domech bydlili tzv. nepřizpůsobiví obyvatelé, protože v nich nebylo centrální vytápění, teplá voda, výtah... a tudíž zde bylo nízké nájemné na rozdíl od novostaveb (píšu o dobách, kdy i nepřizpůsobiví obyvatelé museli chodit do práce, platit nájemné ze své výplaty -  nikoli aby jim bylo nájemné odpuštěno nebo aby dokonce na ně dostávali ze státních peněz příspěvky pod různými názvy sociálních dávek a bydlili v domech s nejdražším nájmem, jak je tomu dnes...). A tito nájemníci rozhodně za dobu svého bydlení stav těchto historických domů nezlepšili.
Je to veliká, veliká ostuda - paneláková sídliště s tzv. sociálními byty si společenství jejich vlastníků postupně opravují a zlepšují, zatímco historické budovy jsou zchátralé.  Zkrátka, někde udělali soudruzi zákonodárci chybu (pokus o parafrázi slov pana Donutila z jednoho českého filmu)... 

Hodně pohody



středa 30. prosince 2015

Žatec II.

Štíty domů... potrpěla si na ně zejména renesance, dovedla si s nimi pohrát co do tvarů, prvků výzdoby i barev, jak je vidět v dokonalé ukázce třeba v mé milované Telči. A že štíty domů v Žatci jsou také krásné, více či méně zdobné, ale přesto moc krásné, to je vidět z následujících snímků:






 






A na závěr ukázka jedné krásné fasády domu s figurálními motivy:

Hodně pohody


úterý 29. prosince 2015

Vánoční výlet - Žatec I.

Unaveni z vánočního lenošení jsme si vyjeli na malý výlet do Žatce. Rádi se čas od času projdeme městem a sledujeme, zda se něco změnilo k lepšímu. Žatec mi připadá jako Šípková Růženka - spící krasavice, která čeká na své probuzení, tedy na znovuobjevení a vnímání jeho krásy lidmi. Je to město opravdu velmi krásné a starobylé. 

Částečně si půvabu města všimli  filmaři naši (seriál Náměstíčko) i cizí (Barbra Streisand zde párkrát natáčela a město si zamilovala). Jen škoda, že opravy domů nejdou tak rychle, jak by si to ty krásné staré domy zasloužily a že je zde spousta prázdných obchodů - možná proto, že kupní síla obyvatel starého města není tak veliká, možná je více soustředěná v novostavbách za hradbami a směřuje do nějakých velkoobchodů, nevím...  

A protože je to město opravdu velice krásné a rozlehlé (ač má "pouze" přes 19 tisíc obyvatel), tak je zde toho moc k vidění a focení. Proto jsem rozdělila své snímky do několika částí a začnu celkovým  pohledem na město:

Sloup Nejsvětější Trojice z let 1707 - 1713 na ochranu před morem...

Radniční věž vysoká 47 metrů, se 140 schody - pokud shora uvidíte až hrad Hazmburk v Českém Středohoří, tak se vám splní tajné přání...

Kněžská brána je druhý dochovaný vstup do vnitřního města, tedy za hradby. Původně měla mohutné předsunuté opevnění s věží
Libočanská branka zajišťovala na přelomu 13 a 14. století pěším přístup z dolního předměstí. Od roku 1983 se ve věži bydlí...




Je to nádherné město, na kterém je vidět, jak vznikalo, jak se rozrůstalo, jak přibývaly jednotlivé domy, jak se utvářely do rovných či různě křivolakých uliček, ulic, náměstíček a náměstí (jen těch náměstí jsem napočítala 15  - Chmelařské, Smetanovo, Nerudovo, Prokopa Malého, Prokopa Velkého, Kruhové, Svobody, Chelčického, Havlíčkovo, Hošťálkovo, Žižkovo, Husitské, Okurkové, 5. května, 28 října...).



První písemná zmínka o něm je z roku 1004, významná privilegia město získalo v roce 1265 od Přemysla Otakara II.,  bylo velkou oporou husitského hnutí - v roce 1421 byla pod jeho hradbami poražena vojska II. křížové výpravy, v roce 1961 byl střed města prohlášen za památkovou rezervaci, jednu z největších u nás, zahrnující více jak 550 významných staveb různých slohů od románského po secesi...




