Kočičí úklid

Skutečně platí, že se člověk celý život učí. Kocourek-miláček už je u nás doma 14 let,

ale teprve před rokem jsem přišla na to, jak šikovně a rychle se dají uklízet obě jeho toaletky. Dříve jsem poctivě vybírala stelivo lopatkou a v igelitové tašce vyhazovala, pak vše  umyla savem, vysušila papírovými utěrkami a nakonec nasypala nové stelivo. Byla to zdlouhavá a nevoňavá práce, vyžadující správnou náladu (ta mi obvykle scházela) a gumové rukavice. Jednou jsem viděla v televizi ten britský pořad How clean is your house a jen jsem žasla nad tou jednoduchostí úklidu: dá se do čistého záchůdku igelit, pěkně  upevní okrajem a nasype se stelivo. 

Od té doby je pro mne tenhle úklid otázkou chviličky a nemusím se k němu tak přemlouvat, jako dřív - stačí jen vzít igelit za přečnívající okraje a celý ten kočičí raneček vyhodit, naprosto čistá práce. Nejprve jsem stříhala silnější igelit (obal z nové sedací soupravy od kamaráda), teď už využívám fólii na malování - ale tu dávám dvojitou, je slabší.  Opravdu se člověk celý život uči...  a zbývá mi víc času na samotného kocourka. Jakmile si totiž sednu do křesla, on hned přiběhne, nejprve se posadí  a pozoruje dění kolem,  pak si tlapkami prošlápne pelíšek (proto ta "kočičí deka" na mých nohách - bez ni mám nohy samý šrám po jeho drápcích), pohodlně se uvelebí a klidně usne...

Hodně pohody

Žehlím...

žehlím často a docela ráda. Většina mých ubrusů je typu Richelieu a jejich žehlení je trošku zdlouhavé. Časem jsem přišla na to, žehlit je zadní, tou širokou stranou žehličky. Tak nehrozí přetrhnutí nitek u dírky motivů, kdyby do ní špička žehličky zajela. Takhle vypadá vypraný ubrus, který byl na stolku pod vánočním stromečkem a ukrýval dárky od Ježíška - zmuchlaná hromádka sražené látky a nití:

začínám žehlit nejprve hladkou část

a pak opačnou stranou žehličky výšivky...

a objevují se jednotlivé motivy výšivky:

 pak je mi lítopečlivě vyžehlený ubrus složím a tím ho vlastně zase zmačkám... :-)

Ovšem - co je žehlení mých ubrusů, ubrousků, prostírání a polštářů proti žehlení lidového kroje, vyšívaných rukávů, skládaných sukní... Viděla jsem o tom pořad v televizi, jak náročné je uchovávat tyto kroje, kolik dá práce jejich škrobení a žehlení, jak si děvčata a ženy nemohou sednout, nejen přes hromadu naškrobených spodniček, ale také aby to nepomuchlaly... Našla jsem ceník firmy, která se zabývá péčí o lidové kroje, tedy je i pere a žehlí - viz ceny za tuto službu:

Služba	Cena
Rukávce skládané (kulaté, hranaté) od	2.800,-
Rukávce “taneční” od	550,-
Spodničky od	600,-
Obojek od	900,-
Fěrtúšek - žehlení od	350,-
Zástěra pánská od	200,-
Opravy a přetažení klobouků od	350,-
Pánské dudovice od	700,-

Moc se mi líbí, když se dodržují lidové zvyky a chodí se v krojích. Bohužel, tady u nás na severu to není a o to více fandím a obdivuji všechny ty, díky kterým lidové tradice včetně lidových krojů pořád žijí.

Hodně pohody všem

Drbadlo

Máme nové drbadlo... tedy ne drbadlo, ale škrábadlo  a nemáme ho my, ale kocourek, protože já - na rozdíl od něj - si umím své drápky stříhat sama.

Jen co jsem to škrábadlo otřela, hned se s ním kocourek skamarádil. Je na škrábadla zvyklý  od dětství, v lodžii má dvě stará. Původně obě byla také se sisálovými provazy, dvakrát jsem ty provazy převinovala, jak byla rozdrbaná a nakonec, podle zkušeností známých, jsem je nahradila kobercem. To se ale kocourkovi moc nelíbí, raději chodil škrábat papírovou krabici nebo dřevěná křesla, takže obě škrábadla v lodžii slouží kocourkovi hlavně jako místo k sezení či ležení, když pozoruje ruch na ulici nebo jako místo ke spánku, když chce mít od všech pokoj...

