Počet zobrazení stránky

čtvrtek 23. února 2017

Co dál...

Dlouho jsem váhala, zda psát ještě na svůj blog, když ten hlavní, o kterém jsem psala, už není na světě... Můj nejmilovanější kocourek odešel začátkem prosince, ani denní docházení k veterinářce mu nepomohlo. Vím, že to bylo jen zvířátko - ale byl to můj nejvěrnější, nejhodnější, nejkrásnější, nejúžasnější kocourek a já ho milovala a miluji úplně nejvíc, jak může člověk zvířátko milovat a pořád mi schází, je mi po něm moc smutno. A přitom vím, že jsem pro něj udělala všechno, co bylo v lidských silách a že jsme spolu měli krásný život téměř patnáct let, že prostě přišel jeho čas... Ale co je to platné, když srdce nechápe to, čím rozum argumentuje. Schází mi, když sedím u počítače a on mi nespí na nohách, při každém pohnutí záclony čekám, že se zpoza ní objeví, večer mu připravuji na posteli polštář, u kterého vždycky ležel a ono nic. Zavolám jeho jméno a on už  nikdy nepřiběhne, to je tak smutné. Je to nespravedlivé, měl tu být se mnou a odejít také se mnou. Zatím už spinká na zahrádce a já se tam bojím jít podívat. A tak pořád smutním a jen doufám, že čas pomůže. Mějte se všichni moc dobře.

Vaše    


10 komentářů:

  1. ach to mi je moc ľúto... viem, že teraz by si potrebovala silu a slová útechy...ale keď som čítala ako krásne si to napísala...priznám sa, tiekli mi slzy... pretože tiež mám kocúrika, a tiež mi leží pri nohách, tiež spí na posteli...a neviem si to vôbec predstaviť... ale aspoň takto na diaľku a takto virtuálne ťa objímam a posielam veľa síl..cmuk, Zuzana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi, jsi hodná a moc děkuji za krásná slova...Už je mi líp, čas je nejlepší doktor. Měj se moc krásně.

      Vymazat
  2. Ladi, je to smutné :(. My sme už toto raz prežili. Myslím, teda určite viem, že to chce čas a ja by som volila ... poskytni domov novej mačičke alebo kocúrikovi. Bude ti vďačná a ty vyplníš prázdne miesto vo svojom srdci. Aj smútok skôr odíde, pa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janinko, pamatuji si tvou krásnou kočičku a smutnění po její ztrátě. Já jiného tvorečka domů už nechci, asi bych neunesla další starosti s jejich zdravím a případnou ztrátu. S mým kocourkem jsme prodělali operace, léta přísné diety a v posledních třech měsících před jeho odchodem neustálé návštěvy veteriny, prodělal mrtvičku a byl slepý, nosila jsem ho, protože netrefil, nemohl jíst- dostával kapátkem... Měj se moc hezky.

      Vymazat
    2. Moja zlatá, si naozaj obetavá a uzila si dosť. To už asi bolo trápenie pre obidvoch. My sme sa prichodom novych dvoch mačičiek rýchlejšie spamätali. Ale zase na druhej strane je to obrovský problém odísť z domu na viac dní, keďže nám v lete zomrela naša mačacia opatrovateľka - babička. Ladenka, určite si zaslúžiš dovolenku po toľkých rokoch. Pre kocúrika si robila naozaj maximum ... a s láskou. Pa

      Vymazat
  3. Ladunko ...to mě ale hrozně moc mrzí...sice nemám kocourka ale maličkého pejska a tak tě úplně chápu...Tohohle se bojíme jednou všichni :( ale kocourek je s tebou určitě pořád..kouká na tebe z kočičího nebe a přeje si aby jsi nebyla smutná..protože jednou se spolu zase sejdete ... ♥♥♥ a určitě místo prázdné brzy zaplní nová kočička ♥♥♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, dík moc a přeji Čokýnkovi, aby tu s vámi byl napořád...A novou kočičku nechci, nebyla bych asi k ní spravedlivá neustálým srovnáváním s mým kocourkem, který byl neskutečně hodný a milý. A pak - po patnácti letech pojedu letos zase na dovolenou, dřív jsem kvůli kocourkovi nebyla z domova. Měj se krásně.

      Vymazat
  4. Lado, jak tě chápu ... když jsi přestala psát, myslela jsem si, že se to stalo ... také mám kocourka od července na zahradě .. kolikrát koukám, jestli náhodou nejde...
    Teď bych si ráda pořídila nového kocourka nebo kočičku, ale kvůli rušné silnici u nás absolutně nemůžu ..Lado, pořiď si až budeš chtít, nového kocourka, bude to radost pro tebe i pro něj a v srdci máš místo pro toho prvního i nového..
    Posílám ti velké objetí a jsem opravdu ráda, že jsi zpátky. Papa Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, moc a moc děkuji... však víš, že jsem měla i za Tebe strach, když se tvůj kocourek začal toulat a nevrátil se na noc domů. Jsme každý člověk jiný, někdo to bere tak, že je to život, my, "holky", zase to všechno moc citově prožíváme, viď... Měj se krásně.

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.