Karel Čapek ve svých Povídkách z druhé kapsy napsal:
... " Pane, ženské mají všechny možné vášně, ale jakživy si nedělají sbírky. Viděl jste už někdy ženskou, která by měla sbírku známek nebo brouků nebo inkunabulí nebo takových věcí? Nikdy, pane! Ženské nemají tu důkladnost a - a - takovou tu náruživost. Ženské jsou tak děsně střízlivé, pane! Víte, to je ten největší rozdíl mezi námi a jimi: že jen my si děláme sbírky..."
Musím se přiznat, že jsem se kdysi snažila sbírat známky, přesněji řečeno navázat na získané obálky prvního dne, ale dost brzy jsem toho nechala. Mám je dodnes schované, jsou velmi krásné, některé přímo nádherné, ale asi to nebylo to pravé pro mne...nebo se potvrzují slova Karla Čapka o ženách a filatelii?
Dnes nemají ani cenu těch známek, takže si je občas prohlížím a oceňuji krásu a um tvůrců našich známek a chápu zaujetí filatelistů.
Ve snaze o přesnou citaci jsem si po letech přečetla opět Čapkovy povídky. Naposledy jsem je snad četla o velkých prázdninách na základní škole a i dnes po opětovném přečtení je považuji za dokonalé - a to jim bude už téměř sto let. Cítím v tom výroku Karla Čapka určitý despekt vůči ženám - sběratelkám a myslím si, že je asi trošku oprávněný. Zakopaný pes bude asi v tom, že ženy mají v hlavě tisíce povinností souvisejících s dětmi a domácností, módou a snahou vypadat pořád dobře, takže na systematickou práci se sbíráním nemají už obvykle čas...Ale knížky obecně mám moc ráda, některé jsou i starší sta let a dodnes je kupuji. Podařilo se mi kdysi dávno sehnat knihovnu, ve které je každá sekce věnovaná určitému druhu četby (klasická próza a poezie česká i světová, architektura, Pragensie, móda, autobiografie českých herců, cestopisy, umění, detektivky, dodnes čtu ty nádherné české dětské knihy úžasně ilustrované největšími našimi umělci i dětské knihy cizích autorů ...)
Už několik let sbírám knížky Dr. Jaromíry Hüttlové a ostatní prvorepublikové ve vazbě s dívčími medailonky a knížky Fan Vavřincové (jsou velice vtipné, úžasné),
pak také sbírám bílé porcelánové domečky, modrý anglický porcelán, náš krásný cibulák ... a je pravda, že vyjma těch knížek ostatní věci nesbírám systematicky - takže tím vlastně znovu dávám za pravdu panu Čapkovi.
V Čapkových povídkách jsem našla starou pohlednici, kterou jsem používala jako záložku a budu ji používat zase. Jen doufám, že ji v nějaké knížce zase na nějaké to desetiletí nezapomenu. A při tomto psaní jsem si vzpomněla, jak mi vždycky, když jsem seděla v křesle s knížkou nebo u počítače (což bylo a je skoro pořád), takhle krásně spával můj milovaný kocourek na nohách - a už skoro tři roky spinká někde beze mne a je mi pořád po něm moc moc smutno...
Hodně pohody
Hodně pohody
