Počet zobrazení stránky

středa 18. února 2015

Národní třída č. 3, Praha

Na této adrese se nachází hlavní budova Akademie věd České republiky. Její historie je úzce spojená s historií Spořitelny české, která vznikla roku 1825 jako jedna z našich prvních finančních institucí. Tato dobře prosperující firma vedle charity zásadním způsobem přispěla k rozvoji Prahy - jako investor řady úžasných staveb (především nádherného Rudolfina a také výstavbou svého reprezentačního sídla na dřívější Ferdinandově třídě, dnešní Národní). Architektonické soutěže, vypsané v roce 1858, se zúčastnilo hodně významných nejen českých architektů a vyhrál ji neorenesancista Ignác Vojtěch Ullmann (1822 - 1897). 
Návrh průčelí Spořitelny české, dnešní Akademie věd ČR, od Ignáce Vojtěcha Ullmanna (viz Akademický bulletin 2/2015)
V té době měl již za sebou výstavbu kostela sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně a zámků v Chyši a Jirnech. Po demoličních pracích objektů středověkých lázní, křižovnického špitálu, cihelny a vápenice v roce 1857, byla na těchto parcelách do roku 1863 postavena Ullmannova stylově čistá neorenesanční budova s velkými půlkruhově zaklenutými okny, s bohatou štukovou výzdobou a bosáží fasády na vysokém soklu (bosáž je plastické vyznačení kvádrového zdiva zpravidla na rozích nebo přízemí staveb). Stavba je provedena jako klasický trojtrakt, umožňující velkorysé prostorové členění objektu.
Podle letopočtu je zřejmé, že tato část je dostavbou z pozdějších let (viz Akademický bulletin 2/2015)
Při budování základů a suterénních prostor byl poprve použit moderní materiál - beton. Realizací stavby byl pověřen osvědčený pražský stavitel Jan Bělský (další jeho stavby: Rudolfinum architektů Josefa Schulze a Josefa Zítka, Hlavní pošta architekta Antonína Brandnera, kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně též I. V. Ullmanna a jiné).
A takhle vypadá stavba uvnitř, počínaje reprezentativním schodištěm a dále spoustou nádherných prvků od štuků po sloupy, balustrády, lustry, mramor, sochy, vázy apod. :







Na konci 19. století se ukázala potřeba zvětšit budovu a byly různé návrhy novostaveb. Naštěstí zvítězil návrh rozšířit stávající fasádu o repliku směrem na západní stranu, která přidala stavbě druhý rizalit a deset okenních os. K realizaci došlo v letech 1894 - 6 a jednotná fasáda zcela zakrývá přístavbu v jeden celek s původní budovou. Akademie věd, která do té doby sídlila v budově Národního muzea, získala tuto budovu v roce 1954 a v poslední době dochází k citlivé úpravě prostor do původního stavu tak, aby sloužily novému účelu (bankovní hala jako knihovna - studovna). 
Informace jsem čerpala hlavně z příspěvku Jiřího T. Kotalíka v Akademickém bulletinu 2/2015

A ještě pohled na jeden nádherně zachovalý starý pražský strop se stejně nádherným starým křišťálovým lustrem 

a vstupní dveře do chodby pražského domu




No uznejte, že je to nádhera...

Hodně pohody


Durate et vosmet rebus servate secundis.
Vytrvejte a zachovejte se pro dobré časy.
        P. Vergilius Maro (+r. 19 př. Kr.)
                                                                      Ing.J. Solar: Breviář "Půjde to!"
  

4 komentáře:

  1. Lado, zase krásný příspěvek....ano je to nádhera....všechno !...........tam bych tedy knihy studovat nemohla, pořád bych se dívala jinam...
    Hezké dny ti přeju. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsme na tom stejně, Jarko - také pořád koukám kolem dokola po těch krásách. Měj se moc hezky.

      Vymazat
  2. A zas som o niečo múdrejšia a ten úžasný pohľad tie nádherné klenby , stropy, je čo obdivovať. Nádhera.
    Maj sa pekne.
    Rena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravdu je to krásný pohled na to, co uměli naši předkové. Pa, Reni.

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.