První zkouška...

Nejsem Einstein ani Křovák, ale  relativně schopná amatérka ve většině činností. Čím je složitější svět, tím raději mám jednoduché věci. Třeba rádio, u kterého  stačí jen otočit knoflíkem a už hraje. Pračku, u které  stačí  stisknout knoflík a pere.  Kamna, u kterých stačí otočit knoflíkem a můžu začít vařit. Foťák, u kterého po zapnutí stačí  zmáčknout  knoflík a je fotka.  Nemám ráda složité věci. Třeba rádio, u kterého musím navolit na displeji spoustu věcí, než začne hrát. Pračku, u které musím na displeji navolit spoustu údajů, než začne prát. Kamna, u kterých musím na displeji navolit spoustu údajů, než začnou hřát. Foťák, u kterého musím navolit na displeji spoustu údajů, než udělám fotku. Jsem zkrátka pohodlná (nebo líná?) číst návody, protože si myslím, že věci mají slouži mně a ne já jim. K většině činností přistupuji citem nebo  zdravým selským rozumem, což v 21. století asi ne vždy stačí. Takže - toto byl dlouhý úvod k tomu, že se musím skamarádit se svým foťákem, ke kterému je asi tak 90ti stránkový manuál a nechce se mi ho číst, protože vím, že si to stejně nezapamatuji ... :-)

První pokus s barvami a bleskem: 

Zatím nemůžu tvrdit, že mne to nějak nadchlo, ale přesto každý ten snímek jako kdyby odrážel jinou náladu...

Krásné lednové dny 

Počkáme si na sníh...

Každý rok se mi stává, že při uklízení vánoční výzdoby na něco zapomenu a až dodatečně to objevím. Tentokrát to byly tyto stříbrné koule, které spolu s bílými šiškami visely na zácloně, přímo na očích a přesto nebo možná právě proto jakoby neviditelné a snadno přehlédnutelné...

Stromeček jsem ale ještě neodstrojila, nemůžu se zatím s tou bílou peříčkovou nadýchanou krásou rozloučit...

 

 ...navíc věřím, že by se měl každý rok on i já dočkat sněhu a pravé zimy. Jen doufám, že to bude brzy, abychom  neměli ozdobený  vánoční stromeček ještě o Velikonocích. :-)

Krásné dny

Figurky

chlapečka a holčičky v zimním oblečení jsem si koupila před Vánocemi - i proto, že jsou tak krásně zimně naladění:

Vypadají spolu hezky, ale asi mi nebyly souzené - panenka totiž o vánočních svátcích spadla a rozbila se jí hlavička. Nebo že by si nebyli souzeni ti dva a takhle to vyřešili? Kdo ví... 

   

Tak snad už jsem si vybrala dávku rozbíjení na hodně dlouho.

Pohodové dny  

Kytičky

Tyto kalanchoe jsem koupila hned po Vánocích za směšnou cenu 1 koruny. Bylo mi jich líto, jak tam byly tak nedůstojně namačkané v regále jedna na druhou, a tak jsem si tři koupila a jednu hned darovala. No řekněte sami - není to krásná rostlinka?

Krásný slunečný den všem.

P. S. To chybné datum na fotografiích už jsem ve foťáku opravila... :-)

Tři králové

Na Tři krále, tedy 6. ledna,  se u nás doma vždy odstrojoval vánoční stromeček, uklízel se papírový Betlém a všechna vánoční výzdoba. Já to  nechávám obvykle až do konce ledna, ale letos proto, že není vůbec sníh a zima, jsem dodržela tradici. Naposledy tedy zacinkalo andělské zvonění...

       

Tři králové jsou vlastně učenci - mudrcové, kteří navštívili Ježíše těsně po jeho narození a přinesli mu cenné dary – zlato, myrhu a kadidlo. S tímto svátkem Tří králů souvisí spousta zajímavých tradic, u nás třeba jde o charitativní sbírky a žehnání domů, na jejichž dveře se píší svěcenou křídou písmena K+M+B. Dnes se to vykládá jako počáteční písmena jmen Kašpar, Melichar a Baltazar, ale ti dostali "svá" jména až později, po napsání Bible. Ve skutečnosti se jedná o zkratku latinských slov Christus Mansionem Benedicat - Kristus nechť požehná našemu domu...

 

 My tři králové jdeme k vám,
štěstí, zdraví vinšujem vám.

Štestí, zdraví, dlouhá léta,
my jsme k vám přišli z daleka.

Z daleka je cesta naše,
do Betléma mysl naše.

Nám třem se hvězda zjevila,
která jak živa nebyla...

A tak podle známé písničky "máme na rok na klid nárok zas až do Vánoc...",  Já se těším už teď na ty příští, ale   prozatím by mi stačila aspoň pořádná nadílka sněhu a mrazu.

Pohodové dny všem.

Poslední den v roce

jsem nikdy nepovažovala za záminku k povinnému veselí, pití a dělání rámusu. Je to  asi proto, že nemám ráda cokoli na povel. A tak mám i v tento den roku raději  pohodu a klid...

Tohle není poslední růže od Casanovy (mimochodem - to je hezký film s Felixem le Breux v roli Giacoma Casanovy), ale jedna z krásných růží, které jsem dostala před Štědrým dnem.

Tou růži přeji všem dobrým lidem štěstí, zdraví, osobní pohodu nejen v tom novém roce. Přejme si, ať je ten svět lepší, než byl doposud. 

