Počet zobrazení stránky

pátek 29. ledna 2016

Praha II. a milé překvapení

Když jsem šla přes Malé náměstí, objevila jsem v  tomto krásném průchodu


útulnou malou kavárničku,
která měla kupodivu už otevřeno (to vědět, tak už tam dávno sedím) a já si mohla v teple vypít výbornou kávu s napěněným mlékem a sklenkou vody



a to za lidovou cenu 35 korun... Prostředí i  obsluha byly opravdu velmi příjemné, takže jsem si kavárničku po odchodu vyfotila i zvenku,
načež vyšel pan majitel (předtím něco dělal  u vedlejšího stolu) s otázkou, zda jsem byla spokojená či nespokojená, když si to fotím. Ujistila jsem ho, že jsem byla velice spokojená a že právě z tohoto důvodu si jeho kavárnu fotím. Pan majitel poděkoval a pozval mne k dalším návštěvám. Bylo to opravdu potěšující a nečekané, v dnešní době... takže tuto kavárničku můžu opravdu všem doporučit k návštěvě). Pak jsem pokračovala průchodem dál 
a v Michalské ulici 
jsem vyfotila kostel sv. Michala (gotická stavba z poloviny 13. století, dokončená v polovině 14. století, kostel byl za Josefa II. zrušený a v současné době funguje jako "hudební klub a galerie v unikátním prostoru kostela sv. Michaela  v centru Prahy, který nabízí ve svých prostorných třech patrech a hlavním sálu útěchu víc než 2 000 klubově-věřícím" (no nevím, otevřeno pondělí 21 - 2.45 hodin, úterý a středa  22 - 5 hodin) ...



pak jsem fotografovala Pražskou čokoládovou manufakturu a sousední restaurant s krásnou zimní výlohou:






pak restauraci U Modré kachničky II. se starým modrým průčelím a zajímavým způsobem nabídky menu venku na stojanu:

Ten dům na další fotografii má  čp. 432  a vznikl v 18. století ze dvou samostatných gotických domů ze 13. století. Na severní straně to byl dům U Zlatého melounu, ze kterého se doposud zachovaly dva gotické sklepy s křížovou klenbou a gotické přízemí přibližně z doby kolem roku 1320 (později byl dům přestavěn v honosný pozdně gotický palác, jehož některé prvky přežily i pozdější renesanční přestavbu z poloviny 16. století). Na jižní straně stál raně gotický dům s románskou dispozicí s názvem U Kryštofa, který také prošel renesanční a posléze i barokní přestavbou (i u něj se dochovaly některé gotické prvky - gotický portál, fragmenty křížových kleneb...). V roce 1706 koupil Dům U Zlatého melounu Jan Nepomuk Rudolf hrabě Chotek, jeho syn Karel přikoupil v roce 1760 sousední dům U Kryštofa a spojil oba domy velkorysou barokní přestavbou. Od roku 1828 zde byla Linkova taneční škola, kterou navštěvovali třeba Vítězslav Hálek, Jan Neruda, pak tu byla půjčovna klavírů, takže zde hrál třeba P. I. Čajkovský, Anton Rubinstein, Sergej Rachmaninov... Rekonstrukce z let 1977 - 1982 objevila pod secesními stropy malované renesanční dřevěné stropy a řadu dalších krásných prvků. Od 4. 12. 2014 bylo v tomto Chotkově domě (jak se tento dům také nazývá) otevřeno oficiální zastoupení Svobodného státu Bavorsko v České republice:


V suterénu dnes je restaurace U Zajíce, kde se čepuje pivo Zajíc z historického pivovaru  Kynšperk:
 V tomto domě žil Karel Jaromír Erben:



Tento funkcionalistický hotel s půvabným jménem U Staré paní byl postavený Františkem Dittrichem v letech 1933 - 35 na místě bývalého domu U Zeleného orla z 15. století, kterému předcházel název U proroků (koncem 15. století zde bydlel Matěj Rejsek, gotický stavitel např. Prašné brány, dostavby Chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře atd.):
a naproti  hotelu je dům, kterému se na počátku 15. století říkalo U Bruncvíka a později Malý dům Rožmberský. Dům se zbytky románské zástavby prošel gotickou i raně renesanční přestavbou. V roce 1986 ho rekonstruovalo Jednotné zemědělské družstvo v Blatnici, vytvořilo zde stylovou vinárnu pro čepování vín z vinohradů Bzence a Strážnice - Blatnička Slovácká Vícha:
Tak, to byla Michalská ulice, také liduprázdná, ale na jejím začátku - nebo konci je ta výborná malá kavárnička, díky které jsem se zahřála a mohla absolvovat další prohlídku Prahy, tentokrát Staroměstského náměstí s odborným výkladem PhDr. E. Havlovcové. O tom někdy příště, protože tak jako andílků a svíčiček není nikdy dost, tak také Prahy a krásy vůbec není nikdy dost. 

Hodně pohody






6 komentářů:

  1. Lado, to jsou nádherné fotky ... co jsem se tam kdysi nachodila . Nechtělo se mi věřit, že jsi nenašla místo, kde by sis dala kafíčko .. ale "chytla" jsi pěknou kavárničku.
    Tak se měj fajn a díky za sdílení. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, kavárniček jsem viděla hodně, ale všechny otevíraly od 10 hodin a já už po osmé hodině byla z toho courání v loužích pěkně zmrzlá a zralá na horké kafíčko...:-) Hezky se vzpomíná, kudy se člověk kdysi toulal, viď? Měj se hezky.

      Vymazat
  2. Malé, zapadlé kavárny s příjemným prostředím- to je moje! Jen už nemám tolik možností je objevovat a vysedávat u kávy jako dřív. Jen tak brouzdat po Praze, to jsem si dřív dopřávala tak 1-2x do roka s velkým potěšením.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To toulání Prahou vzhledem k blízkosti i volném čase pro mne není problém, spíš je problém horké počasí - tak se mi zdá, že bohužel v posledních letech začíná pro mne počasí k nepřežití už v dubnu a končí v říjnu. A také tou spoustou turistů už to není tak úplně pohodové jako kdysi, zejména za dob školy. Měj se hezky.

      Vymazat
  3. Asi bych si taky někdy měla udělat na takovou procházku čas ;) děkuji za inspiraci

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obvykle se toulám jinde, doma se k procházce nedonutím, to mám pořád něco "důležitějšího" na práci. :-) Měj se hezky.

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.