A ještě jednou pečení

Ovšem ne celá rodina má ráda to zdravější mlsání z ovesných vloček - pro toho mužského jedince peču jeho nejoblíbenější moučník, takový náš rodinný "sacherdort". 

Rozkrojený korpus promazávám řidším meruňkovým džemem tak, aby se do moučníků vsákl - a tím, že toho džemu tam dávám hodně, tak je tenhle moučník velmi vláčný.

Rozpuštěnou čokoládu, která zbyde z polevy moučníku, si ještě dám na rozkrájené jablíčko a s trochou kysané smetany a vlašskými ořechy to je parádní svačina...

Hodně nedělní pohody

Pečení

zdravé a rychlé, žádné vážení, ale všechno podle oka a podle metody "co dům dal", to jsou tyto sušenky z ovesných vloček:

Stačí jen mít doma ovesné vločky (někdy je na sucho opražím, to pak nádherně voní a jsou křupavé) a k nim přidávat všechno, co se zlíbí nebo do dům dá a v množství, které se vám líbí. Zkrátka vaření jako pejsek a kočička, kdož pekli dort...  Já dávám obvykle kokos, oblíbenou skořici,  kousky vlašských ořechů, sezamová, lněná nebo i chia semínka, někdy i špetku kypřícího prášku (obvykle ale na něj zapomenu a nedávám ho), občas nalámané kousky čokolády a aby se všechno spojilo, někdy dávám med, ale nejčastěji kompotované meruňky i s trochou šťávy (může se přidat třtinový cukr)...

pomocí dvou kávových lžiček udělám  na pečící papír malé nočky - jde to rychle a sušenky jsou téměř stejné,

a peču asi při 140 - 160 °C  - obvykle stačí 15 minut..

Když jsou po upečení málo sladké, můžou se posypat moučkovým cukrem, ale obvykle už stačí ty meruňky nebo med.

Když nedám čokoládu dovnitř, tak dám její jednotlivé čtverečky na ještě horké sušenky:

Hodně pohody 

Lustr

Psala jsem, že jsem v záchvatu nebezpečné čistotnosti rozebrala křišťálový lustr, důkladně vše umyla a pak neuměla dát zpět ty skleněné ověsy. 

Každý den jsem na to koukala, ty různě dlouhé řetězy sestavovala, koumala, ale nic... Včera jsem dělala další nebezpečný úklid - mazala jsem fotografie, uložené v počítači a ejhle.. objevila jsem fotky toho ještě špinavého lustru, prozíravě mnou udělané dřív, než jsem lustr vykuchala a následně mnou zapomenuté v hlavě i v pc...

 Vůbec jsem si to nepamatovala, ale chytrá kamarádka Eva pořád říkala - všechno fotíš a ten lustr jsi nevyfotila? Zkrátka "když se dívám na sebe, tak se musím pochválit"  - fotky jsem si prostudovala, lustr byl během deseti minut sestavený, nic nechybí, nic nepřebývá, zkrátka je hotovo, už jen předělat vypínač a lustr pověsit:

Kdyby si náhodou někdo nevěděl rady se stejným šestiramenným lustrem, ať se s důvěrou obrátí na mne, jsem už na jeho ověšování odbornice.  

Hodně pohody

Známosti

Čekala jsem na vlak do Ústí nad Labem k doktorům a udělala si nové přátele, 

  protože ke mně přišla  tato milá společnost a hned se mnou dala řeč:

mluvili jsme o všem možném - hlavně o počasí, cenách za vodu a elektřinu, kvalitě potravin, módě...

jen politice jsme se taktně vyhýbali - nač si zatěžovat hlavu, určitě máme každý jiný názor... jen mí noví přátelé vyjádřili velké potěšení a úlevu konstatováním , že v dohledné době nehrozí, že by lidem u nás pečení holubi létali do huby...

 zkrátka, parádně jsme si pokecali a pak jsme se rozloučili,

protože mně přijel vlak...

Na kolejích tedy bývá nejen rosa (nádherná písnička) a vlak, ale občas si tam přijdou popovídat k lidem i různí jiní tvorové. Ovšem ten vlak je proti všemu prostorově výraznější a hlučnější, takže je moudřejší mu koleje včas uvolnit. Zkrátka - vlak je kolejí pán.
Cestou zpět domů si  dokonce dovolil malé zpoždění - asi proto, že mu na vlakovém notovém papíře nějaký neznámý pachatel překřížil linky, sezobal jízdní noty (že by příbuzní mých nových známých?) a vlak je hledal:

Hodně pohody

 

Výlet

V poslední době jezdíme s kamarádkou Evou rády na výlet do Olbernhau v sousedním Sasku. Je to krásný výlet, protože autobus projíždí velkou částí "mých" Krušných hor, které mám moc ráda. Jen za kvalitu fotografií se omlouvám - jsou dělány za jízdy přes sklo okna  autobusu.

Jede se  přes horská městečka Novou Ves, Horu Svaté Kateřiny a Brandov a  jsme obvykle v autobuse jen my dvě a pan řidič:

Tady je 16 metrů vysoká rozhledna na Růžovém vrchu v Hoře Svaté Kateřiny  z roku 1902:

Autobus objíždí náměstí s budovou bývalého okresního soudu (dnes školní jídelna a ubytovna) a Morový sloup z roku 1714

proti je  kostel sv. Kateřiny z roku 1611-12 v ulici  Růžový vrch :

A v Olbernhau se mi moc líbí jeden dům, který je na kopci hned za hranicemi:

 A v tomhle domě a vůbec v tom hezkém horském městečku bych klidně mohla bydlet:

Hodně pohody všem