Počet zobrazení stránky

čtvrtek 12. března 2015

A zase ten kocourek...

chová se jako věrný pejsek - kamkoli jdu, jde také. Občas mu nechtěně šlápnu na tlapku či ocásek, když se nehlučně plíží za mnou a já se vracím, aniž bych si ho všimla. To pak kvikne a já se mu moc omlouvám, hladím ho a foukám na bebíčko. On mi olízne ruku na stvrzení toho, že se na mne nezlobí a chápe, že jsem to neudělala úmyslně.
Takhle mne hlídá u šicího stroje na své bílé kožešince, když něco kutím, 












a takhle, když sedím u počítače, se uvelebí na stole.
Zprvu jsem měla snahu ho odnaučit skákat na stůl, ale brzy jsem zjistila, že  tam stejně leží, když nejsme doma - stejně jako se prochází po kuchyňské lince... A tak jsem to vzdala a raději to vyřešila k oboustranné spokojenosti. 
Má na  stole, křeslech a lavici svůj "kocouří" ubrus  a  své "kocouří" ubrousky přes ty člověčí potahy a ubrusy.
Ty jeho vrchní se pro potřeby a podle počtu lidské havěti sundají a nechají se  spodní, tedy čistý člověčí ubrus a potahy. Tímto opatřením si odnášejí návštěvy na svém oblečení minimum kocouří srsti a ponechávají většinu nám tady doma... :-)
Vždyť kocourek je plnohodnotným členem naší rodiny, naší domácnosti, tak ať se i jemu v ní žije spokojeně.
Hodně pohody a radosti s našimi domácími mazlíčky 

4 komentáře:

  1. Lado, ten tvůj kocourek je zlatý... a má u vás určitě krásný život.... ten náš toho může taky dost.... ale s ohledem na to, že chodí taky ven.... ach to těšení se na něj.... už se dost povaloval /slunil/ poslední dny na zahradě.... tím chci říct, že už se tolik netoulá....
    Přeju tobě i kocourkovi nádherné dny. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, podle kočičího věku je mému kocourkovi už přes 80 let lidského věku a věřím, že tu s námi ještě hodně let pobude - dělám pro to vše, co je v mých silách. Chápu to tvé těšení na tvého kocourka - já bych se i hodně bála, ale nedá se nic dělat, když je zvyklý chodit ven. Tak ať jste s tím kocouřím kamarádem pořád v pohodě.

      Vymazat
  2. juuj zlatusik ... tiez som dobojovala a uz nemam silu ich stale davat dole zo stola :) su to nase zlaticka,ze? tak im dovolime kadeco... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přesně tak - jsou to naše zlatíčka, kterým dovolíme leccos..:-) A oni nám zase dovolí, abychom je rozmazlovali a hlavně krmili samými dobrůtkami. :-)

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.