Tak brzy?

Každý rok jsem už od začátku listopadu jak na jehlách, kdy už budu moci začít s Vánocemi. Připadá mi, že ty dva měsíce, kdy se můžu tou krásnou atmosférou těšit, je pro mne málo.   A tak ve středu večer už byl ozdobený letitý "stálezelený" stromeček, 

jak jinak u mne  - nežli v bílém provedení a plný bílých peříček, která mi připomínají toužebně očekávané sněhové vločky. A vůbec mi nevadí, že je na stromečku toho tolik moc, to prostě musí být, to k Vánocům patří...

A jak mi řekla kamarádka Eva, nejsem sama takový blázen - prý v televizi pan Margita říkal, že také si doma dělají daleko v předstihu vánoční atmosféru...

Hodně pohody

... a ještě jednou podzim...

 Tak tuto žlutou krasavici si musím vyfotit, řekla jsem kamarádce:

Den jako vymalovaný, sluníčko prosvítá mezi zbylými listy a v tuto roční dobu, kdy ráno byla na trávnících jinovatka,  mi nevadí ani ta fádní, jenom modrá obloha, úplně bez mráčků:

Věřili byste, že i takhle může vypadat městský hřbitov v "dušičkovém" čase? Vůbec to nevypadá jako místo pro smutek, ale pro potěchu duše i oka:

A ještě jednou ta zlatá krasavice se svými kamarádkami:

Hodně pohody 

 

Melancholie podzimu...

 tu nejvíc vnímám na malých vesnických hřbitůvcích, kterými se ráda procházím. 

 Uvědomuji si ten úžasný klid a pokoj, pomíjivost času, pošetilost našich lidských přání a malost většiny starostí, 

čtu si ty staré nápisy, vyjadřující možná formální, ale věřím,  že častěji skutečnou úctu k člověku. 

Nápisy s někdy naivními veršíky a obrázky zapadajícího slunce za kopce, ale připomínají konkrétního člověka,  s důstojností starých časů.

 Na těchto toulkách jsem nejvíc otevřená sama sobě, svým pocitům, svým myšlenkám...

... a osud této maminky a dcery mne pokaždé dojímá a připomíná osudy některých  hrdinek  mé oblíbené spisovatelky dr. Jaromíry Hüttlové...

Hodně pohody a zdraví v podzimním čase. 

Je to tak snadné...

 nemusím chodit do posilovny, abych měla pořádný pekáč buchet:

Ale je tu nějaká záhada - když jsem ráno přišla do kuchyně, vypadalo to, že je všechno v pořádku:

ale stačilo nazvednout krajkový deštníček nad talíř a bylo to jasné - 

v noci tu řádil nějaký zloděj. Příště nalíčíme pastičku, možná se chytí. 

Hodně pohody

Zbytek je,

 když něco zbyde. 

 Třeba kousek těsta z tradičního lineckého mřížkového koláče, jaký dělávaly už naše babičky,  upečeného pro hodného  pána, který mi dnes dělal kanalizační přípojku do domu. No a co s tím zbytečkem? 

No přece maličký koláček pro mne, abych ochutnala, jestli se povedl...

Povedl se.

Hodně pohody 

Chrudim

 K Chrudimi mám velký vztah - z blízkého Vlčnova pocházela moje maminka a příbuzní žijí ve Slatiňanech i v samotné Chrudimi, Na Pumberkách.  Je to krásné město s bohatou historií a má to štěstí, že si udržela většinu svých historických památek. A pro mne další půvab má Chrudim v tom, že  její historický střed je obkroužen řekou Chrudimkou podobně jako je Český Krumlov Vltavou nebo Telč sítí rybníků.

Krásnému Resselovu náměstí plném půvabných domů vévodí kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený před rokem 1340 a dnešní novogotickou podobu získal v letech 1857 - 1879 přestavbou Františka Smoranze st. (jméno jak z Cimrmanů). 

Morový a mariánský Sloup Proměnění Páně z roku 1732 (postavený v místě upálení husitů v roce 1421 a také dominikánů) má na vrcholu oblak, z něhož sestupuje za doprovodu andělů Bůh Otec, který má zajímavou trojúhelníkovou svatozář a drží zeměkouli. Pod ním je celkem 12 soch svatých, z nichž Panna Marie je celá pozlacená a má kolem hlavy 12 hvězd. 

Sympatický je i znak města v dlažbě před historickou budovou staré radnice (z první poloviny 14. století), kde dnes sídlí Městská policie. 

Být v Chrudimi a nenavštívit Muzeum loutkařských kultur je nemyslitelné až trestuhodné - vždyť už od dětství jsem měla spojené jméno tohoto města s přívlastkem "loutkařská". Nejde totiž minout Mydlářovský dům, který je už z dálky dominantou města a kde muzeum sídlí:

Z Břetislavovy ulice vypadá také zajímavě:

Samotný dům a jeho historie si zaslouží samostatnou kapitolu, sem dám jen několik fotek z bohaté expozice muzea (bohužel, nejsou uspořádat vedle sebe, tato nová verze blogu je otřesná, nefunkční, polovina fotek se při posunu ztratí nebo skočí jinam..):

Možná nejvíce mne překvapilo Muzeum barokních soch, sídlící v bývalém kapucínském klášteře svatého Josefa...velice citlivě restaurovaná budova s nádhernou expozicí:

Několik pomníků významným osobnostem (Viktorín Kornel ze Všehrd, Mistr Jan Hus),  ale i zajímavých soch, městská kašna :

Resselovo náměstí je do kopce, schody k němu:

A ještě jedny takové tajemné, po kterých jsem ale viděla  bez obav běhat děti:

 a měli tu dobrou kávu...

Ráda si prohlížím staré dveře:

 

Jak jsem už na začátku psala, Chrudim mám zapsanou ve svém srdci a ona si to zaslouží. Je krásná, je milá a přátelská (setkala jsem se tam s milými a usměvavými lidmi), je cenná,  je optimistická a plná a má spoustu krásných míst a zákoutí, která pohladí . 

A pokud mne ten neskutečně nefunkční nový blog neodradí od dalších příspěvků, tak se k Chrudimi vrátím, aspoň s povídáním o Mydlářovském domě. 

Hodně pohody