Pařížská ulice

Prahu v loňské covidové době  a letos začátkem roku  jsem si vyloženě užívala.  Staroměstské náměstí a Karlův most bez turistů, prostě neopakovatelný a nádherný zážitek, Takhle vypadá Pařížská ulice  bez lidí: 

V podstatě jsem si po všech letech poprvé mohla všimnout, jaké firmy v Pařížské jsou a také vidět jejich výlohy, protože dříve pro proudící davy lidí v obou směrech nebyla šance něco vidět. Takže takto vypadá nejdražší svět v jedné ulici:

Výlohy naleštěné, nádherně osvětlené září do prázdné ulice:

Zajímavé, že ty dvě kabelky se netřesou strachy v tak velikém prostoru LV:

Rolex se zataženými výlohami vloni

a letos v únoru se přidaly výlohy Cartier, Tiffany

Vždy se divím, jak se můžou některé obchody "uživit", když jsou plné zboží - mnohdy velmi drahého - a není tam žádný kupující . A nejde jen o obchody na luxusní adrese Pařížská ulice, ale i o desítky těch obchodů se suvenýry a křišťálem v centru.

Tak hodně pohody

Ach, Romeo, Romeo...

 Po věžích a věžičkách jsem si na stejné krátké trase v Josefově všímala několika lodžií       a balkónů

Dovedu si tady představit slavnou balkónovou scénu Romea a Julie, ovšem 

 

museli by oba mluvit dost nahlas -

a  jdu ještě kousek dál:

a jsme na šestém podlaží tohoto krásného domu. To by potřebovali aspoň hlásnou troubu, aby se slyšeli nebo že by - přesně podle dnešních zvyků - si lásku vyznávali z ulice na balkón mobilem?

Hodně pohody 

 

Věže a věžičky

 Někdy si říkám, že jsem nějaký příliš jednoduchý tvor. Nikdy jsem  nejezdila do Prahy shánět něco, co nebylo u nás - tak jsem to prostě neměla. Složené zkoušky jsem si slavila procházkou po Malé Straně, i s maličkým synem jsme koukali vzhůru, na tu krásu kolem nás.  A tak nějak mi ten obdiv zůstal dodnes. Pár fotografií z nedávných ranních toulek - tentokrát na některé věže a věžičky té stověžaté krásky:

Začneme těmi nejznámějšími a nejslavnějšími, kolem kterých jsem šla:

a pokračujeme:

 Někdy bylo těžké dostat v užší ulici do snímku tu věžičku nahoře, někdy mi mobil přeskočil na video nebo na něco jiného - ale kvalita mého fotoneumění té špičaté kráse pražských domů nic neubrala. No uznejte - není to nádhera?

Hodně pohody

Večeře

 Připravovala jsem k večeři hrášek

 a jen na chvíli, chvilinku jsem si sedla k počítači...

Tak k večeři byla změna a já si za odměnu uložila drhnutí hrnce. Šlo to kupodivu  snadno - pomocí jedlé sody

Tak ještě hrnec vezmu pískem a bude zas jako nový.

Jestlipak umí někdo také tak šikovně vařit...

Hodně pohody 

Toulky kolem Haštala

 Kamarádka Eva má v rodině režiséra a dostala od něj námět pro naše toulky Prahou. Tak jsme vyrazily do míst, která známe nejen z filmů, ale třeba z Foglarových knížek a kde jsme  ještě nebyly. 

 Haštalské náměstí s gotickým kostelem sv. Haštala, dokončeným roku 1375, jak dokazuje dochovaná jižní boční věž a severní boční dvojlodí se svými klenbami, zatímco z roku 1611 je renesanční  kruchta kostela a další přestavbu, tentokrát barokní, kostel získal po velkém požáru v roce 1689

Z Haštalského náměstí se rozbíhají zajímavé ulice - nejdelší je Haštalská a nejkratší Za Haštalem. Ulice Řásnovka je nazvaná podle hejtmana strahovského kláštera Jana Řásného z Řásnova, který bydlel v sousední ulici Za Haštalem. Řásnovka vede kolem Ministerstva průmyslu a obchodu až k Štefánikovu mostu

Anežská ulice vede k areálu Anežského kláštera

a pak je další známé jméno ulice - Ve Stínadlech, je  pojmenovaná opravdu dodatečně podle knih Jaroslava Foglara. Obecně jsou Stínadla brána jako fiktivní městská čtvrť, která měla temné křivolaké uličky a byla kontrastem k moderními čtvrtěmi Prahy. Jméno Stínadla je odvozeno spíš od slova "stínati", protože podle náznaků Foglara tu bylo dříve popraviště a stínaly se hlavy, další možnost je odvození názvu od "stínů", které život Vontů tady provázely. My nepotkaly ani Velkého Vonta, ani jiného živáčka - ulice byly úplně pusté:

Je krásné toulat se Prahou.

Hodně pohody