Počet zobrazení stránky

středa 20. května 2015

Císařský salónek

byl mou třetí zastávkou v rámci Open house Praha. Obecně máme  v rodině železnici moc rádi a nacházíme spoustu krásných míst jak při cestě železnicí, tak i na samotných nádražích. Dříve nádraží žila bohatým životem, v jejich blízkosti  byly často jediné nebo nejlepší hotely daného města (s obvyklými jmény Grand hotel nebo U nádraží), s nejlepší kuchyní, kterou pro nedělní oběd nepohrdla ani místní honorace, u nádraží se stavěly činžáky, vlakem jezdili i bohatí lidé. Restaurace na nádražích byly čisté, hojně využívané, čekárny byly útulné, pohodlné, se slušnými lidmi. A pro hlavy států a monarchy byly určeny zvláštní salónky. V Praze jsou v současné době tři takové salónky - na Hlavním nádraží,  na nádraží Praha- Dejvice a na nejstarším pražském nádraží, dnešním Masarykově. 
Masarykovo nádraží (znala jsem ho jako Praha - Střed) je nejstarší na území historické Prahy. Projekt byl vypracován v klasicistně-novorenesančním duchu, nádraží bylo postaveno údajně v rekordním čase firmou bratří Kleinů a Fleischmannů ve spolupráci s Vojtěchem Lannou, českým stavitelem, loďmistrem a průmyslníkem, majitelem železáren, stavitelem mostů (např. řetězového mostu Františka I.). Technickou stránku vypracovali inženýři Perner a Schön. V průběhu let doznal komplex nádraží mnoho změn, rostly nové stavby a nyní se zase bourají. Dokonce byla snaha zrušit zcela toto nádraží a získané pozemky zastavět opět hroznými obchodními komplexy, naštěstí se ale Pražané postavili zásadně proti tomuto hanebnému záměru.
 



Tento salónek se nachází na první koleji a nebýt cedulky, rozhodně bych si ho nevšimla. 
Uvnitř už probíhala prohlídka za odborného výkladu, tak jsem se tiše připojila, prohlížela si vše a také fotila - nejprve barevný zlacený dřevěný strop z dílny pražské firmy Sieburger a Skrejšovský (stejně jako všechny čalounické práce) s nádherným lustrem,


a novorenesanční krb; krb spolu se stropem a ostěním dveří jsou to jediné, co zbylo z původního císařského salónku, který v roce 1876 přivítal císaře Františka Josefa I. Na vyřezávaném rámu nad krbem je busta ing. Jana Pernera, velkého českého vlastence, projektanta a stavitele železnic.
Zmizely nádherné tapety s motivy českého lva, dovezené z Paříže, broušená zrcadla z Belgie, novorenesanční nábytek z Vídně...Dnes je celý salónek v tmavě hnědém tónu, od dřevěných židlí, kožených křesílek, velikého centrálního stolu a malých kulatých stolečků, nástěnných hodin a věšáků, dokonce i lampy mají hnědá kožená stínidla...
 



Tyhle tmavé lampy mne fascinovaly - přes jejich stínítko nemohlo snad projít žádné světlo...

Dominantou salónku je socha T. G. Masaryka od Jana Štursy. T. G. M. odtud často vyjížděl svým salónním vozem na cesty. Proto se dnes říká Masarykův salónek, ne Císařský.
Poslední hlavou státu, která využila salónek, byl údajně Alexander Dubček. Když jsem si chtěla vyfotit dlouhý stůl uprostřed místnosti, u kterého stála paní průvodkyně v zaujaté debatě s nějakým návštěvníkem, byla jsem jemně upozorněná, že se tam fotit nemá - ale to už jsem měla všechno vyfoceno. Někdy se vyplatí přijít trochu později, takže zákaz fotografování neuslyšíte.:-) 


Jan Perner ( * 7. 9. 1815,  Bratčice - † 10. září 1845, Pardubice)
prvorozený syn mlynáře Jana Pernera. Narodil se jako velmi neduživý, byly velké obavy, zda bude žít.
1822 - 1827 - elementární škola v Potěhách, při níž ho místní kaplan Moucha připravoval  - jako mimořádně nadané dítě na další studia  
1827 - 1830 - studium v Týnské hlavní škole v Praze, okouzlen prvními parními stroji a železnicí
1830 - 1833 - studium na pražském technickém učilišti ukončeno s výborným prospěchem
1830 - zaměstnán v Jičíně jako aktuář (nižší úředník)
1836 - na vlastní žádost přijat  na stavbu železnic v Rusku budoucím šéfem Gerstnerem, kterým však byl brzy pro neshody vypovězen (stejně jako většina ostatních inženýrů)
květen 1837 - přijat do služeb Severní dráhy Ferdinandovy
1837 - 1839 - práce na stavbě dráhy Břeclav - Brno, projekční práce dráhy Ostrava - Osvětim
1841 - císař Ferdinand rozhodl o výstavbě kmenových tratí dráhy státem
1842 - Jan Perner přijat do služeb státních drah jako vrchní inženýr
9. září 1845 - při kontrole prací na stavbě se na schodech vlaku těžce zranil a druhý den zranění podlehl. 
Život měl před sebou,tolik toho mohl prožít, udělat a místo toho přišla smrt, bylo mu třicet let...





Hodně pohody a vláčkům zdar...:-)






6 komentářů:

  1. Vidíš, netušil jsem že na Praha-střed :-) je takový krásný salonek. Já tohle nádraží jako vysokoškolák vždycky jen proletěl, když jsem spěchal z metra na vlak....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Já zase letěla ze školy přes tohle nádraží na autobus na Florenc...

      Vymazat
  2. Lado, že že věcí ze salonku zmizelo jsem nevěděla. Aspoň že takto lze nahlédnout. Já si pamatuji nádraží jako "Masaryčku".
    Máš hezké příspěvky. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Masaryčka tomu říkali naši, já zažila nápis Praha - Střed... Měj se hezky.

      Vymazat
  3. V salónku jsem nikdy nebyla, tak ti děkuji za prohlídku :-) Jsem ráda, že byla Masaryčka ušetřena....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On ten salónek je tak nenápadně umístěný, že nebýt informace na netu, nevěděla bych o něm. Hodně pohody.

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.