Domy, dveře

 Z dálky mi připadal jako docela obyčejný růžový dům s krásnými dveřmi a balkóny:

ale zblízka už to bylo něco jiného... 

dům plný silných mužů, kteří podpírají balkóny:

a také nároží bylo s mužským obsazením, ale poněkud staršího věku - soudím podle vousů:

A to jsem v té jedné ulici viděla ještě spoustu dalších krásných domů a výloh obchodů, tak příště... 

Hodně pohody  

Hlávkův dům

Šla jsem si vyzvednout vstupenky do pokladny Divadla Kalich v Jungmannově ulici. Kolem Národní třídy se toulám velice často, ale v téhle ulici jsem byla málo, naposledy před lety na magistrátu (mimochodem - ta státní vlajka, která vlaje na této budově magistrátu, ta je fakt ostudná, rozhodně není červeno-modro-bílá).  Divadlo a pokladna divadla je v Husově domě:

Husův dům, původně středověký, prošel renesanční a barokní úpravou. Poslední úprava je z roku 1923, vedl ji architekt Bohumil Kozák, dům dostal kubistickou fasádu a na ní ve středu byla umístěna socha Mistra Jana Husa a reliéf rozevřené bible. Sídlí tu Synodní rada  Českobratrské církve evangelické .

Cestou zpět jsem nahlédla do jedněch otevřených vrat , protože  mne upoutal vedle nich vyvěšený jídelní lístek:

a bylo se na co dívat:

Na konci této nádherné cesty byla restaurace, byl zrovna čas oběda, tak jsem tam zašla:

Po všech našich  městech, ale především po Praze se vyplatí chodit s očima otevřenýma...

Hodně pohody 

Krásné domy

 Z Haštalského náměstí jsem šla kolem půvabných domů, 

takových milých maloměstských domů  s okny plnými kytiček - domů, které bychom mohli vidět v jakémkoli jiném českém městečku, a ony jsou v naší stověžaté Praze:

a došla jsem ke Španělské synagoze  (jestli se nemýlím, dnes je židovský svátek - 1. den Roš-hašana, židovský Nový rok):

Mezi synagogou a Kostelem sv. Ducha je 3,75 metrů vysoký pomník  pražského německy píšícího židovského spisovatele Franze Kafky, jehož rodina v Dušní ulici bydlela:

Bronzová plastika sochaře Jaroslava Róna byla inspirovaná posmrtně vydanou Kafkovou novelou Popis jednoho zápasu.  Symbolizuje Kafkovo duchovní rozdvojení - spodní část je prázdný mužský oblek, který nese na ramenou samotného Franze Kafku. K odhalení došlo 4. prosince 2003 a umístění je velmi symbolické - před plastikou probíhá hranice mezi pražskými obvody Staré Město a Josefov a navíc se tu setkávají tři duchovní zóny - synagoga, katolický a protestantský kostel. 

Je pro mne těžké v ulicích plných zaparkovaných aut, jedoucích aut, sedících turistů, jdoucích turistů ... vyfotit kostel, aby měl patu - chodník a také hlavu - věžičky, tak proto ty mé dva pokusy dvou stejných míst...

Kostel sv. Ducha  je gotická jednolodní stavba z druhé čtvrtiny 14. století a na hřebeni střechy ji zdobí štíhlá věžička (sanktusová neboli sanktusník).   Kdysi v blízkosti kostela stával klášter  Božího Milosrdenství benediktinek. 

Dnešní podoba interiéru kostela pochází převážně z 18. století:

Oltářní obraz sv. Josefa vytvořil Jan Jiří Heinsch, oltáře sv. Otýlie a  Nejsvětějšího Srdce Páně jsou z 18. století stejně jako oltáře sv. Judy Tadeáše a sv. Vavřince. 

Kostel slouží jako římskokatolický farní kostel a od roku 2015 je také využíván Arménskou apoštolskou církví v České republice.

Být sama v kostele plném zapálených svíček a hudby je úžasné... a silný dojem také po odchodu z kostela vyvolá pohled na světskou nádheru staveb v jeho blízkosti:

Některé další takové stavební krásy v okolí Josefova zase příště. 

Hodně pohody  

Kavárna na Haštalském náměstí

 Ráno musím mít kávu. Dnes jsem byla v Praze, na Haštalském náměstí a měla výtečnou kávu v krásné kavárně Maximilian:

Seděla jsem u tohoto otevřeného okna,  

dívala se chvílemi na kostel sv. Haštala,

pila výtečnou kávu

a kochala se i pohledem na zajímavou kavárnu:

Začátek dne na jedničku, toulání Prahou mohlo začít...

Hodně pohody

Je tu podzim...

 Podle kapradí na dvorku chaloupky vždy poznám, kdy začíná podzim... kapradí ze dne na den náhle zrezne:

Vydala jsem se na malou procházku k rybníku, kde si plavaly kachničky:

Tak krásné dny a hodně pohody