Počet zobrazení stránky

neděle 31. května 2015

Ondřej Havelka and his Melody Makers



Mám ráda:
-  dvacátá - třicátá léta (ještě nemusím psát 20. století, protože v 21. století ještě tato leta nebyla).     
-  hudbu těch let, swing a jazz a mám hodně LP desek, mg kazet a CD s touto hudbou i ze starých českých filmů
-  tanec a step
-  Ondřeje Havelku 
        jako herce od dob televizního Kabaretu a dětských pohádek přes Saturnina a Detektivní kancelář Ostrozrak
        jako zpěváka  od dob splupráce s Originálním Pražským Synkopickým Orchestrem ...
Takže z tohoto výčtu jednoznačně vyplývá, že jsem si nemohla nechat ujít vystoupení Ondřeje Havelky and his Melody Makers: Když zaválí hot-jazz nebo swing!

Když zaválí hot-jazz nebo swing!
Držte se pevně svých židlí! Prudký poryv synkop útočí!
Když zaválí hot-jazz nebo swing, duše vzlétá, srdce jásá,
oči září, nohy křepčí.
Fungl nový výběr podmanivých kousků, českých i amerických,
v koncertní show Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers:
Když zaválí hot-jazz nebo swing!)

Navíc jsme s kamarádkou Gabi seděly přesně uprostřed první řady, takže jsme měly všechno "z první ruky". A bylo to něco úžasného, neskutečného, fantastického. Ondřej sám o sobě naprosto mistrovský co do zpěvu, tance, slovního doprovodu a totéž platí i o celé kapele. Profesionálové každým coulem a přitom jejich projev se zdál být vstřícný ke konkrétnímu publiku, takže vyvolali veliké nadšení v celém sále. Oni se dočkali od nás obrovského potlesku a ovací ve stoje (žádný standing ovation, ale jasně česky), my se dočkali od nich krásného přídavku. Byl to nádherný večer a určitě ho s Gabi zopakujeme třeba někdy v Praze. 
Fotky nevyšly dobře, ale to nevadí:

  SaxofonTrumpetaPiánoBicí nástrojeHouslový klíč





Melody Makers tvoří 14 instrumentalistů (pod vedením kapelníka Juraje Bartoše) a sólista Ondřej Havelka. 
Ondřej Havelka

Ondřej Havelka (* 10. října 1954 v Praze) - herec, zpěvák, hudebník, tanečník, scénárista, režisér

syn herečky Libuše Havelkové a hudebního skladatele Svatopluka Havelky
absolvent Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze
absolvent operní režie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně
šest let člen divadla Studio Ypsilon
1977 -  dosud     herec (např. Krakonoš a lyžníci, Cesta kolem mé hlavy, Saturnin...)
1976 - 1995       frontman Originálního Pražského Synkopického Orchestru, s nimiž natočil 6 alb
1991 -                Stříbrná růže z Montreux za scénář a spolurežii hudebního filmu pro Originální Pražský Symfonický Orchestr
1995 - dosud      založil vlastní swingový big-band Melody Makers
1996 -                 získal titul "Jazzman roku"
1999 -                 scénář, režie a hraní ve filmu Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský
2004 - dosud      operní režie (pro Národní divadlo Praha: Nagano, Hoffmannovy povídky, Příhody lišky Bystroušky,                                                                  pro Národní divadlo Brno Prodaná nevěsta, Gianni Schicchi, Netopýr...)
2014 -                mezinárodní ocenění jeho režijní práce na zfilmování opery Orfeo ed Euridice v prostorách zámku a zámeckého divadla                             Český Krumlov

Hodně pohody


sobota 30. května 2015

Pivoňky

ze zahrádky dělají radost...


Také kocourek z nich měl radost, 
 ostražitě je hlídal, 
 jen škoda, že brzy opadávaly. 
a opadávaly víc a víc...
 až už téměř opadaly...



Pivoňky mám moc ráda na keři i ve váze.

Hodně pohody

středa 27. května 2015

Taštička

Miluji bílou barvu, staré krajky a perličky. Baví mne z nich tvořit a obvykle z toho vyjde něco, co trošku voní starými časy a přitom to je použitelné i v dnešní době. Takhle vznikla ze staré paličkované dečky jedna z mnoha kabelek,


které opravdu v létě ráda nosím. Uvnitř je pečlivě uzavřená na zip, aby z ní nic nevypadlo  a má spoustu kapsiček, jednu také na zip - na řidičák a peněženku. 

