Počet zobrazení stránky

středa 8. července 2015

Stavovské divadlo,

dříve Nosticovo, nás koncem června přivítalo lešením. Jak jsem se dívala na program pro letní měsíce, je to skutečně i nadále divadlo Mozarta. Miloš Forman po desetiletém exilu v tomto divadle rekonstruoval uvedení Dona Giovanniho  - tato slavná Mozartova opera (úplným názvem Il dissoluto punito ossia il Don Giovanni, v překladu Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni)  tu měla i svou skutečnou premiéru 29. října 1787. Miloš Forman si pro natáčení Amadea zvolil Prahu jednak pro autentičnost prostředí, z části také pro své české kolegy, kterým dal lukrativní pracovní příležitosti (trochu tu šlo i o jisté zadostiučinění, kdy "nežádoucího emigranta" Miloše Formana museli vítat ti, kteří měli radost z jeho emigrace - protože teď přivážel dolary) a hlavně proto, že konkrétně Stavovské divadlo se od dob Mozarta téměř nezměnilo.  
My šly na COSÍ FAN TUTTE - OSSIA LA SCUOLA DEGLI AMANTI, v překladu "Takové jsou všechny aneb Škola milenců" a moc jsme se těšily. Autor libreta Lorenzo Da Ponte děj výstižně shrnul do věty:  jak se jen může proměnit srdce za jediný den.









Byl horký letní večer a bylo velmi příjemné vejít do chladu starobylé budovy.


Srozumitelná tabulka nás vedla krásnou chodbou k "naší" loži č. 13










 

Bylo pohodlné mít pro sebe tolik volného místa, v prostorné lóži byly jen dvě židle a v rohu taburet, kam jsme odložily kabelky. Takže místa sice dost, ale ke konci divadla jsme už nevěděly, jak sedět - ty židle jsou krajně nepohodlné a my začaly závidět lidem v řadách pod námi, kteří seděli v pohodlných širokých sedačkách.



Stavovské divadlo je pro mne "modrozlaté", zatímco Národní divadlo je pro mne "červenozlaté":



Režijní pojetí Martina Čičváka děj zařadilo do nové doby, kostýmy byly jako současné oblečení, jen ti cizinci byli v jakýchsi snad čínských hábitech a kloboucích s dlouhými černými copánky.  To bych ještě brala, ale nejvíc mne zklamala moderní scéna. Stručně řečeno - čtyři židle vepředu, pak veliká obruč, na které se veškerý děj odehrává a vprostřed obruče se občas zvedne červená opona, ze které vycházejí postavy...
Nevím jak kdo, ale vadí mi, když při Rusalce jsem měla pocit, že děj se odehrává někde v nevěstinci nebo nejásám nad Prodanou nevěstou v pojetí Nikolause Lehnhoffa, ve které českou vesnici nahradila sokolovna s lítacími dveřmi, rozházenými židlemi, hasicím přístrojem na zdi, kde Jeník v kožené bundě a rukama v kapsách žvejká na plnou hu...pusu, živí se velmi pochybným způsobem, Kecal je černošský žid atd. 
Takže - hudba krásná a já moc nevnímala tu ubohou scénu, ale četla jsem nahoře překlad italské opery do češtiny. 
A trochu horroru jsme zažily, když jsme musely jít v půl jedenácté v noci na Václavské náměstí na tramvaj a viděly jsme ty lidi, kteří se tam potulují...

Hodně pohody všem.







6 komentářů:

  1. Lado, tak jste si udělali krásný výlet. Ve Stavovském divadle jsem viděla víc představení, ale pro mě je naprosto nezapomenutelná Dana Medřická v Kočičí hře... byla úžasná, úžasná ... na děkovačku taky nezapomenu ...
    nádherné divadlo ... a to si podle mne zaslouží klasiku ... klasicky pojatou ... tak to vidím já...
    Měj se fajn. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, také jsem tu hru viděla - opravdu to byl mistrovský koncert především Dany Medřické jako Erži, ale i Vlasty Fabiánové a Miroslava Doležala... A hlediště se mohlo utleskat, nechtělo herce vůbec pustit z jeviště. Pak jsem viděla Danu Medřickou ještě v pár hrách, třeba jako Matku Kuráž, ona byla fakt excelentní... Měj se hezky.

      Vymazat
  2. To je škoda, že zažitek nebyl kompletní - osobně jsem taky pro zachování "klasiky" ;(
    A lóže? My vzali moje rodiče minulý měsíc do Vinohradského divadla - moc jsem chtěla vidět pana Preise ve hře Soudce v nesnázích a lístky na místa, ktera ráda kupuji byly nedostižitelné - no dostali se k nám náhodou právě vstupenky do lóže - stísněné , nepohodlné židle , vykláněli se před nás divaci z té vedlejší, takže jsme neviděli půl jeviště a tim, že jsme byli v zadní, můj táta i špatně slyšel;( Nikdy víc - příště zase ideálně 2.-3.řada uprostřed :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám takovou zkušenost z Vinohradského divadla, kdy jsem viděla jen třetinu jeviště přes hlavy vyklánějících se diváků, navíc tam lóže byla snad pro pět lidí a nemohli jsme se tam ani hnout... Jak píšeš - příště prostředek předních řad. Měj se hezky.

      Vymazat
  3. Já tam byla před lety se školou na Úkladech a lásce a taky jsem z toho měla dost rozporuplné pocity. Ten kontrast starobylého divadla a toho, jak nás učitelky nabádaly, ať se slušně oblečeme a chováme, s tím, co se nám pak předvedlo na jevišti... bylo to dost divné a vedlo to nakonec k tomu, že jsem tu hru vůbec nepochopila.
    Naši furianti v Národním byli potom mnohem lepší. Asi nejlepší teď nedávno Králova řeč v Brně. :-) Ono totiž v těch Našich furiantech některým mladším hercům nebylo moc rozumět, což v tom brněnském představení vůbec nebyl problém, i když jsme seděly vzadu a nahoře.
    Já ovšem do divadla zase tak často nechodím, byť bych třeba i někdy chtěla...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také už do divadla nechodím tak často, jako tomu bylo dříve a jak bych chtěla. Ty vstupenky na pražská divadla dostává kamarádka k Vánocům od vnuka, tak jezdíme společně. Několik let jsem měla předplatné do dvou divadel a byla to úžasná představení, ze kterých mi pro vzpomínku zbyly programy. Ale v poslední době jsem dokonce z divadla o přestávce odešla, protože to bylo k nekoukání. Měj se hezky, Hani.

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.