Počet zobrazení stránky

středa 29. června 2016

První levandule

Kamarád Honzík mi včera večer přinesl ze zahrádky první letošní levanduli - to focení po půlnoci při umělém světle jí dává prapodivnou barvu (nebo že by to bylo únavou paní fotografky?), tak jsem ji začala svazovat do stojací kytice
   tady to vypadá spíš na barvu šeříku -  kolmý pohled přímo pod světlem lustru:
Tak, ještě přidat nějakou mašličku a počkat si na denní světlo:




Ta velká kytička je určená pro kamarádku - líbila se jí má loňská, tak ať má také radost.

Hodně pohody

čtvrtek 23. června 2016

Libochovice

Zámek v Libochovicích a jeho park jsou překrásné a jezdíme se tam podívat hodně často. Ve čtvrtek byl horký den - podle meteorologů u nás 35°C, ale ve stínu nádherných stromů v zámeckém parku i v samotném zámku byl příjemný chládek. První páv z těch šesti, které jsme viděli, měl poraněnou nožičku a trochu kulhal, ale i tak byl velký fešák, který mi pózoval před foťákem jak dokonalý manekýn:


To zvláštní volání pávů "au" (jestli si dobře pamatuji z povinné četby ze základní školy, tak Helenka z Pohádky máje poučovala svého Ríšu, že páv nevolá "pau", ale jen "au" )  se ozývalo ze všech míst, kde se tito krasavci procházeli nebo ukrývali:
V zámku se vždycky těším na růžovou komnatu - nejen proto, že spolu s modrou jsou nejsvětlejší, plné slunce, takové optimistické svými pastelovými barvami tapet, ale hlavně se mi líbí velké prosklenné dveře a také vedle nich portrét Therésie z Dietrichsteinů :
Tuhle fotografii jsem si "půjčila" z oficiálních stránek zámku...

Tahle dáma byla velice krásná - byla nejstarší dcerou knížete Josefa z Dietrichsteinů a provdala se za Jana Bedřicha hraběte z Herbersteinů.  Roku 1858 tím přešlo panství Libochovice do rukou rodu Herbersteinů (Dietrichsteinové neměli syna, jen dcery a tudíž rod vymřel po meči). Jestli vám tato komnata a hlavně obrázek Terezie něco připomíná, pak je to správně - natáčel se tady jeden díl 30 případů majora Zemana, a to díl Dáma s erbem (Květa Fialová zde hrála šlechtičnu z rodu Dietrichsteinů).
 Z tohoto okna zámku je nejkrásnější pohled do zámeckého parku:
 Při odchodu se s námi rozloučil páv na střeše zámku (barva oblohy a absence jakéhokoli mráčku potvrzuje úmorné vedro):
Příjemné okamžiky z prohlídky zámku jsme si ještě zvýšily dobrou kávou a zmrzlinovým pohárem v cukrárně naproti zámku. Jak se znám, za rok nebo za dva se do Libochovického zámku vydám znova. Když se mi něco líbí, tak to můžu vidět častokrát a neomrzí se  mi to.

Hodně pohody



Jahodový taneček

Takhle oťapkává můj kocourek pracovní stůl, na který jsem si položila misku jahod:
 s šikovností jemu vlastní se vyhne hrnečku s kávou a hrnku s vodou,
 ustojí i kluzkost programů z divadel, které jsou na rohu stolu...
 Jakmile opatrným očicháním zjistí, že toto papů není nic pro jeho mlsný jazýček,
 zatváří se dost otráveně,
 misku překročí a rozeběhne se pryč... jen škoda, že jsem ten jeho úprk nestačila lépe zachytit:
Hodně pohody 

pátek 17. června 2016

Kouzlo starých časů

Ve čtvrtek jsme s kamarádkou Evou opět zavítaly do Prahy - měly jsme zamluvenou návštěvu Muzea Kouzlo starých časů, kde jsou vystaveny oděvy a oděvní doplňky z viktoriánské a edwardovské doby, tedy z let 1850 - 1920 - zkrátka něco pro mne...
Co napsat a nepřehánět... nádhera, kouzlo, úžasnost... Už jen vstup do toho historického domu, ve kterém opravdu bydlí lidé - to je zážitek. Jeden z mála domů v této části Prahy, ze kterého se nestalo panoptikum pro cizince - tedy hospoda, prodejna skla, velvyslanectví či nějaká podobná příšernost bez bydlících obyvatel. Vidět ty nádherné šaty, samá krajka a výšivka a slyšet od příjemné paní průvodkyně krásný slovní výklad - to bylo něco pro mne, když mám ráda dobu na přelomu 19. a 20. století a hlavně bílou a krajky. Milá paní průvodkyně mi dovolila fotografovat, tak jsem toho využila:
 


 



















Když jsem si prohlížela všechny ty krásné šaty, složitě vypracované, plné krajkových vsadek, sámků, výšivek, prýmků - tak jsem si vzpomněla na knížky paní Evy Uchalové o módě, které mám doma a s paní průvodkyní jsme se shodly na tom, že jsou dokonalým průvodcem ve světě módy v průřezu několika staletí.  


Všechny tady vystavené exponáty jsou nádherné, jejich restaurování muselo být velmi náročné - na ukázku je ponechán rukáv u jedněch šatů v původním stavu v době získání tohoto kousku do sbírky. Vše je citlivě naaranžované, doplněné velkými kyticemi umělých květin, provoněné levandulí a jinými krásnými vůněmi. Moc se nám tam líbilo a já tam určitě nebyla naposledy, toto muzeum se stane mou častou zastávkou při návštěvě Prahy. A kdo má rád krásně věci a staré časy, tomu návštěvu Valdštejské ulice čp.  150/4 vřele doporučuji.
Hodně pohody