Vánoce

už jsou za námi, letos utekly nějak rychleji než jindy - asi tím, že nebyly bílé. Ještě vůbec nepadal sníh a to je konec prosince. Za pár dní se bude uklízet vánoční výzdoba a zase nastanou všední dny. Než se vše uklidí, tak ještě ukázka toho, jak vypadá ozdobené okno a lodžie z pokoje - jde o první pokusné snímky novým foťákem, který mi přinesl hodný Ježíšek:

 Škoda, že všechno hezké trvá tak krátce. Mohla bych mít Vánoce celý měsíc. Jen tomu

kocourkovi je to jedno, ten si spí na mých kolenou  pořád stejně sladce...

Hezké dny.

Na Štěpána

 

chodívali vánoční koledníci a mně se vybaví obrázky Josefa Lady.
 
Koleda, koleda, Štěpáne,
co to neseš ve džbáně,
nesu, nesu koledu,
upad' jsem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.



Co mám smutný dělati,
musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
nic se nesmějte.
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.

Dříve jsem posílala vánoční a velikonoční pohlednice výhradně s obrázky Josefa Lady nebo Marie Fischerové-Kvěchové, několik nenapsaných těchto pohledů mám ještě v zásuvce psacího stolu... 
 


Dneska už, bohužel, se  posílají  jen esemesky a maily. Také jsem ztratila  adresy spousty lidí, zatímco různá čísla mobilů či e-mailové adresy mám. Většině lidí už začíná dělat problém cokoli rukou napsat, tak moc si zvykli na klávesnice počítačů či mobilů. Jsem asi staromódní, ale mám ráda dopisy psané rukou a většinu z nich si schovávám. Připadá mi, že těmi psanými písmenky a slovy jsem si blíž s pisatelem a poznávám ho, zatímco ta slova z počítače mi přijdou na pohled neosobní, jako vytvořená strojem, ne člověkem. Pamatuji si, jakou radost mi udělaly dopisní papíry s monogramem, které jsem kdysi našla pod vánočním stromečkem.

Hodně povánoční pohody

 

Přání...

přání se mají prý plnit nejen o Vánocích, jak trochu pozměním to, co se zpívá v jedné krásné písničce. Já si přeji už od července sníh, hodně sněhu - takového toho běloučkého, heboučkého, jiskřícího, chladivého... a tak si přání splním aspoň pohledem na ten zaznamenaný loňský sníh...

... a chybějící bílou sněhovou nadílku si ve své mysli trochu nahradím poslechem nádherné písně Bílé Vánoce a pohledem na bílé ve větvičkách a na stromečku...

Já sním o vánocích bílých,
vánocích, jaké z dětství znám,
zněly zvonky     saní
a každé přání v ten den
splnilo se nám.

Já sním o vánocích bílých,
vánočním stromku zářícím,
světla svíček,  
jmelí a sníh,
tak byl krásný    
den o vánocích

Od útlého dětství miluji píseň Bílé Vánoce v podání úžasného zpěváka a velice krásného muže Rudolfa Cortése. Pouštěl ji můj tatínek na staré gramofonové desce a mám ji proto navždy s tímto nádherným sametovým hlasem  tak pevně zapsanou ve svém srdci, že jiné provedení mi není blízké...

 

Jsem ráda, že ji doplňuje  jemný text - žádné vyumělkování či přeslazené klišé si ta nádherná hudba nezaslouží. Autorem písně White Christmas je Irving Berlin, přistěhovalec z carského Ruska do Ameriky, který hudebně začínal jako zpívající číšník. Před mnoha lety se mi podařilo zachytit na video americký film z roku 1938  Alexander's Ragtime Band, jehož autorem (námětu i hudby) je právě Irving Berlin a který mne svou hudbou dodnes velice těší.

V čase adventu bychom měli vzpomínat na krásné a šťastné chvíle a milované lidi  a tyto vzpomínky nám pomohou dokreslit i melodie, které jsou nám blízké a milé.

Krásný předvánoční den všem lidem dobré vůle...

Čtvrtá svíčka

v poslední adventní neděli je zapálená a čas Vánoc je už opravdu tady ...

V pátek jsme se - stejně jako každý rok před Vánocemi - sešly s kamarádkami a bylo to moc hezké posezení. Dokonce  k nám už nakoukl i Ježíšek a přinesl nádherné dárečky...

jako by mne znal, přinesl spoustu jemňoučké korálkové nádhery z "dílny" velice šikovné Gabi - nádherný perličkový proplétaný  a dva korálkové manžetové náramky (jak jinak - samozřejmě v bílé barvě ),  štrasovou taštičku a roztomilé pidiandělíčky...    

a od Evika opět krásné střepy, to prý abych měla co rozbíjet (že by to byla ironická připomínka toho, že jsem při balení vánočních dárků rozbila hrdlo u broušené karafy pro Gabi?). Bílý třídílný talířový stojan hned naplnilo pečivo a cukroví, dvě roztomilé karafky na tácku jsou české a čekají na meruňkovici a vynikající bezinkový likér, který mi  Ježíšek přinesl už před pár dny...

 ... a další přírůstek do mého bílého porcelánového městečka...

 

"Děkuji Ti, Ježíšku" - tohle vždy říkáme, když dostáváme nějaký dárek třeba v létě k narozeninám, ovšem teď to je opravdu od Ježíška (viď, Evi a Gabi). Asi jsem musela být mooc hodná a Ježíšek to věděl... :-)

Krásné poslední předvánoční chvíle všem