Takže bylo jasné, že domů přijde škrábadlo třetí. Kocourkovi se  líbí, podrobil ho zevrubné prohlídce a byl očividně spokojený:

Hodně pohody

Cesta domů

Vracela jsem se domů a kochala se. Obloha byla nádherná a staré stromy při silnici také. Pokaždé lituji, že jsem za volantem a není možnost na tak úzké silnici zastavit a tu krásu vyfotit v klidu.

Hodně pohody všem

Kukačky

Tyhle staré kukačky (Made in USSR) mne provází od nejútlejšího dětství, byly na naší chatě v horách a z ní přešly do mé domácnosti. 

Doma dostaly (jak jinak) bílou barvu a jsem tak zvyklá na jejich tikot a kukání, že když zmlknou, hned mne to jejich ticho ruší. Za svůj předlouhý život byly jen jednou v opravě (nějak odstonaly přestěhování z hor do města), ale teď začaly pokašlávat - tedy najednou kukaly celou hodinu, ačkoliv minutová ručička už popoběhla o deset minut přes dvanáctku. Slibovala jsem jim návštěvu hodináře, ale zůstalo jen u slibu, protože časem jsem si na to zvykla. Důležité pro mne bylo jejich kukání v přesnou hodinu a při pohledu na ně jsem si automaticky odčítala deset minut. To vydrželo asi tři roky, ale pak se čas od času  po natažení zastavily a nešlo je opět uvést do chodu. Opět jsem jim slíbila hodináře, ale zase na to nějak nedošlo. Po kratším bádání jsem vybádala, že když jim zvýším zatížení šišky na chod, tak půjdou. A tak dostala jedna šiška závaží navíc (v pytlíčku je zavěšený lis na česnek a palička na maso bez držadla) a hodiny opět šly:

To však už - vedle odečítání deseti minut - jsem musela počítat s tím, že se vlivem větší zátěže začínají předcházet. I s tím jsem se dokázala jaksi popasovat, ale... V poslední době  i přes mou důmyslnou fintu s přidaným závažím se hodiny čas od času zastaví. Dělají to velmi potutelně - když u nich stojím a hlídám je, jdou třeba deset minut naprosto v pořádku. Když ale poodejdu, najednou začne kyvadlo nějak pokulhávat, přestane dodržovat rytmus a po chvilce se zastaví úplně. Myslím si, že se mnou svým kukaččím způsobem laškují. Teď už mi nezbývá nic jiného, nežli je  opravdu odnést k hodináři. Včera jsem se byla zeptat, zda je mohu přinést, ale pan hodinář má toho prý hodně, tak snad za měsíc... Na jednu stranu budu muset čekat, ale na druhou stranu - jsem ráda, že v dnešním prapodivném světě vedle spousty různých překupníků zůstává šikovný řemeslník a je šance, že bude prosperovat i nadále.

Doufám, že to já i kukačky vydržíme a dočkáme se opravy, protože mám ty pendlovky opravdu moc ráda, jejich hlasitý tikot mne uklidňuje - je spojen se vzpomínkami na rodiče a  na mé krásné dětství v horách.

Hodně pohody

Tečka

za letošními Vánocemi - v tom nezimním, spíše jarním počasí si prý už vánoční stromeček připadal  jaksi nepatřičně a chtěl být uložený k letnímu spánku. A tak jsem naposledy rozsvítila světýlka, očima pohladila bílá peříčka a začala s odstrojováním:

Kocourek pokračoval ve sladkém spánku - dříve stačilo jen vstát a už jsem ho měla za patami, v poslední době se nedá vyrušit ...

ale pak mu přece jen zvědavost nedala - ovšem sotva otevřel oči, začal se pečlivě věnovat své kosmetice

Zatímco se umýval a krášlil, namotávala jsem perličkový řetěz a na stole  přibývaly sundané ozdoby, ale ani ty dneska kocourka nezlákaly ke hraní...

až když jsem stromeček rozkládala na jednotlivé větve, vydal se na krátký povrchní průzkum...

 Tak stromečku, na deset měsíců si odpočiň a už se těším, až tě budu zase zdobit...

Hodně pohody