Usmyslila jsem si, že musím hodně cestovat, dokud to jde a chci vidět naše města, ve kterých jsem nikdy nebyla a kam jedou vlaky či autobusy. Včera jsem se rozjela vlakem do Domažlic.
První překvapení bylo, že jsme nabrali několikaminutové zpoždění a byla cestou výluka, takže v Plzni jsem měla snad 4 - 5 minut na přestup do osobního vlaku do Domažlic. Ovšem, já byla poprvé v Plzni na nádraží, vůbec jsem se tam nemohla zorientovat - rekonstruuje se, v podchodu k nástupištím není vůbec žádné označení, kterým směrem je východ či pokladna či informace..., takže jsem vyjela nahoru a snažila se zeptat, kde je pokladna ... prý projít halou a sjet dolů. Proběhla jsem opravovanou halou a narazila na první koleji na vlak do Domažlic, skočila do něj a už se jelo. Domažlické nádraží je půvabné a čisťoučké, jen mne zarazilo to, že úplně zavřené a ani za okny nebyla žádná informace o odjezdech vlaků. Navíc hlášení o vlacích je sem přenášeno z druhého domažlického nádraží, takže informace o druhé koleji, na kterou by měl přijet vlak, byla pro mne neznalou hodně matoucí - vždyť tady na nádraží byla jen jedna kolej...
Pak jsem si dala kávu a sachr dort a dál obdivovala ty krásné domy na náměstí. Třeba tyto čtyři domy svými štíty tvoří symetrii:
Ale toto je nádherný dům:
a tenhle bych určitě opravila, kdybych měla pár "zbytečných" miliónů:zdá se mi podle stavby a střechy, že je to stará fara - přispívá k mé domněnce i to, že kousek před ní je pomník věnovaný Antonínu Příhodovi, děkanu a dobrodinci 1668 - 1749. Domažlice jsou krásné, krásné. Mám ráda historii a architekturu a Domažlice mi daly oboje a navíc krásnou procházku v nádherném dni.




























