Počet zobrazení stránky

pátek 22. května 2015

Muzeum hlavního města Prahy

Přes dlouhou frontu byla pak samotná prohlídka Florentina velmi rychlá, krátká, pro mne navíc dost depresivní a ještě mi zbyla více jak hodina do odjezdu autobusu. Bylo jasné, že si zajdu spravit náladu do prostředí, které mám moc ráda, takže jsem zašla (téměř jako při každé mé návštěvě Prahy)  do Muzea hlavního města Prahy.

Už jen pohled na nevelkou půvabnou budovu, která má pro mně nějakou tvář, nějaký výraz, mi byl optickým pohlazením. A to navíc přesně vím, co na mne dýchne hned za těžkými vstupními dveřmi. Je na co se dívat, tak nebudu tolik psát a nechám hovořit snímky:


Sluníčko trochu ovlivnilo obrázky - nebo spíš jsem nedobrá fotografka s obyčejným fotáčkem, který mi už párkrát spadl na zem...:-)
 

 



 

 


 

 I kdyby už toto muzeum nikdy nepřipravilo žádnou novou expozici, mně stačí projít po nádherném schodišti do prvního patra, podívat se na panoramatickou kresbu Prahy, její červené střechy a půvabné domy, věže a věžičky a pak v hlavním sále obrátit oči ke stropu a kochat se nádhernými, fantastickými malovanými deskami: 


Ta světla přímo do očí mne trochu zlobila tam i na fotkách, ale nevadí...




Pokaždé je to nádherný, až povznášející pocit, dívat se na tu krásu. Došla jsem k Langweilovu modelu Prahy a znovu obdivovala tu nesmírnou šikovnost, trpělivost, um Antonína Langweila, který z papíru, obyčejných barev a lepidla z mouky, bez jakýchkoli technických pomůcek vytvořil dokonalost. 
Chodil prý po ulicích, dům od domu poměřoval podle tužky a dělal si nákresy jejich vzhledu, které potom doma jedenáct let přeměňoval do více jak dvou tisíc dokonalých miniatur pražských domů, kostelů, paláců, zahrad... Dožil se jenom 46-ti let, ale už téměř dvě století žasnou lidé nad jeho úžasným dílem. Historici odhadují, že polovina ze zachycených domů už neexistuje nebo byla radikálně přestavěná - takže Langweilovo dílo je vlastně dokonalé zachycení podoby Prahy mizející a zmizelé. Prý až při digitalizaci byly zjištěny snad tři chybějící domy, které se nevešly do stoupající ulice, jinak je vše téměř dokonale podle skutečnosti.


Antonín Langweil (* 13. 6. 1791 v Postoloprtech - † 11. 6. 1837 v Praze)

narodil se jako deváté dítě sládka schwarzenberského pivovaru v Postolprtech,
otec však v témže roce zemřel a rodina se přestěhovala do Českého Krumlova,
1809 - 1812 po absolvování gymnázia vystudoval školu pro nadané syny schwarzenberských zaměstnanců.
1814 - nastoupil jako úředník na místním magistrátu
1815 - oženil se
1819 - odchází z úřednické práce a zřizuje v Praze, na Staroměstském náměstí čp. 933 první litografickou dílnu v Čechách
1820 - dílnu uzavřel
1820 - 1822 pracuje jako litograf u firmy J. F: Schönfelda
1822 - získal místo knihovního sluhy Universitní knihovny v Klementinu spolu s bytem
1826 - zahájil práce na modelu
1837 - hrabě Karel Chotek odmítá přijmout od nemocného Langweila model do Vlastivědného muzea
11. 6. 1837 Antonín Langweil umírá
1840 - model za symbolickou cenu od vdovy odkupuje Ferdinand V. a věnuje Vlastivědnému muzeu

A ještě jednu radost jsem v muzeu zažila - byla tam velmi hezká výstava fotografií, ale o tom zase až příště.

Hodně pohody

4 komentáře:

  1. Lado, tak to je radost se vším všudy.....
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, jak píšeš, Jarko - radost se vším všudy. Pohlazení... Měj se moc hezky.

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Zdeni, toto muzeum si dopřávám pokaždé jako "odměnu" před cestou domů a ještě se mi neomrzela. Pa. :-)

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.