Už jsme tady z výletu,

nezmokli jsme, už jsme tu... Nedělní ráno se ohlásilo úplně jarním počasím, které říkalo -  neseďte doma, ale jeďte se někam podívat. 

A tak jsme se objevili na zámku Červený Hrádek u Jirkova 

a měli jsme velké štěstí, protože byl právě poslední den výstavy "Jak se dělá pohádka" z pohádek režiséra Zdeňka Trošky. Originální kostýmy a scénické výpravy z pohádky  "Nejkrásnější hádanka" byly nádherné a já se doslova kochala krásným vypracováním kostýmů. Slečna průvodkyně byla naprosto úžasná a dala nám námět na výlet do barrandovského kostýmního fundusu. 

Pohodové dny

Obrázek

Tenhle obrázek jsem viděla kdysi v antikvariátu a musel být můj... poetická nálada a pohoda, která z něj vyzařuje, je přesně to, co mám ráda. Připomíná mi trochu krásné sošky  Quissepe Armani a hodně  ilustrace k dívčím románkům z první republiky, které tak trochu sbírám...

Je signován M. Pitro a datován 1934, ale nenašla jsem o malíři bližší informace.

Hezký víkend všem

Medailonek

Když jsem chodila do prváku na střední škole, tak jsem tenhle medailonek vyškemrala na mamince. Nejásala, byla to památka po její babičce  - ale dala mi ho a já ho nosila  na sametce na krku.

Je hodně starý, dědeček (velký fešák) je vyfocený asi v uniformě Rakouska-Uherska, možná v době první světové války. To se většina narukovaných nechávala  fotografovat na památku pro rodinu - i  pro případ, že by se nevrátili domů...

Zrovna tak se nechávaly fotit jejich dívky a ženy, aby jejich obrázek měli vojáci pořád u sebe, nedovolil jim zapomenout na své milé doma a dodával jim sílu všechny hrůzy přežít...

Je škoda, že dnes vyjma svateb a booku modelek se už málokdo nechává fotografovat od profesionálů. Ty ateliérové snímky mají úplně jinou atmosféru a bylo hezké, když v bytech visely na zdi velké fotografie členů rodiny v krásných rámech.

Medailonek určitě není zlatý, nemá punc a v ohybech lety ztmavnul, dole dokonce praskl... ale je přesto pro mne krásný.

Přeji všem pohodový den

Staré fotografie II.

Tuto zarámovanou téměř sto let starou kabinetní fotografii jsem si kdysi koupila v antikvariátu. Velice se  mi  líbila její atmosféra, to, jaké ve mne vyvolává pocity, náladu a představy. Dívka na ní je velmi mladá, odhaduji tak osmnáctiletá, krásná a něžně se usmívá. Mohla být fotografována u příležitosti narozenin či uvedení do společnosti. Její šaty zakrývá jemný šál, který si přidržuje uklidňujícím gestem obou rukou, na krku má dvě řady perel a na levé ruce jeden nebo dva širší prsteny - možná už je vdaná, tehdy se vdávaly dívky velmi mladé...

Zajímalo by mne, kdo je ta dívka, jaký měla život, ale to se už nedovím. Mám ráda tu dobu, ve které tato kabinetka vznikla -  pochází z Ateliéru Wildt, Praha 1, Příkopy 33...

A toto psal Českobudějovický deník c.z. dne 1.6.2008:

..."Fotograf Anton Wildt se usadil na Lobkovickém náměstí v roce 1901. Napřed v domě č. 5, potom koupil dům č. 6, kde měl ateliér a obchod s foto-potřebami. Anton (psal se též Antonín) Wildt patřil k předním fotografům ve městě. Podle prezentace své firmy to byl první největší fotografický ateliér na českém jihu. „Zhotovuje fotografie v době nejkratší a v provedením nejlepším. Velké obrazy se zvětšují dle každé podobenky až do životní velikosti. Dámské posice a osvětlení jest specialitou tohoto závodu. Množství díkůvzdání za skvělé fotografie. Doporučujeme tento prvotřídní závod každému, co nejvřeleji.“ V roce 1920 se Anton Wildt odstěhoval do Prahy (měl manželku ze Žižkova) a jeho ateliér převzal Josef Daneš."

