Počet zobrazení stránky

středa 22. července 2015

Konečně doma...

V úterý jsme brzy ráno - ještě než nastala vedra - jeli s kocourkem na kliniku do Litoměřic. Měl za sebou osmnáctihodinovou hladovku. V deset hodin jsem ho ubulená předala paní doktorce, nejprve byl zvážený (3,4 kg), pak mi zopakovala nedobré nálezy z rentgenu a sonu a na závěr mne dorazilo to, že kdyby operace ukázala něco neřešitelného, tak ho neprobudí z narkózy. To už jsem byla jeden ranec slz a smutku, že to není možné, abych bych ho už nikdy neuviděla... Prý se mi ozvou po operaci a čím později přijde telefonát, tím větší je  naděje, že byl odoperován a bude probuzen. Telefon přišel po druhé odpoledne - kocourek se vzbudil, ale nálezy nejsou vůbec dobré, kousek slinivky i střeva jdou na histologii. Večer jsem volala, jak mu je - prý je to dobré, ráno také a v poledne jsem si pro něj jela. Zrovna vedro 38 °C, auto bez klimatizace, v Litoměřicích most přes Labe uzavřený, tudíž kolona aut už ve městě, Jenčice uzavřeny do jednoho proudu kvůli frézování a čekání nejméně 10 minut v tom vedru, až nás silničáři pustí... naštěstí jsem kocourkovi zabalila přepravku do mokrého ručníku, který jsem celou cestu kontrolovala - zůstal chladný a mokrý, takže uvnitř ochlazoval vzduch. Domů jsme dojeli naštěstí v pořádku - já úplně rudá v obličeji, uvařená, upocená od krku k patám a kocourek podle pohledu v pořádku.
pod fousky prosvítá růžový obvaz na tlapičce, kudy dostával léky a kapačku...
Nedovolí pohled na rozřezané bříško, chrání si ho ...
 A tohle je naše nová apothéka - abych se v tom vyznala, tak jsem si to rozdělila a po každém podání léku dělám puntík na lístku... 
Naštěstí chodí pít, jídlo dostává tekuté - nesmí mít nic jiného do doby, než se mu zahojí to operované střívečko...


Nejprve se schovával do svých skrýší, ale nakonec opět skočil na stůl (málem nedoskočil, jak má tu tlapičku zavázanou)

a koukal se na tu kulinářkou "umělkyni" Nigellu Bites
a tohle je jeho bříško, tolik bolavé...

Když jsem v úterý kocourka odvezla na kliniku a zůstala spát v Litoměřicích, tak jsem měla z toho všeho takové podivné "okno". Představovala jsem si, jak se zítra vrátíme domů a najednou jsem si neuměla vybavit, jak vypadá můj byt a jak vypadá kocourek...Bylo to hodně divné, trvalo to asi půl hodiny a pak mi to najednou naskočilo. Jen jsem si uvědomila, že toho chlupatého kočičího miláčka, kterého mám 13 krásných let, mám tak nesmírně ráda, že jsem i přes svůj obrovský strach z jeho případné ztráty rozhodnutá udělat jen to, co je k jeho dobru, jeho prospěchu. Že své sobectví - mít ho pořád, pořád ho moci hladit a šimrat a dívat se na něj - musím podřídit jen a jen tomu, co je pro chlupáčka nejlepší - byť to pro mne bude sebesmutnější. Oni doktoři mne na to od počátku vlastně upozorňují, připravují. Je to úžasné, jak takový maličký tvoreček může dát člověku tolik krásy, tolik nádherných pocitů, tolik radosti a štěstí, tolik klidu a pohody... Kocourku můj miláčkový, jsi nejúžasnější tvoreček na celém světě a víš to, viď.







12 komentářů:

  1. Milá Lado, moc a moc ti rozumím a moc držím kocourkovi palce, aby vše dobře dopadlo! Náš kocourek ho zdraví a ať se prý drží chlapec. ♥♥♥
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  2. Laduško i já ti moc rozumím sice nemám kocourka ale pejska ale také je pro mě vším a mám ho nesmírně ráda ♥-je to můj nejlepší kamarád - moje všechno ♥Moc na Tebe i kocourka myslím a držím Vám pěsti at spolu prožijete ještě spousty báječných a krásných chvil.♥
    Měj se Ladi moc krásně -kocourka hladím a prosím andílky ať je brzy zahojený ♥
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuji - víš, on mi tolikrát v životě pomohl, i v nemoci, tolik let mi je vlastně pořád nablízku a navíc je opravdu nesmírně hodný, trpělivý a navíc mazel, celé hodiny se nechá hladit nebo mi spí na kolenou... Díky moc. ♥

      Vymazat
  3. Bože,to je tak smutnýý...a krásně napsaný..My jsme tento týden museli dát uspat kocourka-nalezence,někdo ho k nám hodil přes plot na zahradu.Bohužel,pozdě-byl nemocný,měl těžký zápal plic-neléčený a ani neviděl.Vypadalo to,že mu někdo úmyslně ublížil.už mu nešlo pomoct.mohl mít tak 2-3 měsíce..někteří lidi jsou zrůdy,co se týká vztahu ke zvířatům.U nás doma bysme za zvířata dýchali.Taky si říkám-Bobášek(shi-tzu-taky nalezenec,kterého máme už 12 let),má 14 let asi,už špatně vidí,špatně slyší,na dvůr ho nesu většinou v náručí..a krmím ho..Jak o něj jednou přijdu,tak to bude moc krutý.Každý odchod zvířátka doma všichni ořveme..
    Přeju kocourkovi uzdravení..Držíme u nás všecky packy!!Zdena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to byl krutý osud kocourka,to je mi moc líto... Já se při tom více jak měsíčním denním docházení do veterinárních ordinací potkala se spoustou také tak hodných lidí, kteří se ujali opuštěných kočiček a kocourků. Jeden pán má povícero takových nalezenců a dokonce udělal závěť, aby po něm dostala každá ta chlupatinka dost prostředků k dožití u jiného majitele... A Bobáškovi držím palce, ať tu je s vámi co nejdéle. Jak píšu - nikdy bych nevěřila, kolik toho nám ti chlupáčci dají a jak se stanou nepostradatelní...

      Vymazat
  4. Ladi, jsem moc ráda, že máš miláčka zpátky doma :-)) Je to těžké, když marodí ......Tak si spolu užívejte hodně radosti .-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, díky moc, užíváme si každou chviličku. Měj se hezky.

      Vymazat
  5. Dojímavé vyznanie, krásne si to napísala. My, čo máme doma spriaznené duše v štvornohých miláčikoch ťa úplne chápeme. Dúfam, že to nebude tak zlé ... držím mu "labky".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, v těchhle dnech jsem si vzpomněla i na kočičí nebe a tvojí Julinku. Děkuji za držení tlapek...

      Vymazat
  6. juuuj ňuňu male... prajem skore uzdravenie a nasi dvaja kocuri ho tiez urcite pozdravuju... :) Neviem si predstavit tuto situaciu... a coraz blizsie sme k tomu aj my....nas starsi kocur ma 8 a bojim sa toho dna ... no ale zatial sa mojkame tak sa mojkajte aj vy, pa Zuzana :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi, to si své miláčky-chlupáčky ještě dlouho užiješ, vždyť se dožívají i věku přes dvacet let... Děkujeme i kocourkům za pozdravy a hezky se mějte pospolu. Pa.

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.