Porcelán

Některým věcem neodolám - třeba krajkám, výšivkám, porcelánu, obrazům... Má babička i maminka si potrpěly na hezký porcelán. Některý, ten obyčejnější, býval v kuchyni v prosklené vitríně kredence, jiný, cennější, v sekretáři v obývacím pokoji. Bohužel  většinu té křehké krásy  jsme  my, děti, svýma neobratnýma rukama postupně rozbily a zachránil se úplný jen jeden, ten nejsvátečnější, stříbrný. Já všechen jejich  porcelán jako malá holka milovala a  lásku ke "střepům" jsem po nich zdědila.   Před několika lety jsem na burze uviděla a koupila jeden "babiččin" servis a hned jsem si vzpomněla na dávno zmizelé krásné chvíle s ním spojené. Používám ho vždy v zimě na tzv. medvědí mlíčko, tedy na horké mléko s medem a rumem, které úžasně zahřeje:

...ve skutečnosti je mnohem krásnější, než na těchto fotografiích...

...je hlavně krásný těmi vzpomínkami...

 
a takový servis používala babička na kávu pro návštěvy :

... má zvláštní hranatý tvar...

... trochu připomíná tvarem Art Deco...

Neodolala jsem a koupila si i toto torzo servisu nejen proto, že mi připomíná pohodu dětství, ale také proto, že má nádherné čisté linie. 

Hezký den všem  a děkuji za návštěvu...

Kocourek

nám v posledních dnech dělal trochu starosti - byl nezvykle samotářský, nedojídal a často blinkal. Tak musel do přepravky a k paní doktorce. Teplotu neměl, ale vypadalo to na problém se zuby a dásněmi. Byl naprosto úžasně hodný, protože si bez jediného pohnutí nechal dát dvě injekce, sundat zubní kámen (jen jeden zoubek má citlivý, s tím bude asi v budoucnu problém) a ostříhat drápky. Dostal prášky k lepšímu trávení a zdá se, že je vše v pořádku. Jen mne vyděsilo, že podle kočičího kalendáře je to již úctyhodný kocouří více jak sedmdesátiletý kmet - ten čas letí jak splašený. A přitom je to takový krasavec - inu, posuďte sami a musíte mi dát za pravdu:

Fešák, že? :-) Takhle ostražitě dohlíží na  pořádek v ulici. Je to prostě chlupatý pelichavý miláček, který se při seskoku svými  tlapkami umí na zdi krásně podepsat. 

Hezký den a děkuji za Vaši tichou návštěvu.

Konečně přišla zima

a hned s dramatickým nástupem - vichřice Xaver skučela a honila čerstvě napadený sníh po ulicích. Poprve jsem slyšela skučet meluzínu ve městě - dřív jsem ji slýchávala na chatě v horách, ale ve městě ne.  Proto jsme změnily s kamarádkami svůj pravidelný sobotní program a nešly jsme nakupovat, ale přišly rovnou ke mně na kávu...

... dnes v bílostříbrném ladění...

... káva a hlavně svařáček voněly...

A protože máme adventní čas a venku bylo krásně sněhově bílo, tak se spolu s obvyklou kávou hodil i  výborný svařáček. Bylo to hezké posezení, protože si máme pořád co povídat.

Hezké dny všem a děkuji za návštěvu. 

Má "vánoční Telč"

Před mnoha lety jsem četla knihu Františka Kožíka Město šťastných lásek - je o panu Zachariášovi z Hradce a o Telči. Kniha mne natolik okouzlila, že jsem týž rok strávila svou dovolenou v Telči v hotelu Černý orel, který je na náměstí přímo proti zámku. Denně jsem ráno otvírala okna svého pokoje, hleděla na nádherné budovy a pak celé dny trávila poznáváním všeho, co v té půvabné knize pan Kožík o Telči napsal. 

Od těch dob Telč miluji a tu knížku si v období adventu čtu ;  dodnes pro mne neztratila  svůj půvab. Když jsem si  před dvanácti lety nechala zasklít lodžii, začala jsem ta skla o Vánocích zdobit svými vystřihovánkami, inspirovanými těmi nádhernými renesančními domy v Telči...

 

...fotografie nejsou příliš povedené - nebylo dost prostoru...

... skla se při otevření dveří hned zamlží a papír vlhne...

... byla mi velká zima, tak jsem rychle fotila a až pak jsem stromečky srovnala...

...když jsem dnes večer vše dolepila a dofotila, začalo sněžit...

Když se podaří bílé Vánoce, tak to mile dokreslí tu bílou dekoraci a z ulice to vypadá hezky ...

Hezké dny

Přátelství

Mám několik dobrých přátel a jsem za ně velmi vděčná osudu. Spolu s rodinou a zdravím je to největší dar, který člověk může mít. 