 Hodně pohody

Staré fotografie

mají nezaměnitelné kouzlo. Zachytily okamžik, který už dávno přešel a lidi, kteří už dávno nejsou mezi námi. V rodinných památkách jsem našla několik takových svědectví o lidech a časech dávno minulých: třeba tu  se dvěma malými dětmi.

Pravděpodobně starší z nich je holčička a mladší vypadá na chlapečka oblečeného do šatiček, což se dříve dělávalo a fotka byla asi pořízená u příležitosti narozenin jednoho z dětí. Fotografie je nalepená na lahvově zeleném papíru  s krásně vyraženým názvem firmy  Ateliér Syřiště Chrudim. Podle toho usuzuji, že se jedná o příbuzenstvo z maminčiny strany:

Našla jsem na stránkách Fotoklubu Chrudim zmínku o tom, že v Chrudimi působil  v letech 1910-1938 fotografický ateliér Františka Syřiště, v  čp. 43/I a 16/III,  vedený v letech 1938-1943 Ludmilou Syřišovou, vdovou ,  v čp. 16/III...

 Následující údaje jsou převzaty z velmi hezkých  webových stránek tohoto Fotoklubu Chrudim:

František Syřiště, Chrudim 1910-1943 Narodil se 27. 11. 1882 v obci Vesec (okres Jičín), zemřel 5. 4. 1938 v Chrudimi. ŽŽivnost v čp. 43/I ohlásil 12. 4. 1910, zahájil snad 22. 8. 1910. V té době příslušel do obce Volanice (bývalý okres Nový Bydžov) a byl členem žŽivnostenského společenstva IX v Chrudimi. Patrně na začátku roku 1923 dostal Syřiště z čp. 43/I výpověď a v březnu 1923 mu byl schválen plán na zřízení ateliéru v čp. 16/III v Husově ulici. Do roku 1929 zde Syřiště vybudoval komplex provozoven a obchůdků, které pronajímal. V roce 1929 postavil za podobným účelem ještě dům čp. 474/III. Dne 16. 2. 1934 Syřiště oznámil, že 1. 3. 1934 zahájí při svém závodě v Nádražní ulici čp. 16/III prodej fotografických desek, papírů, kartonů, přístrojů, chemikálií a veškerých potřeb pro fotoamatéry, živnostenský list na tuto činnost mu byl vydán 19. 3. 1934.

Dům F. Syřištěho v Husově ulici těsně před demolicí. Na fasádě je znatelný nápis "Ateliér Syřiště".

Dodejme, že v roce 1916 Syřiště údajně požádal o souhlas s provozováním kina, v letech 1922-1924 držel živnostenský list na obchodní jednatelství a komisionářství. K jeho koníčkům patřily šachy, nějaký čas byl funkcionářem chrudimského šachového klubu. Asi tři měsíce po manželově smrti přerušila vdova Ludmila (narozena 18. 10. 1887) dočasně živnost. Obnovu oznámila 20. 12. 1938, jako zástupkyni při provozování ustanovila Marii Vomáčkovou, rozenou Vlkovou, která se narodila 23. 8. 1901 v Praze a příslušela do Karanic v okrese Nový Bydžov. Definitivní ukončení přišlo na konci května 1943. Ateliér si pronajal Jaroslav Čmugr.

Fotografie F. Syřištěho z vánočních trhů v Průmyslovém muzeu (30. léta 20. st

Dokumenty vztahující se k poválečnému přiznání majetku poskytují zajímavé údaje o konci části vybavení ateliéru. Vdově zůstaly dva fotoaparáty (jeden cestovní 18 ?×24, druhý cestovní 13×16), dále 1 zvětšovací aparát 6×9 a upotřebené fotografické desky. Ty byly prodány v roce 1943 agentovi firmy Albrecht Praha. Co se týká fotoaparátů, potvrdil Bedřich Paulus (fotograf v Praze, Záběhlická čp. 1230), který s nimi pracoval během svého učení, že je v lednu 1945 vzal Lubomír Syřiště (syn Františka a Ludmily) do Prahy, aby je prodal. Při náletu 14. 2. 1945 byl dům, kde L. Syřiště pracoval (Praha XII, Ve Pštrosce čp. 9), pumami úplně zničen. Syřiště byl z trosek vytažen jen náhodou, přístroje nikoli.

