Muzeum krajky Vamberk

V roce 1887 převzal Antonín Bednář ml. (* 1863 - 1952)  prosperující textilní firmu "Antonína Bednáře synové, první vamberská továrna na bavlněné látky". Za jeho vedení firma vyvážela své zboží do téměř všech evropských a několika zámořských států. V roce 1914 byl jmenován komerčním radou c. k. místodržitelství v Praze a   nadále se aktivně  zúčastňoval života ve Vamberku a okolí.  V roce 1916 si nechal postavit na náměstí ve Vamberku reprezentační vilu ve stylu českého art deco - rondokubismu podle architektonického návrhu  Oldřicha Lísky:

Jednopatrová vila má v prvním patře  tři oblé arkýře a nad nimi částečné druhé patro, ukončené atikou se sochami sedících sfíng.   Průčelí do náměstí je výrazně horizontálně členěno římsami. Od roku 1948 je zde Muzeum krajky a jde se do něj nádherným obchůdkem. Byla jsem v muzeu sama a mohla tedy v klidu fotit. Vstupní chodba je krásná

a z ní začíná expozice úvodním filmem v I. patře (historický vývoj krajky od 18. století po současnost), ve II. patře (Expo Montreal 67) a v přízemí expozice končí 21. stoletím. Samozřejmě jsem neodolala a vyfotila si i chodbu továrníkovy vily s zajímavou dlažbou:

Teď ukázky z krajkových krás  vystavených v muzeu - to vše dělaly něčí neskutečně šikovné ruce:

A protože jsem "hadrářka" - tedy obdivuji staré a krásné oblečení, tak se připravte na velký počet fotografií (neuměla jsem něco vynechat, všechny ty exponáty byly nádherné):

Neskutečně šikovné ruce - úžasná práce...

Tyto nádherné šaty bych si oblékla na nějaké slavnostní divadelní představení - ani bych nevěděla, které dřív:

V muzeu nejsou jen staré exponáty, ale jsou tu i práce veskrze moderní:

Být takhle mladá a krásná, jako ta figurína, tak bych snad tyto šaty z té vitríny uzmula a honila v nich parádu:-))) 

detail té moderní krajky:

a další detail

originální svatební šaty

opět detail šatů:

O rozvoj krajkářství v oblasti se zasloužila Magdalena Grambová, manželka Nizozemce Kašpara Gramba,  který získal v rámci pobělohorských konfiskací vamberské panství v roce 1627 od císaře Ferdinanda II. za zásluhy na potlačení stavovského povstání. Paní Magdalena si z belgických Flander, kde v dětství žila, přinesla umění paličkování podle belgických vzorů a měla tomuto umění prý naučit vamberské ženy. 

A také neoděvní krajky: Okouzlení Mikolášem Alšem od Dany Vařilové

Vamberká krajka byla obdivována na EXPO v Bruselu i Montrealu a má nejen své obdivovatele, ale i budoucnost. Od roku 1889 je zde krajkářská škola a konají se krajkářská sympozia. Jsem ráda, že jsem se sem zatoulala.

Hodně pohody 

Vamberk

 Když jsem si v lednu plánovala nocleh pro  svou cestu do Kostelce nad Orlicí, v té době nebylo známo, že nebudou přístupny zámek  Doudleby a zámek v Kostelci nad Orlicí. Takže posledním korálkem na té mé krátké šňůrce navštívených měst byl Vamberk, vzdálený necelých 5 kilometrů od Rychnova. Centrem města je Husovo náměstí. Jeho krásný snímek jsem našla na wikipedii a uvádím ho i s jménem autora - z takového pohledu bych náměstí nemohla vyfotit a přitom jej ukazuje nejlíp:

