Počet zobrazení stránky

pondělí 18. května 2015

U dvou zlatých medvědů


Open house Praha ve dnech 16. - 17. 5. 2015 byl první ročník festivalu, který chce lidem zpřístupnit architektonicky zajímavé objekty běžně nepřístupné. Začal v Londýně před 23 lety a letos se k němu přidala i Praha výběrem 33 budov a staveb jak historických, tak i novodobých, obytných či technických, s ojedinělými interiéry či zajímavým vnějším vzhledem. Tuto úžasnou možnost jsem velmi ráda využila a v neděli se rozjela do Prahy prohlédnout si aspoň tři - čtyři budovy, které jsem si ze seznamu vybrala. 
Nejdříve jsem chtěla vidět nádherný Dům U dvou zlatých medvědů v Kožní ulici čp. 475/1, kde se narodil a žil i "zuřivý reportér" Egon Ervín Kisch, protože jeho rodičům dům patřil a měli v přízemí prosperující obchod s látkami.
Nejstarší části domu pocházejí pravděpodobně ze 13. století. Prvním doloženým majitelem jednoho z domů byl jistý sladovník jménem Mikoláš Bohunek (vzpomínaný v roce 1405). V 15. století zde byl pivovar purkmistra Starého Města jménem Jan Nastojte. Majitelé se střídali, patřil mezi ně i vlastník Sovova mlýna na Kampě a knihtiskař Jan Kosořský z Kosoře, který vytiskl mimo jiné v tehdejší době největší českou knihu Münsterovu Kosmografii. Dům patří k nejstarším palácům v Praze, v 16. století získal dnešní dispozici spojením dvou nebo tří objektů. Při této přestavbě, vedené pravděpodobně Bonifácem Wolmutem, nejvýznačnějším architektem třetí čtvrtiny 16. století v Čechách, získal palác i nádhernou renesanční podobu okenních ostění, nádvorních arkád s ionskými a toskánskými sloupy a vstupního renesančního portálu s ionskými hlavicemi, květinovými reliéfy a figurami dvou heraldických medvědů a dvou mužských postav.

Původně byli medvědi pozlacení, odtud se dochoval dodnes název domu. V rámci dalších přestaveb se objekt rozšiřoval a měnil se jeho vnitřní i vnější vzhled. V roce 1683 koupil dům velkoobchodník Tomáš Griesmüller, který nechal přistavit celé druhé patro s barokními vikýři, které později byly přerušeny klasicistními vestavbami spojovacích zdí.

Při zběsilé asanaci Prahy na sklonku 19. století hrozil i tomuto paláci zánik, protože byl záměr propojit Václavské náměstí a Staroměstské náměstí širokým bulvárem po vzoru Francie. Tím by byly nenávratně zničeny desítky a stovky historických stavebních skvostů. Naštěstí záměr vyvolal tak bouřlivý odpor odborné i laické veřejnosti, že se od něj ustoupilo. Palác prošel v letech 1975 - 1980 rozsáhlou rekonstrukcí, při níž byly staticky zajištěny neobvyklé klínové základy, které se propadaly do pískovcového podloží. Rekonstrukce si vyžádala vystěhování obyvatel, kteří se, bohužel, již do domu nevrátili.
Pod tímto nádherným malovaným stropem dříve obytného domu jsou totiž od sedmdesátých let minulého století kanceláře Muzea hlavního města Prahy:
Z těchto arkád posledního poschodí je nádherný pohled na okolní domy i dolů na nádvoří domu. Dovedu si představit, jak krásně se tu musely bývalým obyvatelům trávit letní večery při kávě či nedělní snídaně, při kterých byl život ostatních obyvatel domu tak trochu jak pod drobnohledem...
... a malí rošťáci se museli škodolibě bavit střílením pecek z třešní z ochozů dolů na procházející lidi.
A ještě poslední pohled z okna na protější Dům u dvou velbloudů (s odrazem foťáku ve skle) a na další domy na druhé straně,
kde už také normální prodejnu nahradil skleněný turistický artikl (ale aspoň český) a prohlídka Domu U dvou zlatých medvědů končí, dveře i vrata se zavírají...

