Počet zobrazení stránky

pondělí 30. května 2016

Z časů

krajek a třešní na porcelánu...
Úplně na poslední chvíli jsem se dostala do Klášterce nad Ohří (mimochodem - je to moc hezké město) na zámek:
kde byla celý rok výstava sbírek herečky a malířky Ivy Hüttnerové.
Tento výlet byl ještě taková poslední nečekaná, ale o to úžasnější tečka za mými sobotními kulatinami. V zámku stačilo vstoupit do prvního ze tří velkých sálů, plných těch krásných starých věcí a věciček a už jsem byla  v jiném světě, v tom světě, který mám tak ráda a ve kterém bych chtěla žít. Mohlo by se mi to povést, kdybych byla svojí babičkou a ne její vnučkou :-) . U kvalitních starých věcí a u knih, které někdo chce vyhodit i (to se bohužel dnes děje), mne popadne strach, že budou navždy ztracené a zmocní se mne pocit, že je musím zachránit - takže často takové krásné staré věci kupuji a myslím si, že lidstvo bude i nadále bohatší o tyto mnou zachráněné a opečovávané hodnoty..:-)  Dál už budu mlčet a kochejte se sami tou krásou:



Kabelka Lídy Baarové, smutné památky na Karla Čapka, rukavice a zástěra maminky Bohumila Hrabala a jeho dětské botičky...




Kuchyň podle mých představ... 
 





Ta bábovka byla skutečná...
 

Někdy jsem si říkala, že mám zbytečnou spoustu věcí, i těch starých, že nemusím mít všechno, co se mi zalíbí,  ale při prohlídce těch tří sálů jsem se naprosto uklidnila. Proti tomu, co jsem tady viděla, jsem i třeba se sbírkou svého anglického porcelánu naprostý troškař...:-)
A v téhle skříni na třech vložkách jsou vyšity tyto rady mladým hospodyňkám:
Co vratidlo tkalce a jehla zhotovila
se zde jemné a čisté urovná.
Musíš nové nahradit a staré spravovat.

Věřím, že všem těm, kteří jsou tak potrefení láskou ke krásným starým věcem jako jsem já, se ukázka z obrovské sbírky Ivy Hüttnerové líbila. Bylo by krásné, kdyby se našlo místo, kde by tyto krásné staré věci mohly být vystavené stále.
Paní Hüttnerová, moc děkuji za to, že jste toto vše nashromáždila a také se o všechny ty své sběratelské poklady dělíte s námi.

Hodně pohody všem


sobota 28. května 2016

Dárky

Tak tuhle knížku jsem si vyhlédla v antikvariátě a než jsem stačila ji koupit, zmizela. Zmizela tak úžasně, že jsem ji dostala od Evy k narozeninám a je to hezké čtení - knížka sloužila jako dlouholetá učebnice pro střední všeobecně vzdělávací školy a já díky ní mám možnost poznávat nějaké rostliny, které vídám v přírodě a neznám je:
Nedávno jsem na chaloupce nařezala větve vrby a dala je uschnout. Chci je natřít na bílo, dát do velké vázy a připevnit na ně spoustu malých bílých ptáčků jako celoroční ozdobu stolu. Budu to mít místo kytic pivoněk a hortenzií, které jsem mívala dříve a kterým upíjel vodu můj kocourek. Mám totiž obavu o jeho zdraví - konkrétně hortenzie prý jsou jedovaté.  Když to slyšela kamarádka Eva, jen se potutelně usmívala, neříkala nic, ale věděla své... Měla totiž už pro mne dávno koupený dárek - bílého ptáčka s bílou klecí a bílá pštrosí peříčka... Zkrátka, má mne natolik přečtenou, že ví dopředu, co se mi vylíhne v hlavě :-)




Tyto nádherné kytičky jsem dostala od Gábi - i ona přesně vystihla to, co mi udělá velikou radost, tedy kytičky na zahrádku. Chci ji udělat pokud možno ve stylu anglických zahrádek, tedy spousta kvetoucích kytiček jedna vedle druhé, bez mezer a na pohled tak trochu divoce rostoucích. Neznám žádnou z nich, na obrázcích vypadají překrásně a už se těším, jaké budou ve skutečnosti. A jsou tam i bílé, to je něco - 

 v kombinaci s těmi fialově červenými to bude nádherné:

A od zlatého kamaráda Honzíka jsem dostala tradičně velice potřebný a užitečný dárek - horkovzdušnou pistoli. Zareagoval totiž na něco, co jsem řekla jen tak mimochodem na chaloupce - že ji budu potřebovat, že totiž chci zase něco tmavého přebarvovat na bílo...  Takže už mi nic nestojí v cestě dalšímu bílému řádění, ale musím postupovat pomalu a nenápadně, aby rodina tu další invazi bílé přežila. :-) Jen musím dárek dodatečně nafotit - ve své pracovní horlivosti jsem ho zapomněla vyfotit a už  ho odvezla na chaloupku. Tak dneska (když nezapomenu) to napravím a fotku přidám dodatečně.

Obdivuji každého, kdo umí dávat takové úžasné dárky a moc za ně děkuji...



Hodně pohody 

pátek 27. května 2016

Jak jsme slavily

Čekala jsem své dvě kamarádky, a tak byla příležitost použít zase anglickou jídelní soupravu. Já osobně mám nejraději čistě bílý porcelán Thun, rodina je zvyklá na cibulák, protože se používá stále a pro návštěvu mám ráda zase modrobílý anglický servis. Nejvíc se mi líbí prostřený stůl bez jídel - je takový upravenější, ne moc barevný... Jen budu muset asi začít používat foťák, který jsem dostala loni k Ježíšku - je mnohem kvalitnější a určitě by pak na fotografiích bylo vidět, že sklenice jsem opravdu vyleštila. Tenhle starý foťáček mi párkrát spadl na zem, je to takový otlučený dědoušek a na fotkách z něj je to vidět...




 Ovšem, pohledem na prostřený stůl by se hosté nenajedli, tak musí do té krásné modré a bílé přijít postupně i jiné barvy jídel,











což mi připadá dost divoce barevné (a to tam není ještě hlavní chod - to by bylo o nějaké barvy víc). 
Příště ukážu dárky, které jsem dostala - jsou moc krásné.

Hodně pohody