Litomyšl získala v roce 1259 městská privilegia od českého krále Přemysla II. Otakara jako poddanské město místního premonstrátského kláštera (od něj také přejalo lilii do svého městského znaku). Premonstráti zde založili v roce 1145 premonstrátský klášter Olivetská hora. Díky bohaté premonstrátské hospodářské činnosti a také díky tomu, že Litomyšl byla na cestě z Prahy do Olomouce, založil zde císař Karel IV. litomyšlské biskupství. Bohatá církevní i světská historie dala městu spoustu nádherných památek - začnu tou, se kterou jsem se setkala nejdříve:
Smetanovo náměstí. Je velice dlouhé (odhaduji téměř 500 metrů), velice krásné, dosti široké a žije každodenním bohatým životem obyvatel. Nádherně žije - je plné obchodů, které jsou pro místní lidi, ne jen pro turisty. Podle některých fotek je vidět, že budu asi dešťová víla - opravdu sebou vozím déšť:
Tato památkově chráněná Stará radnice byla postavena v roce 1418 a potom mnohokrát přestavována, především kvůli častým požárům (1769, 1775, 1814), které město pustošily. Její barva je dána pískovcem, který byl dovezen z Budislavi, cihly z nedalekého Janova. Dnešní podoba je z šestnáctého století a při rekonstrukci v roce 1907 byl přidán orloj - dílo firmy Karla Adamce z Čáslavi. I v Litomyšli, stejně jako v Havlíčkově Brodě, je náměstí otevřené pro průjezd i parkování aut. Nevzpomínám si, zda tu jsou označené přechody pro chodce, ale ze svých tří dnů pobytu mám zkušenost, že lidé přecházejí náměstí v různých místech a že řidiči jsou k nim opravdu velice ohleduplní a pozorní. Vážně mne těší takové chování obou stran. 
Na chvíli vysvitlo sluníčko...
Tady u Mariánského sloupu jsem dost otrávená hledala tu Umlčí uličku , kterou jsem měla projít k hotelu, dostat klíče k ubytování a konečně odložit cestovní zavazadlo, se kterým se nepříliš dobře chodí (jak dosvědčuje má taška na lavičce). Tento sloup vznikl v roce 1716 jako poděkování Panně Marii za to, že se v roce 1713 Litomyšli vyhnula morová epidemie. Je dílem rakouského sochaře Antonína Applera a inspirovaný skicou italského stavitele Giovanni Alliprandiho. Nejvyšší sochu Panny Marie, která stojí na drakovi, doplňují sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Chvíli jsem na lavičce seděla a rozhlížela se kolem dokola po těch krásných domech...
Zaujal mne tento dům - svou výzdobou nezvyklý:U tohoto domu mne zase potěšila naše krásná vlajka (u příležitosti státního svátku), kterou v posledních letech vídám málokdy a chybí mi:Na opačném (severním) konci Smetanova náměstí, blíž k zámku, je socha - no, koho může představovat socha na Smetanově náměstí? Samozřejmě, Bedřicha Smetanu, který se tu roku 1824 narodil . Vždyť dodnes máme spojení "Smetanova Litomyšl". Na podstavci je nápis "Svému velikému rodáku vděčná Litomyšl 1924". Autory jsou sochař Jan Štursa a architekt Pavel Janák:

Co je na náměstí také krásné, to jsou v podloubí dveře do domů:Ovšem moci si vyfotit takové liduprázdné podloubí, to znamenalo si o státním svátku hodně přivstat:
... a všude je čisto...
A další svědectví o tom, že náměstí je opravdu pro místní obyvatele a ne jen pro turisty, je třeba tato suprová voňavá prodejna s neuvěřitelně ohromnou nabídkou jídla a možností dát si tam nebo venku v podloubí k výbornému koláči kávu (vše za dobrou cenu):Za ten čas, po který jsem jedla koláč a pila kávu, se tu vystřídalo veliké množství zákazníků a bylo neustále doplňováno čerstvé zboží...Tak to, myslím, zatím stačí o litomyšlském Smetanovo (nebo Smetanově?) náměstí a ostatní krásy tohoto města zase příště... je toho hodně.