Žatec V. a konec...

Psala jsem už, že Žatec je oblíbeným městem pro natáčení filmů zejména válečných  a to nejen pro svůj historický ráz (třeba Paříž ztratila při asanaci v dobách Napoleona své středověké stavby , což je nenahraditelná škoda), ale hlavně proto, že některé ty krásné staré domy jsou v tak žalostném stavu, jako kdyby byly v centru válečné vřavy. Některé domy, které přímo prosí o opravu, jsem si vyfotila: 

Ta rozbitá okna dělají dům ještě smutnější -

- jako kdyby byl slepý...

 To jsou dva hodně zdevastované domy vedle sebe.

Určitě by si oba zasloužily opravu. V té věžičce by byl krásný pokoj s výhledem nejen na sousední bránu a dolů pod hradby, ale i po celém náměstíčku.

Všimněte si těch krásných soch na římse střechy...

Mám obavu, že zakrytí prvního nadzemního podlaží a části střechy není z důvodu připravy na opravu, ale jen proto, aby odpadávající části nezranily chodce...:-(

Zatím tu bydlí jen holubi, možná se dům dočká opravy...

Tenhle dům  je přímo proti Žateckému pivovaru a sousedí s krásně opraveným domem. Jeho devastace je nesmírná, mám obavu, zda bude vůbec snaha ho opravit - vždyť z druhé strany je ještě žalostnější, než z ulice...

Opravený  Žatecký pivovar a ten zruinovaný rohový dům na konci ulice vpravo ...

O tomto domě se domnívám, že byl kdysi dodatečně dostavěn do úzké uličky mezi dvěma domy. Naštěstí má už novou střechu, takže je naděje na jeho opravu - ta oprava je asi podpořena tím, že dům  je vedle Libočanské brány.

A ještě poslední fotky  - zimní pohled na nejmenší chmelnici na světě, která je u náměstí a také na kluziště přímo na náměstí před radnicí (škoda, že u nás není, hned bych šla zkusit, zda ještě umím bruslit). 

Už jsem kdysi psala, že si vážím veškerého dědictví minulosti a miluji architekturu. Nejraději bych zachránila všechny staré stavby ať už jsou kdekoli a umožnila jim, aby stále sloužily  a ukazovaly, jak jsou staré a krásné. Je mi jedno, kde jsou - myslím si, že musíme chránit všechny a všude. Je špatné je bezdůvodně ničit a nahrazovat novostavbami, ztrácí se tím úcta k  práci předků, obraz a odkaz historie, krása a umění, v podstatě kontinuita života . Líbí se vám víc Český Krumlov, Telč, Litomyšl nebo pražské Jižní Město či satelitní vesničky plné podnikatelských domů, splácaných z různých variant katalogových staveb? Vždyť v mnoha případech nové stavby jsou jen a jen odrazem movitosti a ješitnosti investorů a s krásou nemají nic společného (viz "podnikatelské baroko").  Proto si vážím všech, kteří se snaží zachránit a zachovat odkaz minulosti (viz Klub Za starou Prahu apod.) a proto přeji Žatci, aby se mu dařila oprava jeho krásných domů a žili v nich šťastní a spokojení lidé. 

Hodně pohody

Žatec IV.

Dveře domů a průčelí obchodů... také dovedou zajímavě vyprávět o časech minulých a o bývalých majitelích či obyvatelích. Kdysi dávno se s narůstajícím bohatstvím majitelů domů stávala průčelí obchodů nápadnějšími a zdobnějšími tak, aby už na první pohled přilákala kolemjdoucí k nahlédnutí do výloh a následně k nákupu. Zpravidla jsou symetrická, dřevěná, vyřezávaná, za svůj dlouhý život opatřená mnoha vrstvami nátěrů, všemi těmi lety jsou krásná, ale příliš často některá také smutná - obchody za nimi jsou dlouhodobě uzavřené: 

Toto je nádherná výloha obchodu - bohatě vyřezávaná, krásná skla s motivy snad pelikána? a obchod vypadal, že stále funguje:

Ten kolemjdoucí byl náramně udivený, proč někdo fotografuje zavřený obchod...:-)

 

Některá průčelí a dveře jsou prosté, říkají: jsme sice jen obyčejné, ale vítáme vás, jiné jsou honosné, vzbuzují v návštěvnících dojem, jako kdyby byly pro svou krásu trochu namyšlené  a některé dveře, či spíše vrata, už na první pohled odrazují od vstupu, jakoby říkaly: dál ani krok, nejste vítáni... 

A teď dva všetečné pohledy - první škvírou mezi prkny a druhý otvorem pro dopisy - inu, zvědavá ženská, chtěla vidět, co tam je a co vidět být nemá - a viděla nepořádek a žalostný stav domu:

A tento druhý pohled byl škvírou pro vhazování dopisů a také nebyl vábný:

 A tady zase byl za dveřmi obchodu pejsek a nelíbilo se mu, že je focený, tak na mne štěkal:

Hodně pohody všem

Nový rok 2016

začal nádherně - 

z předchozího večera si přinesl bílý kabátek, sice slabý, ale přece jen bílý. Sníh začal padat pozdě večer na Silvestra, ale jít ven jsem si netroufla - všude bouchaly petardy a lítaly světlice. A tak jsem ráno krátce po sedmé hodině, ještě za tmy, vyrazila do ulic poťapat si ve sněhu, dělat své stopy a pozorovat, jaké stopy už ve sněhu jsou, kochat se nádherným zvukem křupajícího sněhu pod botami a chladem slabého mrazíku na tvářích, zkrátka lebedit si ...

A jak jsem četla dnes u Mařenky-MarijaKes, nejsem sama, kdo už neměl dobrou náladu, protože nebyl sníh. Ten loňský rok bez sněhu s dlouhými strastiplnými vedry byl pro mne hrozný, a tak se dneska má dušička přímo tetelila rozkoší z té sněhové mininadílky a ze slaboučkého mrazíku. A hned jsem měla náladu fotit hlouposti a dávat jim poetický podtext - jako toto obyčejné víko kanalizace, které sněhem získalo krajkovou nádheru :-)

Přemýšlela jsem, co vedlo kohosi, aby vyšplhal na dosti vysokou sochu jen proto, aby jí za krk usadil prázdný obal od zmrzliny

Tohle nejsou japonské mince (mám doma jednu schovanou - má uprostřed čtvercový otvor), ale zbytky ze silvestrovského řádění

Po hodině a půl jsem dorazila z krásné procházky domů a k mé dobré náladě přispěl i pohled na spokojeně spícího kocourka. 

Tak šťastný nový rok všem lidem dobré vůle...