Počet zobrazení stránky

úterý 27. června 2017

Divadlo

Minulý pátek jsem přijela z dovolené a hned v sobotu jsme s kamarádkou vyrazily do matičky Prahy za kulturou. Přiznám se, že budovu Nové scény Národního divadla nemám vůbec ráda, nelíbí se mi budova zvenku ani zevnitř a myslím si, že nikdy neměla být postavená na takovém místě, jako je Národní třída a sousedství Národního divadla...
Zvenku je to taková neskutečně tmavá,  špinavá,  nevzhledná a fádní stavba, která ve společnosti ostatních domů Národní třídy (jako je třeba nádherný secesní Topičův dům naproti) 


vypadá jako černý, spálený pečený brambor, poďobaný od neštovic,  vedle nadýchaných lákavých šlehačkových a ovocných dortů. Byla jsem v Nové scéně kdysi dávno a pamatovala jsem si, že se mi ani vnitřek budovy vůbec nelíbil. V sobotu jsem si to potvrdila - i interiér divadla působí zaprášeně, unaveně, temně a fádně, jako nějaký venkovský dům kultury nebo sportovní hala z dob socialistických (však je také z roku 1983) - hnědé obklady zejména stropu, tmavě zelený mramor  a spousta prapodivných skleněných děl nepůsobí vůbec optimisticky, natož vznešeně divadelně:





Také sedačky uvnitř už vypadají značně omšele a jsou plné záplat, ale to je poslední věc, kterou kritizují. Nová scéna Národního divadla má velice pohodlná křesla a výborný sklon hlediště, takže je ze všech míst na jeviště krásně vidět.  
Hrál se Kouzelný cirkus - inscenace Laterny magiky, která se hraje už 40 let a měla téměř 6 400 repríz doma i v 17 zemích světa. 
Na jejím vzniku se podílely osobnosti tak zvučných jmen, jako byl režisér Evald Schorm, bývalý šéf Laterny magiky a divadelní architekt Josef Svoboda, ale také Jan Švankmajer, Jiří Srnec, Jiří Hrabal, Josef Koníček a řada dalších. V stručnosti - jde o osudy dvou klaunů, Smutného a Veselého, 
kteří putují za obrazem krásné Venuše a narážejí při své pouti na překážky a záludnosti od Svůdce. Na celém jevišti je veliké bílé plátno, zavěšené do půlkruhu a na ně se promítají moc hezké filmové záběry dokreslující děj, který předvádějí uprostřed toho půlkruhu skuteční herci - tanečníci. Děj na filmovém plátně se s dějem hraným na jevišti tak dokonale prolínají, že vytvářejí jednotnou atmosféru. Divadlo bylo vyprodané, bylo zde hodně cizinců i s dětmi - Laterna magika má dodnes ve světě dobré jméno a toto představení Kouzelného cirkusu to dokládá, je výborné. Trochu mi to připomnělo takovou tu zvláštní poetiku, jakou miluji na filmech režiséra Jiřího Menzela. Rozhodně představení stojí za shlédnutí, je krásné a snad jsem tímto hodnocením trochu napravila kritiku, kterou jsem v úvodu adresovala samotné budově. 

Hodně pohody 

4 komentáře:

  1. Mně zvenku až tak nevadí ( nebo jsem si už zvykla ) , ale omšelý, zaprášený interiér nesnáším - to si myslím, že je řeštelné ( na rozdíl od budovy jako takové) a je to ostuda .
    No aspoň,že představení se líbilo ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Představení bylo opravdu hezké a tu budovu si pamatuji, když byla nová - celá zářila jako taková zlatá včelí plástev. Asi i budovy nemládnou...Měj se krásně.

      Vymazat
  2. Taky nemám ráda moderní budovy, vedle krásných starých a tahle mi příjde vážně hrozná....Tak ještě, že představení bylo hezké :-) Krásný večer :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, tak jsme na tom s názorem na některé budovy stejně a tobě také hodně pohody.

      Vymazat

Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.