Včera k ní přibyla nově taštička na drobnosti, třeba šminky - a také mne k ní inspirovala maličká dečka, kterou jsem jinak nepoužívala. 




Spolu s deštníkem (na který jsem našila paličkovanou krajku),

perličkovým náramkem, náhrdelníkem a korálkovým pouzdrem na mobil vlastní výroby by to mohla být souprava dámy z přelomu dvacátých a třicátých let na lázeňskou promenádu:


To maličké stříbrné se zrcátkem je starožitné pouzdro na rtěnku opravdu z těch dvacátých - třicátých let... je to dárek od mé kamarádky Evy





Tak, to je ukázka mého včerejšího tvoření a inspiraci jsem opět dostala při žehlení vyprané maličké dečky.:-) 

Hodně pohody

úterý 26. května 2015

Procházka...

Procházka na mostě - s tímto textem prý vyšla 12. června 1901 ve Světozoru fotografie rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. , jak jde po slavnostně otevíraném mostě (dnes most Legií) a od té doby se mu v českých zemích říkalo Starej Procházka nebo Franta Procházka (podle Cimrmanů také Franta Pepa Jednička). Údajně ale ta přezdívka Starej Procházka je mnohem starší, prý ze sedmdesátých let 19. století, kdy příjezd císaře ohlašoval jezdec na koni jménem Procházka. Lidé, kteří viděli jezdce a tudíž blížícího se císaře, volali: Starý Procházka jede! a odtud to císaři zůstalo. Této verzi odpovídá údajně i fakt, že pod novinovou fotografií ve Světozoru snad žádný popisek nebyl. Ať je to tak nebo onak,  miluji český humor (a anglický Monty Pythonů a filmový francouzský Louise de Funese). 
Takže já šla po Praze procházkou, nikoli s Procházkou, a fotila za chůze vše, kam mé oko dopadlo - protože Praha je krasavice fotogenická  (snad bude i krasavice inteligentní, pokud se ubrání zničí bouráním a ubohými přestavbami) a každý její koutek, každá její budova si zaslouží vyfotit. 

Téměř se nedalo projít těmi davy turistů na Staroměstském náměstí...
... sbíhali se pod Orloj...
... zatímco před Týnským chrámem jich bylo míň...
... a budu fotit střechy, řekla jsem si - věžičky a věže...
...kupole a báně...
... koruny a korunky...

... ne nadarmo má Praha přívlastek "stověžatá"...
... pokud ji nedorubou a nezkazí úplně taková monstra jako na střeše bývalého Darexu...
... ten drobeček domeček mezi dvěma obry je nádherný, ten bych ráda viděla i uvnitř...
... tatáž...

... a další věžička...


... krásná budova...
... a tady je věžiček více, ten pohled na střechy se mi nikdy neomrzí, jen občas kvůli těm očím zvednutým vzhůru zakopnu...
... a to je opačná strana, ten rohový dům se mi nelíbí...
... a tady jsem prvně viděla, jak parkují auta v "šuplíkách"...
... a vedle Grand Hotelu Evropa je údajně nejužší hotel u nás...
...který vrátili původním majitelům...

... a tady blízko sebe jsou rozdílné tvary věžiček a kupolí...


... pořád se mi ten rohový dům nelíbí, jen tou "korunou" na střeše mě jaksi pohledově trochu maličko obměkčil... 

...tady je krásná věžička i s hodinami...
 


... a za tímhle nízkým domem na Václaváku byla vidět věžička kostela, kde právě zvony odbíjely poledne...
... no řekněte sami, nejsou to nádherné domy?

Cestou po ulicí Na Příkopě nebo také Na Příkopech (název ulice je podle skutečného příkopu z 13. století, který byl součástí opevnění Starého Města; kolem něj vedla úzká nebezpečná cesta, ze které občas nějaký povoz do příkopu, plného odpadků, spadl) jsem uslyšela z Kostela sv. kříže varhany, tak jsem nakoukla - právě byla italská bohoslužba, nádhera...



...věžička Prašné brány...
... nezvykle prázdná ulice...
...Dům U Hybernů...
... secesní perla Obecní dům...
Ze zamračeného dne se procházkou po Praze a setkáním s milými lidmi stal den nádherný. Za dva týdny si to zopakuji, zase ale v jiných končinách matičky stověžaté. 

Mějte se krásně.