Počet zobrazení stránky

pátek 8. dubna 2016

Juraj Herz

Ježíšek mi udělal radost tím, že mi  přinesl další knihu do mé galerie umělců - Autopsii s podtitulem "pitva režiséra" Juraje Herze.
Je krásně vypravená, plná fotografií a čtení to bylo opravdu mimořádně poutavé, o čemž svědčí i skutečnost, že jsem těch více jak 500 stran přečetla za dvě "večeronoci":-). Zachycuje celý jeho život (včetně vzpomínek na prarodiče) a tvorbu. Dá se říci, že nejvíc mne dojalo povídání o jeho dětství včetně let v koncentračním táboře. Když jsem četla tu strašlivou hrůzu, kterou zažil v době války, v koncentráku i na útěku z něj, je pro mne o to zajímavější konfrontace těchto životních prožitků s jeho nesmlouvavostí vůči pozdějším časům. Nesmlouvavost, která - jak se mi zdálo ke konci knihy - se trošičku obrousila až při pozorování stavu v posledních letech. Z autobiografií řady režisérů jsem pochopila, že v době socialistické kinematografie záleželo na šéfech  politiky a kultury, kdo a co bude moci točit a že v tom hrála velkou roli politika (smutné, ale logické - žádný politický systém nebude přece dávat peníze tomu, kdo jde proti němu), míra gramotnosti, inteligence a ješitnosti těchto mocných šéfů, v řadě případů samozřejmě osobní sympatie a antipatie vůči autorům. Podle toho se rozhodovalo, co se bude ze státních peněz točit. Myslím si, že to v určité modifikaci platí všude ve světě i u nás pořád  - dneska sice může točit téměř svobodně kdo chce co chce, ale musí si sehnat (spíše vyžebrat) peníze sám. Těch pár "korun" určených v současnosti státem pro kulturu (tedy peněz, rozdělovaných opět lidmi s určitou gramotností, inteligencí a ješitností, s politickou mocí a osobními sympatiemi či antipatiemi ke konkrétním tvůrcům)  dostanou i dnes  jen určití lidé (viz třeba situace v rozdělování dotací divadlům, grantů apod.). I dnes není dost financí, aby se všichni umělci (i rádoby umělci) mohli realizovat, stále jsou nějaká kritéria výběru a osobně nevěřím, že jsou spravedlivější či objektivnější. Vše záleží na lidech. A tohle si myslím uvědomilo hodně umělců až v poslední době. Já mám české filmy a jejich tvůrce moc ráda, myslím si, že i dost toho o české tvorbě vím - chodívali jsme dříve často do kina, dívali se na kvalitní české věci v televizi, mám velkou spoustu knih, videokazet i DVD a myslím si, že naše filmy a televizní pořady byly naprosto úžasné a jsem na ně moc hrdá. Ta kvalita a krása, co se dělala třeba pro děti, to žádný jiný stát na světě nemá  - nádherné filmy a večerníčky, knížky ilustrované renomovanými umělci (Trnka, Týrlová, Born, Sekora, Lada, Vorlíček atd.).  O to hůř snáším to, co dnes je často vidět v televizi pro děti. Vadí mi,  že dnešní doba klidně nechá zaniknout i ty nejstarší a největší pilíře naší historie, kultury. Že musí o přežití bojovat třeba Spejbl a Hurvínek, Semafor a jiné,  zatímco ubohé seriály a pořady v televizích se úspěšně množí a ovlivňují děti a mladé (třeba v tom, že nezáleží na kvalitě člověka, ale na tom, zda nosí značkové oblečení, zda je "in"...) a v řadě případů interpretují  zkresleně historii.


 
Vrátím se zase k Juraji Herzovi. Překvapilo mne, kolik toho natočil jako režisér a také jako herec. Ono je jiné si při zmínce o filmu vzpomenout na režiséra či herce a jiné je, zkusit si vybavit přehled tvorby konkrétního autora. Zejména vůbec neznám to, co natočil při svém pobytu v Německu.  Z knihy je naprosto zřejmé, že Juraj Herz vždy byl a je svůj, velmi pracovitý, s jasným názorem, s přesnými představami, které se vždycky snažil uskutečnit. 


Žádné komentáře:

Okomentovat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.