Počet zobrazení stránky

úterý 7. července 2015

Kterak jsem I.

ke krásnému taburetu nebo spíš ke krásné taburetce přišla... 
Kamarádka Eva si nechala udělat do předsíně velkou skříň a pro tuto krasavici, která tam doposud přebývala se svým kamarádem stolečkem, najednou nebylo místo. A protože zná mou velkou lásku ke starým věcem, tak předala další osud taburetky do mých rukou. Je to opravdu starožitná taburetka, ne novodobá replika a Eva ji má po své pra pra, jak se říká v jednom českém filmu. Sloužila jí v předsíni na odkládání tašek s nákupem a sloužila dobře. 

Přivezla jsem si tu čtyřnohou krásku domů a začala s renovací. Odkryla jsem novější čalounění  -  objevil se prapůvodní potah, prý  byl bleděmodrý:
                                       

aha, tenhle kousek, schovaný pod paspartou, trochu tu bleděmodrou barvu připomíná:
Tak a kuchám, kuchám,
dostávám se do taburetího středověku a raději odvážím krasavce na chaloupku,
aby na dvorečku bylo více místa pro jeho omlazování. Vidíte, že po sundání starého zpuchřelého potahu vypadá na svůj věk opravdu zachovale - Evik se o něj starala dobře, 

vše na něm je původní, staré hodně přes sto let, ovšem omlazovací kúru potřebuje,
to je jasné... zejména, když jsem odtrhla potah a objevil se zteřelý jutový podklad skrývající už rozpadající se mořskou trávu,
pod nimi opět z přírodního materiálu čepička,
pod kterou už prolézají pevná ocelová péra...
Opět jsem vyndavala spoustu hřebíčků, na to už jsem machr z oprav starožitné sedací soupravy
a udělala  jsem si  bebíčko - každý můj výtvor je poznamenán mou krví od jehly, hřebíků či jiného náčiní...
tahám hřebíčky, obvykle mají stářím už ulomené hlavičky a ze dřeva se jim nechce,
až se najednou po odstranění všech těch původních starých věcí objevují péra (v dobách mého dětství se říkalo "koukáš jako péro z gauče", takže tak jsem teď koukala já),
provázky, které je drží mezi sebou i na obvodu stoličky, jsou místy přetržené,
i popruhy, zachycující péra zase ve spodní části taburetky, jsou těmi možná sto lety dost křehké,
a spolu s péry nesou na sobě nános těch mnoha let, po která sloužila a sloužit, doufám, budou i nadále...
Takhle vypadají po očištění,
začínám provázkem nahrazovat přetržená spojení pér,
pletu a motám,uzluji a uzlíkuji, 
a už čisté, od většiny staré barvy zbavené torzo taburetky jsem přivezla domů, kde motám a pletu provázkem dál,
ovšem teď už za odborného dohledu mého miláčka - kocourka,
kterého láká provázek, který visí z taburetky k podlaze
a tak se ho hned  chopil...
Tolik děr od hřebíčků i cvočků chudinka dřevo vytrpělo
a ještě další ho při mém zásahu čekají,
ale snad to přežije, vždyť už teď žije déle než my, lidi...
Pak přišel opakovaný nátěr bílou barvou a křehké popruhy, které by už asi neunesly váhu sedícího člověka, jsem zpevnila překrytím nových, pevných popruhů,
které mi dal Evy syn - jsou z bezpečnostních pásů starých aut a už se mi velice osvědčily při renovaci staré sedací soupravy.
Jsou totiž velice pevné a já je dala přes stávající popruhy, které jsem si netroufala odstranit, aby mi nevypadla všechna péra.
Aby to vypadalo i na pohled hezky, nově jsem zakryla celou spodní část taburetu modrou látkou,
a mohla začít s vrchem taburetu: nejprve přišel na řadu molitan,  přes který přišel vatelín,
přes dvojitý vatelín ještě měkký silný flanel,
který ukončil vršek taburetky.
A nakonec bílá látka a cvočky, které jsem k taburetce také dostala 
a krasavice je připravená sloužit dál...

Ještě navrch přidat sundavací čepičku, aby se mohla prát, kocourkova povinná kolaudace dokončeného díla 
a je hotovo. Eviku, děkuji...
Hodně pohody


6 komentářů:

  1. Lado, tak to je opravdu taburetka-krasavice a po opravě ještě větší... jsi šikovná... k vám se opravdu hodí...
    Kocourkovi přeju zdravíčko...
    Měj se hezky. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, moc šikovná nejsem, třeba ty cvočky mi nešly natlouct rovně, pár se jich ohnulo a našlo si svou cestičku trochu křivě. Děkujeme s kocourkem za přání, právě dnes nám svitla naděje...Hezký den.

      Vymazat
  2. Teda, já jen žasnu, do čeho všeho se pouštíš a jak se šikovná... Klobouk dolů!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda takhle kutím, zejména když pak staré věci mohou sloužit dál. Měj se krásně.

      Vymazat
  3. Zapálená do restaurování až do krve. Obdivuji, obdivuji a obdivuji. Moc se mi líbí bílá předsíň a ty krásné stoleté kousky, kterým jsi vdechla nový život si tam musí připadat skvostně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám ráda všechno ze starých časů a bylo by mi líto, kdyby něco hezkého skončilo na smetišti. Děkuji ti, Marijo, za hezká slova. Měj se krásně.

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.