Autor: Oldřich Strachota - Vlastní dílo 

Jako první po vystoupení z autobusu jsem uprostřed náměstí uviděla novorenesanční (někde je uváděno klasicistní) kašnu Františka Veitha z  roku 1869. Zdobí ji čtyři postavy sedící okolo sloupu a znázorňující zdejší pracovní činnosti. Kašna slouží dnes jako fontána, jsou kolem ní lavičky, takže je místem odpočinku i čekání na autobusy, jak je vidět na fotce:

Nad ní je velká secesní socha  Mistra Jana Husa s nápisem "Velkému pravdy hlasateli". Sochu podle návrhu akademického sochaře Jana Josefa Kalvody vytvořil sochař František Koukol z Ústí nad Orlicí, jak lze přečíst na podstavci a byla odhalena 3. 7. 1904. Odhaduje se, že se jedná o druhou nejstarší sochu Mistra Jana Husa na našem území:

V dolní části náměstí je raně barokní mariánský sloup, který nechal v roce 1699 postavit tehdejší majitel Vamberka Jan Adam hrabě Záruba z Hustířan. Proti němu je na jednom z nejstarších domů Vamberku pamětní deska, připomínající, že se v něm roku 1791 narodil klavírista, varhaník a skladatel Jan Václav Hugo Voříšek, dirigent vídeňského orchestru , varhaník a kapelník císařského vídeňského dvora, učitel hudby prince Napoleona, autor symfonie D dur z roku 1821, který zemřel roku 1825 ve Vídni a je ve Vamberku  pochován. 

Na konci náměstí je kostel sv. Prokopa z let 1712 -13, který má současnou podobu po požáru z roku 1898. Pod kostelem je  krypta s křížovou pilířovou klenbou, ve které bylo nalezeno 34 mumií ze 17. a 18. století:

U kostela je památník 101 obětem 1. světové války - sousoší Vdovy s dítětem a nápisem "Čekali a nedočkali se" - kolem dokola se jmény všech. Opět si neodpustím svůj názor, že si vážím měst a jejich obyvatel, kteří nezapomínají...

Vilímkovou ulicí kolem sousoší sv. Anny Samotřetí 

jsem došla ke kamennému mostu přes řeku Zdobnici se sedmi sochami  českých patronů (sv. Vojtěcha, sv. Václava, sv. Prokopa, sv. Metoděje, sv. Jana Nepomuckého, sv. Ludmily, sv. Cyrila) a Křížem od Eduarda Harnacha z let 1864 - 5:

, 

Cestou k tomuto mostu jsem míjela řadu zajímavých domů - zkusila jsem si představit, jak by byly krásné, kdyby je někdo takto nezničil necitlivými zásahy a nedostatečnou péčí:

kdysi to musel být hezký obchod  zbožím smíšeným...

Tento dům byl pro mne nejzáhadnější a nejzajímavější, škoda, že je v tak dezolátním stavu a nevím o jeho historii nic bližšího. Lákal mne k spoustě fotografií, z každé strany a každého místa se mi zdál tak zajímavý, že jsem ho musela pořád fotit... Dům je velký, členitý, s atikami a věžičkou s lucernou :

Také dveře nevypadají, že by se o ně majitel pečlivě staral,  i když na nich visí věnec...

Má kolem velké parcely starý, místy pokácený železný plot, který dál pokračoval zděným plotem

Ten dům mne opravdu upoutal a zajímavý je v jeho sousedství  jiný dům, nový nebo nově zrekonstruovaný,  čistý - velký kontrast těch dvou staveb. Jako kdyby se tím dávalo najevo, že by si ten starý dům zasloužil opravu, musel by být ještě nádhernější, než je teď (i když se mi i takový moc líbí):

Naproti kostelu sv. Prokopa je krásná vila z roku 1916 textilního továrníka Antonína Bednáře mladšího, která do roku 1948 slouží jako Muzeum krajky: 

A protože mám moc ráda historii odívání, tak jsem samozřejmě exponátům tohoto muzea věnovala hodně fotografií, které si zaslouží svůj vlastní prostor -  takže příště. 

Hodně pohody