...do Třeště pro rozum ...

 Už jsem zmiňovala knížku Františka Kožíka "Město šťastných lásek", která mne hodně ovlivnila při putování ...

Z Dačic, kde jsem peníze nezískala, ale spíš nějaké nechala, jsem opět vláčkem putovala do Třeště, ono rozumu není nikdy dost, tak proč nějaký ještě nezískat...

Už cestou vlakem fotím nejen hezkou krajinu s typickými našimi vesničkami /bílé domky s červenými střechami uprostřed zeleně), ale mám moc ráda mraky (říkám tomu dramatická obloha, prostě nádhera proti tomu fádnímu a nudnému, jenom modrému "azůru" 😀).

A tohle je snad jen sen  -  nádherná česká firma s úžasnými výklady venku a uvnitř s ještě úžasnějším výběrem látek i možností ušití. Vůbec si nepamatuji, kdy naposledy jsem viděla něco současného a tak dokonalého. Přeji této firmě, aby se jí dařilo a vydržela.

Rychle nakouknu do svého itineráře, kudy jít k tomu, co chci vidět - bývalou synagogu,dům lékaře Siegfrieda Löwyho (strýce Franze Kafky, u kterého v Třešti pobýval) , rodný dům J. A. Schumpetera a kostel sv. Kateřiny,  muzeum Vysočiny  a  muzeum betlémů, sluneční hodiny s vodotryskem a sochou pana Tau, zámek patřící Akademii věd... Není toho málo:

Pikantní je, když chvíli bloudíte Třeští a nakonec se jdete zeptat do informačního centra, kdepak že je dům Schumpeterů a oni vám řeknou, že jste přímo v něm. A na otázku, kde najdete Muzeum Vysočiny a betlémů se dozvíte, že je to také tady. 

Muzeum Vysočiny je bohaté na různé expozice včetně betlémů.

A pak už jen přejít do muzea dřevěných betlémů a jste rázem v předvánoční náladě.. Byla jsem velice překvapená, jak veliké a krásné dřevěné betlémy tu jsou:

Tradici třešťského betlémářství udržuje  a rozšiřuje místní Spolek přátel betlémů. Místní lidoví řezbáři-amatéři každým rokem před zahájením adventu všechny ty ohromné betlémy přestavují, mění mech a dřeviny, čistí figurky  a hlavně přidávají nové figurky, které získávají při dvoudenním červencovém setkání řezbářů na náměstí. Od roku 2002 bývá zvykem, že zúčastnění řezbáři zanechají vyřezanou figurku do společného betlému. V loňském roce to už  bylo 1 279 příspěvků do betlému.

A ještě toto se mi líbilo v Třešti - "Nezapomeňte..." 

a pak také dlažební kostky s významnými daty pro Třešť:

  
A tohle se mi zase tak moc nelíbilo - ulice z jedné strany tradiční domky a z druhé velké paneláky...

Tady možná městský architekt toho třešťského rozumu moc nepobral. Ale jinak Třešť je hezká a jsem ráda, že si drží svou tradici,  třeba i tu  betlémovou.

Teď ještě rozkopanou ulicí nahoru k nádraží a zpátky do Telče na dobrou podvečerní  kávu. Rozumu jsem asi víc nepobrala, snad mi ani neubyl (už dvakrát jsem napsala "do betléma" a  opravila to na "do betlému", ale nějak mi pořád napoprvé naskakuje ta varianta "do betléma").

Hodně pohody 

Z Telče - "do Dačic pro peníze..."

 Děje se mi tu něco zajímavého, tedy spíš divného...V náhledu i konceptu je celý můj příspěvek, ale když ho publikuji, je tam jen úvod a dole, pod hodně velkou mezerou, je možné klepnutím na odkaz si celý příspěvek zobrazit. Ať jsem zkoušela, co jsem mohla - neumím to napravit, takže proto tento úvod...spíše návod. Nějak mi ta nová forma blogu nesedí. Zkusím vše překopírovat, zda se to umoudří.

                                              

Být v Telči a nezajet do Dačic by byl hřích a já hřešit nechtěla. Navíc mne do Dačic posílá sám František Kožík:         "... do Dačic pro peníze, do Třeště pro rozum...". Kdo by peníze nepotřeboval, že?

Takže opět přívětivé telčské nádraží a vláček -  ne tenhle parní, ale už moderní a hurá do Dačic.. Z nádraží přes říčku Moravská Dyje vzhůru na náměstí

přímo k "Novému"zámku, abych stihla prohlídku v půl jedenácté. Už zvenku je zámek krásný a přívětivý. Postavil jej okolo roku 1590  italský stavitel Francesco Garof da Bissone pro Oldřicha Krajíře z Krajku v renesančním stylu, ovšem jeden z pozdějších majitelů, Heinrich Karl hrabě z Osteinu ho nechal v třicátých letech 18. století barokně přestavět, aby dalšími přestavbami dalších majitelů, tentokrát dědiců Dalbergů - konkrétně Karla Antona Maxmiliana - začal zámek dostávat ve třicátých letech 19. století klasicistní podobu.

Chyba lávky, prohlídky jsou jen v celou hodinu, takže čas do 11 hodin využiji k focení prázdného nádvoří

Miluji prohlídky v málo lidech - nás bylo pět a kastelán byl skvělý průvodce. A smí se fotit, takže paráda, začíná prohlídka soukromých a reprezentačních prostor rodiny Dalbergů:

Pak se za námi zavřely dveře a já cestou ke "Starému" zámku nakoukla přes mříže do kostela Sv. Vavřince - má zajímavý oltář jako fresku od znojemského malíře Josefa Winterhaltera z roku 1787...

Vedle kostela je zajímavý  památník první kostky cukru na světě, která vznikla v roce 1843 ve zdejším cukrovaru, založeném už jmenovaným Karlem Antonem Maxmilianem:

  

Dosti příkrou cestou dolů  přes náměstí, vedle úzkých chodníků vedoucích těsně kolem domů a přes maličký most si to valila fakt dost rychle obrovská auta ještě s přívěsem, plně naložená kládami dříví - byl to pro mne šok, uprostřed  městečka plného života, lidí a dětí chodících do školy jezdily takové kolosy.

V té rychlosti uhýbat jim z cesty jsem je nestačila ani vyfotit...a to nebylo jen v Dačicích, potkávala jsem je tady ve všech městech všude... nevěřila jsem vlastním očím. A ještě pár pohledů na "Starý" zámek a nějaké objekty, které mne zaujaly 

a už je tu zase nádraží a návrat do Telče. Dačice, jste krásné a žijete svým životem, to je moc dobře. .

A ještě jeden postřeh - protože bylo po 1, 9., tak všichni lidé včetně dětí a studentů  naprosto poctivě před vstupem do vlaku či autobusu nasazovali roušky

Hodně pohody