Louskáček je nejen hudební a baletní pohádka Petra Iljiče Čajkovského na motivy E. T. A. Hoffmanna, ale také tradiční dřevěná figurka vojáčka, který umí louskat ořechy. Máme doma dva, jsou dost velcí a urostlí, vyrukují na stráž vždy v období Vánoc a velmi pilně chrání naše Vánoce - ty s Ježíškem.
Hodně pohody
Ráda procházím předvánočními městy a kochám se jejich výzdobou. Praha mne letos velmi zklamala, ale nedivím se - asi byl důvod mít Staroměstské náměstí tak "chudé" oproti jiným letům, protože byly (dost nelogicky) zrušeny jen ty vánoční trhy, když jiné, třeba farmářské, byly povoleny:
prožité v klidu a pohodě, v lásce a míru, ve štěstí a zdraví, ve vzpomínce na všechny naše milé, kteří s námi už nemohou být - to přeji všem lidem dobré vůle.
Požehnané Vánoce, lidi...
pro mou dlouholetou kamarádku, kterou chodívám navštěvovat. Přála si hlavně linecké:
Hodně pohody
byl u mne v prosinci. V sobotu jsem byla v Hudebním divadle Karlín na muzikálu s písněmi Karla Gotta a bylo to něco... nádherného. A to nemám ty novodobé muzikály ráda (vyjma výtečného Drakuly, kterého jsem viděla v roce 1995 v Paláci kultury s tehdy mladým a opravdu démonickým Danielem Hůlkou a výbornou Leonou Machálkovou), V podstatě od nejútlejšího dětství jsem vyrůstala na písních Karla Gotta, tancovala jsem na ně při čajích, poslouchala je na vinylu i CD, bavila se jimi v pořadech ze Slaného, zkrátka mám je v krvi. A tento muzikál od Sagvana Tofiho (scénáristy i producenta) jsou vlastně více jak tři hodiny Gottových písní, propojených jednoduchým romantickým dějem. Herecky i pěvecky to bylo velmi kvalitní představení. Líbilo se mi, že nikdo nenapodoboval Gottův zpěv, a přitom to byly "jeho" písničky, které si téměř celé hlediště pod respirátory zprvu jen pro sebe, ale pak i nahlas zpívalo a odměňovalo je velkým potleskem. Také na hercích bylo vidět, ze hrají a zpívají s radostí a závěr - ten, myslím, odrovnal hlediště i jeviště. Ke konci muzikálu celé hlediště stálo, bouřlivě tleskalo a posledních asi 20 minut se loučení herců odehrávalo za neustálého potlesku a přidávání písně za písní.
a vánoční krabice je plná
zatím dvanácti druhů cukroví...
Při šití levandulových polštářků jsem objevila zbytek kostkované látky z mých starých šatů. Tyto šaty jsem si ušila před mnoha lety a jako všechno, co jsem dělala sama, jsou schované na chalupě - prostě se se svými vlastními výrobky neumím rozloučit. Asi tajně doufám, že je ještě jednou budu moci nosit. :-))
A protože k černému kabátu i černému saku se hodí nejen červená, ale i černobílá kostka a protože látky bylo opravdu tak akorát (ještě, že miluji malé kabelky-psaníčka přesně do podpaží), dala jsem se do práce a tady je výsledek :
Tradičně dávám jako malý voňavý dárek malé levandulové polštářky, které , když se vloží mezi svetry nebo prádlo, krásně je provoní nebo se mohou zavěsit na ramínko v šatové skříni. Hodně jsem jich už rozdala a nestačila nafotit, tak aspoň těch několik zbývajících:
