Počet zobrazení stránky

středa 30. srpna 2017

Fotky z února

Při nedávném úklidu v počítači jsem narazila na únorové fotky z Karolina, z docentské promoce:

Z Karolina jsme šli na Ovocný trh na slavnostní oběd -  byl nádherný mrazivý slunečný den a na ulicích ležely ještě zbytky špinavého odhrnutého sněhu z posledního vydatného sněžení :

Byli jsme v této restauraci a jedli něco, co už si jménem nepamatuji, ale bylo to moc dobré (dva chody jsem stačila při hovoru vyfotit tak, aby si toho nikdo nevšiml, ostatní  jsem už nestačila:

Vypadalo to náramně, chutnalo to náramně, byl to krásný den, bohatý na emoce.

Hodně pohody

neděle 27. srpna 2017

Večeře

Kdysi jsem viděla Halinu Pawlovskou dělat plněné papriky a od té doby čas od času je připravuji "téměř" podle jejího receptu... Ty uvozovky jsou namístě, protože v podstatě je plním tím, co doma najdu, ale musí tam být to nejdůležitější - balkánský sýr, česnek, kysaná smetana. Dneska jsem na olivovém oleji osmažila na cibulce červenou papriku, která zbyla z výroby kečupu, po vychladnutí jsem to smíchala s balkánským sýrem, česnekem, kysanou smetanou


 a naplnila touto směsí vyčištěné bílé papriky:

 Pak se přiklopí zpět odkrojené konce (musela jsem zkrátit stopky, papriky by se mi nevešly do remosky), pokapají olivovým olejem a dají péct asi na 35 - 40 minut:
Na obrázku už jsou upečené, bylo jich pět  a je vidět, že už jedna chybí... prostě jsem neodolala... můžu je jíst teplé i studené.







Hodně pohody

pátek 25. srpna 2017

Visí...

Nene, to určitě nebyla nedočkavost, že jsem sundala starý lustr v ložnici a na hák zavěsila ten křišťálový, který tak dlouho ležel na koberci a pořád překážel...:-) To byla jen zatěžkávací zkouška, zda ten lustrový hák udrží tu novou váhu. :- ) Je důležité si umět všechno zdůvodnit ve svůj prospěch. A protože nejsem elektrikář a nebyl žádný po ruce, aby předělal vypínač na dvojí svícení a lustr zapojil, tak jsem sice v ložnici bez světla, ale ze stropu už visí krásný lustr.


Chvíli potom, co jsem uklidila štafle na své místo, mne napadlo, že by se mohlo něco nedobrého stát, kdyby se odpojené dráty, ale stejně pod proudem, dotkly té kovové kostry lustru... a tak jsem znovu přinesla štafle, vypnula jistič, vzala izolační pásku a konce drátků omotala. Snad je to tak dobře, aspoň mne to donutí konečně zavolat elektrikáře.

P.S. Lustr přečkal i noc, nespadl...

Hodně pohody



pondělí 21. srpna 2017

Začíná podzim...

Vždy, když začne na dvorečku rezavět kapradí, víme, že už začíná podzim.  Všechno je letos nějak dřív, loni kapradí rezavělo začátkem září. Zkusila jsem tedy ustřihnout několik květů hortenzie a dát je do vázy, jestli už půjdou usušit - usušit se mi daří jen ty květy, které jsou ustřižené z keře co nejpozději:




Zajímavé je, že letos bylo na keři míň květů a jsou všechny modré :



V minulých letech byly na tomto jednom keři současně růžové, modré, zelené i na jednom květu bylo více barev:




Jestli se podaří květy usušit, tak je dostanou kamarádky Eva a Gábi a také vyměním ty loňské, které už ztrácejí barvu:



Hodně pohody



neděle 20. srpna 2017

Flájská přehrada

V neděli jsme se byli opět podívat v "mých" Krušných horách. Zastavili jsme nejprve na Moldavě, která je v krásném prostředí hor a končí zde železniční Moldavská horská dráha. 
Právě tato horní část obce se silničním hraničním přechodem je místo, které je nedobře poznamenáno nedávnou minulostí. Jakmile se po roce '89 otevřely hranice, němečtí sousedé začali vyhledávat zboží vietnamských obchodníků a tito vietnamští prodavači reagovali na tento zájem tím, že hned za hraničním přechodem zahltili obec nevzhlednými dřevěnými boudami i nehezkými prodejnami v kamenných obchodech. Tyto krámy byly nejen nevzhledné, ale také uvnitř i venku na chodnících přeplněné tím podivným zbožím, které kupovali sousedi ze Saska. Před pár lety zájem kupujících znatelně klesl, dřevěné boudy jsou už opuštěné a je otevřeno jen několik vietnamských "marketů" s minimální návštěvností.



Nejvíce mne mrzí, že ta veliká a kdysi hezká budova nádraží chátrá a nenašlo se pro ni takové využití, aby mohla sloužit i nadále. V hezké dolní části obce se bydlí,  jsou tu rekreační objekty a také hraniční přechod pro pěší a cyklisty a hlavně kolem dokola je krásná příroda.

Cestou zpět se najednou mezi stromy objevila vodní hladina
a my vyjeli u hráze údolní přehrady Fláje, která jako unikátní pilířová přehrada patří mezi kulturní památky naší země. Má 19 pilířů 13 metrů od sebe a 15 bloků - 10 na pravé straně hráze a 5 na levé...
 Něco se tu právě buduje:

 
Moc mne potěšilo, že v přehradě je dost vody - deště v poslední době udělaly své. V minulých letech bylo tak málo vody, že břehy byly odkryté :
Kolem dokola jsou hluboké lesy, převážně smrkové a v nich jsou ukryty budovy (domnívám se, že jsou to budovy lesnického učiliště):
Kdysi se po hrázi přehrady jezdilo, dnes už je vjezd zakázán. Jako hodně malá jsem zažila povodeň a tolik vody v přehradě, že se přelévala přes hráz...
 






 Pohled na  vodní hladinu, prosvětlenou sluncem, hodně uklidňuje:




  Místa, která mám ráda, se mi nikdy nezevšední a určitě k nim patří Flájská přehrada v Krušných horách.

Hodně pohody