Vánoční kaktusy

bílé, jeden růžový a bílá fialka jsou tradiční kytičky u nás doma. Kaktusy kvetly od listopadu do začátku ledna a než jsem jim stačila umýt listy od prachu, nasadily nové květy a kvetou znovu:

Nepodlehla jsem oblibě orchidejí, jak píšu - jsem prostě "konzerva", vánoční kaktusy, fialky a pelargonie mívala moje maminka, a tak ty nádherné květy skromných kaktusů jsou pro mne nejkrásnější:

   
   

 Hodně pohody

Mraky

mám ráda jak ty na obloze, tak i ty k jídlu. Příprava těch jedlých je snadná, nejprve uvařit vanilkový pudink a základní odpalované těsto,

pak do chladnoucího pudinku vmíchat máslo a do chladnoucího těsta přišlehat žloutky.
Těsto rozetřít na dva plechy a upéct - hlavně neotvírat troubu. Upečené těsto je zvlněné opravdu jako mraky. Na jeden vychladlý plát se natře pudinkový krém s máslem, na to vyšlehaná šlehačka se ztužovačem, přikryje se druhým plátem a polije rozpuštěnou čokoládou. Já měla jen 85%, která i přes snahu ji rozpustit a zředit máslem zůstala hodně hustá - proto  i na mracích je ve větší vrstvě než obvykle.

Tenhle moučník u nás mizí hodně rychle.

Hodně pohody

Zvědavec

Chvíli dělá, že spí v křesle

tvrdě jak dudek,

pak se nenápadně schová do domečku, 

a nevykoukne - má radost, když ho volám a  hledám po bytě...

jakmile ale sednu k počítači, vyžene ho zvědavost z úkrytu, skočí ke mně,

 přejde drze po mých nohách jako po mostě na psací stůl

 a začne se tam procházet před monitorem... 

a když ho to omrzí,

zase si - s pocitem dobře vykonané práce - spokojeně lehne a za chvíli usne...

Chundelaté potěšení to je.

Hodně pohody

Krásná zima

  Výměna elektroměru - důvod výjimečně jet na chalupu i v zimě...

 sníh a sněhem obalené stromy - 

 úžasná krása...

všechny zasněžené vesnice mi vždycky připadají takové "Ladovské"...

 náš dvoreček je také schovaný pod sněhem:

 tohle je zlatice...

 myslivec, stojící na opuce, svojí sněhovou čepici připomíná anglického vojáka v čepici-medvědici ...

 také zahrádka spí pod bílou peřinou...

 tmavý kmen prořezané jabloně se ostře rýsuje proti sněhovému pozadí - vypadá trochu jak nějaký pařátek..

   sníh dokáže zázraky - místo obyčejného zeleného drátěného plotu vykouzlí něžné bílé krajoví...

 je zajímavé, že náš plot je celý bílý, zatímco protější má sněhu míň...

  možná to je odměna pro mne za to, že mám zimu a sníh tak moc ráda...

rybník vypadá jak  velké oválné zrcadlo...

  položené na bílý ubrus krajiny...

ta čepička sněhu na plotě je úžasná - jak se může udržet na tenkém drátě tolik bílé krásy, je mi záhadou....

 kačenky plavaly ve vodě...

  mohutné koruny líp v zimě vypadají nádherně...

 sluníčko se snaží, ale naštěstí mraky ho nepustí...

 protože jinak by ta krása zmizela závratnou rychlostí...

 z hor si pamatuji kmeny stromů pokryté zeleným mechem, tady je to bílý sníh...

 jen silnice už je černá koly aut...

taková zima měla být od listopadu do února a ne jen jeden den a to ještě v březnu. Přesto mi udělal i ten  jediný den velikou radost a dal mi energii. Zdá se mi, že jen v zimě můžu žít.

Hodně pohody všem