Další divadlo...

V úterý jsem byla v Městském divadle Most na představení operety Jacquese Offenbacha Krásná Helena.

V meziposchodí divadla mne zaujala tato socha

 

a o patro výš byla výstava obrazů Jana Choury - obrazů velmi barevných a nutících k přemýšlení, co představují a co tím  malíř zamýšlel...

 Představení Severočeského divadla v Ústí nad Labem bylo hezké, humorně pojatý slavný mýtus o Paridovi a Heleně těsně před vypuknutím Trojské války měl světovou premiéru 17. prosince 1864 v Paříži a byla satirou na "veselý a nevázaný" život na císařském dvoře. Česká premíéra se uskutečnila o devět let později v pražské Švandově aréně na Smíchově.

 Kdysi dávno, v dobách středoškolských studií, jsem tuto operetu viděla v podání Krušnohorského divadla v Teplicích, které se tehdy věnovalo především operetě (na rozdíl od tehdejšího divadla v Ústí nad Labem, které mělo ve vínku zase operu a balet a tehdejší Divadlo pracujících v Mostě hrálo činohru). Určitě to není jen idealizací vzpomínek, ale ... tehdy ta opereta se mi líbila víc, od scény, kostýmů, režijního pojetí a hlavně i obsazením. Přesto bylo představení hezké a  Offenbachova líbivá hudba dokáže znít v hlavě hodně dlouho.
Takhle vypadá pohled z divadla ven, na náměstí:

Mostecké divadlo je nádherná budova, která si zaslouží dodnes nejvyšší obdiv. Na stavbu divadla se uskutečnila v letech 1967 - 1968 soutěž, obeslaná dvaceti návrhy. Lákavé pro architekty bylo, že hmota stavby nebyla  limitovaná (budova měla vzniknout na zcela volném prostoru,  na vyvýšeném místě budoucího centra nového města) a rovněž rozpočet byl, jak se později ukázalo, značně velkorysý. Zvítězil architekt Ivo Klimeš svým návrhem budovy ve tvaru neúplného hexagonu, uvnitř rozděleném strukturou menších šestidílných modulů, které zároveň tvoří jednotný celek: 

Stavba měla být zahájena v roce 1972, ale základní kámen byl položen až v roce 1979 , generálním dodavatelem byl Stavoprojekt Ostrava, na stavbě pracovalo 140 firem a dodavatelů,  celkové náklady dosáhly částky v té době značné - 260 mil. korun. Divadlo je dodnes výjimečné jak  svou velikostí (jeviště široké 21,5 metrů, hluboké 27 metrů , dvě mimostředné točny o průměrech 18 a 11 metrů),  tak i akustikou a dokonale propracovaným variabilním interiérem. Budova je zvenku obložená smetanově bílým istrijským mramorem a hodně prosklená elektrofloatovými skly. Celý interiér, na kterém spolupracoval architekt Radim Ulmann,  je velmi zajímavě propojený sloupy, nepravidelně umístěnými širokými schodišti, vícepodlažními foyery, vloženým patrem, vše je otevřené a přitom prostor je plný menších zákoutí; za zmínku stojí i 7 metrů vysoká figurální tapisérie Jana Hladíka "Mládí" ve foyeru, dva obrovské lustry René Roubíčka, složené z množství skleněných píšťal  atd.

A tady je divadlo za denního světla a ze všech možných  stran:

a takhle vypadá v noci, když jsme odcházeli po představení domů:

Divadlo stojí na nově dostavovaném náměstí spolu s historickým morovým sloupem  a o kousek níž s historickou kašnou (přestěhovanými ze zmizelého starého Mostu). Proti divadlu byl před pěti lety velmi necitlivě postavený celý blok  přespříliš vysokých a nevzhledných domů, které zcela zastínily dřívější volný pohled na velmi krásné divadlo... Osobně to považuji za naprostý urbanistický paskvil, který už v době vzniku vyvolával negativní reakce, ale bohužel byl přesto dostavěn a tím velmi poškodil vzhled středu města a samotný pohled na divadlo. 

Mostecké divadlo je opravdu nádherná ukázka architektury  sedmdesátých/osmdesátých let minulého století a stojí za návštěvu. K pochvale samotného divadla je nutno říci, že od doby dokončení v roce 1985 se naštěstí exteriér i interiér budovy nemění k horšímu, je pořád stejně čistá i upravená, vlídná a přátelská, nepostihlo ji (vyjma názvu) ani "porevoluční" nadšení změn, bourání,  přístaveb a přestaveb.

Hodně pohody

Letenské sady II.

Jak jsem se tak v neděli ráno toulala Letenskými sady, uchvátily mne ty nádherné holé stromy, celá alej starých krásných stromů, některé s ptačími budkami -

 to v rámci projektu revitalizace Letenských svahů, které jsou velmi suché a také nestabilní, dochází k postupné výsadbě původních a vhodných dřevin, odstraňování starých a také k zavěšování ptačích budek pro ptáčky, kteří tu mají svůj domov...

  

 Potkala jsem tu hodně sýkorek, kosů, jednu červenku a jednoho holuba, ale také veverku - zrzečku...

  a vedle těch holých tmavých stromů jsem objevila jeden jediný růžově kvetoucí keř:

    Co mne fascinovalo - u Metronomu zavěšené boty a také v parku na stromech...

Asi nějaký podobně prapodivný a nehezký nápad, jako je to zavěšování zámků na mosty, které se tím ničí.
Pro sportovce a pejskaře jsou Letenské sady opravdovým rájem uprostřed Prahy.

Hodně pohody

Letenské sady

V neděli jsem byla opět hodně brzy ráno v Praze, byla dost zima a já se toulala po Letenských sadech. 

Vznikly tak, že v  polovině 19. století  odkoupila obec Pražská staré církevní vinice a rozhodla se založit zde výletní a odpočinkový park, který v roce 1863 doplnila stavba výletní restaurace podle návrhu architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna. V době konání Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 u této novorenesanční budovy byla zřízena konečná stanice Křižíkovy elektrické dráhy - první pražské tramvaje, pozemní lanové dráhy a později zde byl i umístěn neorenesanční kouzelný kolotoč s dřevěnými koníky. Ten pochází z roku 1893 a je nejstarší zachovalou funkční atrakcí tohoto druhu v Evropě, jako výjimečná kulturní památka je zapsaný  v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek. Kolotoč má původní dřevěný dvanáctiúhelníkový pavilónek, ve kterém jezdí 18 různých koníků a 4 autíčka. Koníčci mají železnou konstrukci, vyřezávanou hlavu a nohy a jsou potažení pravou koňskou kůží bez spojů.

 Kolem citlivě opravené budovy Letenského zámečku je velké množství lavic a stolů, místo je zejména v letním období velmi oblíbeným cílem vycházek spojených s posezením u nějakého dobrého nápoje.

Je odtud nádherný pohled na Vltavu a Prahu - den byl mlhavý a můj foťáček je příliš obyčejný, 

ale něco z té krásy se zachytit snad podařilo.  Dovedete si představit to panorama Prahy, zohyzděné moderními stometrovými věžáky? I tohle se snaží developeři prostřednictvím úplatných úředníků a politiků prosadit...

Přeji hodně pohody