V duchu si představuji, jak nádherný, nesmírně povznášející to musel být pocit žít v tak krásném domě, spát pod tak nádherným malovaným stropem, v praskání dřeva si v noci představovat tajuplné či strašidelné příběhy, denně kolem sebe - v nejstarších gotických klenbách a zazděných portálech, v renesančních arkýřích, barokních i klasicistních detailech přestaveb - vidět všechna ta uplynulá staletí, dávné doby zrození domu a jeho změn, vnímat a představovat si celé generace, stovky lidí, kteří tu žili, pracovali, milovali se a nenáviděli, rodili se a umírali, měli své sny a svá přání, své osudy... a dnes je to další objekt, který žije jen v pracovní den a dělá další část Prahy opuštěnou, vylidněnou, neživou... Dům je to nádherný a jsem velmi ráda, že jsem ho viděla.
Bonifác Wolmut , též psaný jako Wohlmuth či Wolmuth
* před rokem 1510 v Bádensku (pravděpodobně v Kostnici) ,  † 1579 Praha
- německý renesanční kameník, stavitel a dvorní architekt Ferdinanda I.

1543 - získal měšťanské právo a vedl kamenickou živnost ve Vídni
1547 - vytvořil plán Vídně, jak vypadala před tureckým obléháním v r. 1529, práce na císařských stavbách (hrad, Chrám sv. Štěpána)
1554 -  vstup do služeb Ferdinanda I.  "pro stavby v Praze prováděné" , tedy královský stavitel
1556 - stavba letohrádku Hvězda
1557 - 1560 -  stavba dvoupatrového hudebního kůru v Chrámu sv. Víta a helmy s bání na jeho hlavní věži
1557 - 1563 - opravy Pražského hradu (ten v roce 1541 vyhořel) - zvítězil v soutěži o zaklenutí Staré sněmovny (navrhl  gotické žebroví pro sněmovnu i sousední schodiště, zatímco jeho sokové vlašští stavitelé Oldřich Austalis de la Sala a  Jan Campion navrhovali renesanční tvar),  gotické žebroví ladilo se sousedním Vladislavským sálem
1562 - 1563 projekt přestavby Arcibiskupského paláce
1568 - 1569 stavba Míčovny
1570 - "od krále Maximiliána II. byl dán do výslužby s roční pensí 100 tolarů"
1571 - stavba vlastního domu na Pohořelci
1575 - tento dům prodal a koupil si jiný na Novém Městě, další koupil v roce 1578
1579  - zemřel jako bezdětný vdovec (manželka Anna zemřela pravděpodobně v roce  1561), veškerý majetek jeho spadl pod císaře Rudolfa II., který ovšem "v cestě milosti zanechané jmění" postoupil Kateřině Švarcové,  hospodyni, která v době nemoci Wohlmutha ošetřovala




Hodně pohody



6 komentářů:

  1. Lado, musela to být opravdu nádhera. Kdesi jsem četla o této akci a vybrala bych si domů k prohlédnutí.... že bych nevěděla kam dřív skočit........ parádní akce !!
    Měj se fajn. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, také bych si toho vybrala víc - ale měla jsem na to jen neděli a musela jsem si vybrat objekty blízko sebe, abych to vůbec zvládla...:-) Měj se krásně.

      Vymazat
  2. Nádhera..tam by se mi taky líbilo....Děkuji za krásnou reportáž.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musí být úžasné bydlet v nějakém takovém krásném domě. Snad jsou tam lidé šťastní a váží si toho. Měj se moc hezky.

      Vymazat
  3. To je opravdu krásný dům, taky by se mi v něm líbilo :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky v duchu vidíš, jak by se v něm krásně žilo, jak by se tam pod hvězdami a arkádami krásně pila večer káva nebo i vínko? :-)

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.