 


Příště přidám pohled na štíty domů, pak na podloubí, kostely, dveře a průčelí obchodů... zkrátka, Žatec na mnoho pokračování. 

Krásné dny všem





sobota 26. prosince 2015

Jak jsme pekli rybu

Nevím, jak kdo a kde, ale u nás se rok co rok snižuje počet i množství dobrot, které jsme schopni sníst při štědrovečerní večeři.  Je to způsobeno s tím, jak následující sváteční dny řešíme povinnost dojíst všechno to připravené jídlo, aby se nezkazilo a jak nás nelákal pohled na okorávající a stárnoucí potraviny. Jako první jsme kdysi odbourali chlebíčky - obvykle se nesnědl žádný a také na ně nezbylo v bříšku místo ani druhý den. Pak jsme zrušili vánoční dort - také se obvykle dojídal "násilím",  stejně tak byly časem vynechány šlehačkové poháry s ovocem. Pak z bramborového salátu zmizel salám, který ho podle mínění rodiny dělal zbytečně těžký. Ještě předloni byly na stole kuřecí a vepřové řízky, ale i ty přišly ke snědení až následující dny a to bez valného nadšení. Loni už byl jako hlavní chod jen smažený kapr s bramborovým salátem a  řízky byly připraveny až na Štěpána. Přesto rodina konstatovala, že smažené je těžko stravitelné, proto letos jsme  se rozhodli pro další změnu - pro kapra nikoli smaženého, ale pečeného s nádivkou. 

Recept mám od kamarádky Gabi (její babička takto kapra připravovala na Štědrý večer):
kapra zbavíme šupin, opatrně oddělíme kůži od masa, maso vykostíme (skelet se zbytky masa přišel s ostatními částmi vykuchaného kapra do rybí polévky), pak  umeleme  spolu se 2 - 3 cibulemi na masovém mlýnku, ještě nejméně dvakrát přemeleme, přidáme sůl, pepř, muškátový oříšek, vajíčko na každé kilo ryby, přibližně 3 - 4 polévkové lžíce strouhanky (také podle velikosti kapra), směs důkladně zamícháme  a pak tím naplníme kůži kapra. 

Dělali jsme takto kapra poprvé, žádné zkušenosti s odstraněním kůže jsme neměli -  šlo to sice pomalu, ale naprosto dobře, ani na jediném místečku se kůži neroztrhla. 
Z náplně, která se do kůže nevešla, se udělaly malé karbanátky, obalily se ve strouhance a daly se po stranách naditého kapříka:
Pod kapříkem byla vrstva nakrájené kořenové zeleniny (celer, mrkev, petržel, cibule) a navrch opět cibule.  Vše podlít vodou a přidat nejméně půlku másla (dala bych celé, ale rodina volala cosi o tucích  a kaloriích) a šup s dobrotou do trouby. Kapřík se pekl asi půl hodiny zakrytý alobalem a pak k získání kůrčičky ještě odkrytý. A takhle krásně vypadal po upečení:
Tak, vše je připraveno a může se jít ke stolu:
Kapřík byl vynikající, stejně jako ty karbanátky z něj - můžu vřele doporučit, je to odlehčení proti smažení na oleji


Já mám polévky jen symbolické množství - příliš jí nemusím...
Podle  tradice má být na štědrovečerním stole devět až třináct jídel. Protože se od stolu nemá během večeře vstávat a na stole musí být prostor i pro sklenky na pití, muselo ovoce, vánočka i cukroví být jen v symbolickém množství na malých talířcích tak, aby se dalo u stolu pohodlně jíst. Zkusím spočítat, kolik jídel se na náš stůl vešlo: rybí polévka, bramborový salát, kapr, pečená zelenina, vánočka, štrúdl, cukroví, banán, pomeranč, mandarinka, churma, jablíčko a citron (francouzský sekt se asi do jídla nepočítá...:-) Na cukroví, vánočku a závin stejně nedošlo, jen pozdě večer přišlo vhod ovoce...

A po večeři zazvonil zvoneček, přišel Ježíšek - ale to už je jiná kapitola, ne ta o jídle. 

Krásné sváteční dny