Se  dvěma kamarádkami se setkávám často a  také chodíme společně každou sobotu nakupovat. Po nákupu se těšíme vždy k jedné z nás na kávu a něco dobrého k ní. A protože v sobotu obvykle nikam nepospícháme, umíme si ty společné chvíle hezky vychutnat a povídáme a povídáme... Společně slavíme narozeniny - toto je z těch mých letošních:

A protože mám ráda klobouky, dostala jsem tento krásný dort

...Gabi umí dárky i krásně zabalit...

... ale i vlastnoručně udělat. No, není ten klobouk k nakousnutí, ba přímo k "sežrání"? :-)

   a ještě kovovou mističku s krásným starým stříbrným pouzdrem na rtěnku...

...Evi  dobře ví, co se mi líbí...

...byla to úžasná doba, kdy i rtěnka měla tak krásné pouzdro...

... které má z druhé strany zrcátko, aby se dáma mohla upravit...

které se přímo úžasně hodí k tomuto zrcadlu...


Krásné adventní dny

Krabice a krabičky

Mám ráda krabice a krabičky všeho druhu. Některé jsou papírové a bíle natřené - ty ukrývají dopisy z lásky, které si schovávám na památku...

Jiné jsou plechové, a protože mám nejraději zimu a vedle bílé také modrou barvu, tak  jsou většinou modré a se zimními motivy .  Ty menší obvykle ukrývají různé účtenky a různé drobnosti, jako třeba sluneční brýle, staré klíče, o kterých už ani nevím, co otevíraly. Ukrývají vše tak dobře, že  častokrát ani nenajdu to, co právě hledám :-). K nejmilejším krabičkám patří ta se zimními skřítky a dvě, které hrají vánoční melodie - ty ukážu někdy příště ...

    V rodině jsou však nejoblibenější  tři veliké plechové krabice, které voní vanilkou, protože každý rok od konce listopadu do začátku ledna ukrývají v ubrouscích vánoční cukroví. Už teď se začínají plnit, a protože dělám obvykle kolem dvaceti druhů cukroví, občas ani tak velké krabice nestačí...

 

Přeji Vám hodně adventní pohody, třeba i vonící vanilkou...

Světýlka

a andělíčci neodmyslitelně patří k dlouhým  zimním večerům

... ten maličký andělíček je z těstovin...

... a ten dlouhý andělíček má moderní dlouhé vytahané rukávy...

... světlo svíčičky ve tvaru stromečku...

a ta veliká svíčka hoří  dlouho,

 

tak moc dlouho, že to až uspalo andělíčka...

Pohodový den všem

              


                                                                                                                                               

První svíčka

na adventním svícnu zapálená

a nastává čas zamyšlení a zklidnění...










Hezké dny všem

 

Peříčka

Bílá peříčka jsou kouzelná a něžná, mám je stále všude po bytě - třeba na vánočním kaktusu nebo africké fialce ve chvílích, kdy zrovna bíle nekvetou, pod skleněným poklopem ukrývajícím drobnůstky, za rámečky s fotografiemi. Loňský Ježíšek mi přinesl hrst nádherných jemných nadýchaných peříček Marabu, takhle se s nimi dá kouzlit třeba na vánočním stromečku :

 

...nebo vedle bílého květu vánočního kaktusu:

...peříčka jsou krásná  položená na levanduli ze zahrádky:

...a určitě se na nich dobře spí malému andílku:

 A tak podotýkám - i bílých peříček není nikdy dost. Přeji všem pohodové dny

Vánoční ozdoby

Nejraději mám tradiční staré české vánoční ozdoby, které jsou velmi krásné a křehké (maji taková úzká hrdla s jemným ukončením). Jako oko v hlavě opatruji poslední stařičké rodinné vánoční ozdoby - ta jablíčka jsou z nějakého papíru posypaného drobnými krystalky a šištičky už jsou pěkně odřené, ale krásné:

 Koupí těch dvou figurek jsem si udělala nedávno radost...


Můj styl zdobení vánočního stromečku prošel zásadním vývojem. Kdysi jsem velký živý stromek zdobila velkými barevnými koulemi a stříbrnými lametami a jak se postupně stromeček zmenšoval, tak se zmenšovaly i zavěšované ozdoby.Nějaký čas jsem používala i tradiční dřevěné ozdůbky, které se vyráběly a dodnes vyrábějí v podkrušnohoří. 

Měnila jsem také barevné ladění - od mnohobarevného  k modrostříbrnému a odtud velmi brzy k bílostříbrnému pojetí.

Tady jsou ještě na stromečku vánoční formičky na cukroví, pověšené na bílých stužkách a stříbrné řetězy....

 ... dnes je stromeček zimně bílý s perličkovými řetězy...




   Hezký den