Počet zobrazení stránky

úterý 28. února 2017

Kabelka

Nedávno mne potkala známá a uviděla mou fialovou  kabelku. Tu jsem si udělala před dvěma roky z látky, která mi zbyla po ustřižení a zkrácení kabátu:





Kabelka se jí  líbila a přinesla mi tašku, kterou má od Vánoc a nepoužívá ji - abych si z ní něco udělala:


Je to asi nějaká kosmetická taštička, ve které byly výrobky značky Chloé - nápis je vytlačený v bílém okraji. Je z hrubšího režného textilu, nemá žádné uši, jen okrajem prostrčený pásek. Hned jsem viděla k její barvě a druhu materiálu, co by se z toho dalo udělat, jaké barvy se k ní hodí a také že při její ozdobě spotřebuji zase nějaké korálky a klubíčka, která mi doma leží. A tady je výsledek práce jednoho večera:




Ještě jsem z původních pásků udělala dvě delší ušiska, přišila je k taštičce a letní kabelka je hotová.

Hodně pohody


čtvrtek 23. února 2017

Co dál...

Dlouho jsem váhala, zda psát ještě na svůj blog, když ten hlavní, o kterém jsem psala, už není na světě... Můj nejmilovanější kocourek odešel začátkem prosince, ani denní docházení k veterinářce mu nepomohlo. Vím, že to bylo jen zvířátko - ale byl to můj nejvěrnější, nejhodnější, nejkrásnější, nejúžasnější kocourek a já ho milovala a miluji úplně nejvíc, jak může člověk zvířátko milovat a pořád mi schází, je mi po něm moc smutno. A přitom vím, že jsem pro něj udělala všechno, co bylo v lidských silách a že jsme spolu měli krásný život téměř patnáct let, že prostě přišel jeho čas... Ale co je to platné, když srdce nechápe to, čím rozum argumentuje. Schází mi, když sedím u počítače a on mi nespí na nohách, při každém pohnutí záclony čekám, že se zpoza ní objeví, večer mu připravuji na posteli polštář, u kterého vždycky ležel a ono nic. Zavolám jeho jméno a on už  nikdy nepřiběhne, to je tak smutné. Je to nespravedlivé, měl tu být se mnou a odejít také se mnou. Zatím už spinká na zahrádce a já se tam bojím jít podívat. A tak pořád smutním a jen doufám, že čas pomůže. Mějte se všichni moc dobře.

Vaše