Z ateliéru Syřiště je dochováno velké množství fotografií: Portréty, studentská tabla, záběry z představení chrudimských ochotníků, z návštěvy prezidenta Masaryka, z rekonstrukce hodin chrámu sv. Víta v Praze, prováděné chrudimskou firmou František Topič a také pohlednice výslovně označené jménem Syřiště, což je oproti jiným chrudimským fotografickým závodům jev výjimečný. Zajímavý je soubor šestnácti fotografií zachycujících expozici jednoho z chrudimských živnostenských trhů konaných na přelomu 20. a 30. let v budově Muzea. Z pokladní knihy Výstavního výboru živnostenských trhů Chrudim vyčteme, že šlo pravděpodobně o fotodokumentaci z roku 1927 a Syřiště za ni obdržel přibližně 480 korun. Za inzerci v katalogu naopak zaplatil 55 Kč. V letech 1928 a 1929 Syřiště inzeroval znovu, v roce 1928 měl na trhu snad i svůj stánek.

Krásný víkend všem 

 

Bacil

mne bacil, naštěstí nějaké bacilové nedochůdče. Ve snaze ho přemoci jsem zůstala včera ležet a popíjela čaj s medem a citrónem. A abych se nenudila, tak jsem zkusila háčkování korálků, jak jsem to viděla u Gabi a samozřejmě v bílém provedení:

Bavilo mě to a udělala jsem si pouzdro na mobil. Ta nepravidelnost vzoru není nedokonalost, ale opravdu úmysl:

Hezký den všem

Sníh ještě zůstal,

proto jsem si pospíšila na procházku  - meteorologové vyhrožují, že začne od zítra pršet...

Keře byly krásně obalené sněhovými vločkami - je obdivuhodné, jak na takových tenkých větvičkách se může udržet tolik bílé nádhery:

Jako pravému zimomilci mi stačí pohled na tu bílou sněhovou krásu, abych měla dobrou náladu po celý den. Škoda, že nejde udržet si sníh a pěstovat si ho po celý rok třeba na své zahrádce. V takovém případě bych se stala určitě pečlivou a starostlivou zahradnicí. Takhle mne  utěšuje aspoň to, že se budu místo sněhu v létě  kochat krásnými  rozkvetlými hortenziemi a levandulí, kterým se u nás dobře daří. 

 

Pohodové dny

Vše začíná

obvykle nevinně - zakoupením jednoho  nebo dvou kousků toho, co se vám líbí:

... pak to naaranžujete tak, aby to vypadalo hezky o Vánocích:

... a hned máte představu, oč hezčí by to bylo, kdyby toho bylo víc:

...a nakonec z toho je celá bílá vesnička:

...nastálo osvětlená a nejen o Vánocích:

Těch domečků je dnes ještě víc . Podotýkám, že bílých domečků není nikdy dost. :-)

A kocourkovi už je líp, jsme moc rádi.

Krásnou neděli všem

Včera

na chvili kocourek usnul - jako obvykle to dělával - u mne na nohách, 

 ale při cvaknutí foťáku se probudil a vzal to přes stůl 

a nakonec si  lehl vedle na koberec.

Snědl trochu kuřecího masíčka, které jsem mu ohřívala v dlaních, aby bylo akorát teplé a trhala na malé kousky, aby ho od jídla neodradilo namáhavé kousání. 

Hlídala jsem ho téměř celou noc, ale spinkal klidně. 

Také ráno se trochu najedl čerstvého kuřecího masíčka a tak věřím, že se už jeho stav lepší. Moc se těším, až se mi zase začne plést pod nohama  a já se o něj málem přerazím, protože on přece neuhne...

Hezký den všem.