aneb Zvířena vzdává hold květeně.
V sobotu jsem přinesla domů velkou bílou kytici a část dala do bílé vázičky, aby dělala společnost bílé africké fialce (ta mi pro radost věrně kvete už od loňského října).
Větší část přišla do barevné konvice - a u té okamžitě nastalo velké důvěrné kocouří seznamování, které vypadalo jak něžný taneček...
Neustálé obcházení kolem dokola a čumáček zabořený do květů...
Na kocourkově pravé přední pacičce je ještě vidět vyholené místo, kde mu brala paní kocouřkodoktorka krev před třemi týdny, kdy byl tak nemocný...
Nakonec zmožen velkou námahou z toho tance padl jak podťatý (obvykle říkám, že sebou žuchl jak pytel brambor) vedle kytičky a odpočíval,
ale po chvíli se přesunul o stolek dál a šel všechny své nové dojmy vypovídat andělíčkovi
vedle kterého opět ulehl k zaslouženému odpočinku a ze tohoto stanoviště ostražitě pozoroval okolí.
Ráda pozoruji našeho kocouřího miláčka - jednou bych chtěla vědět, co se odehrává v té jeho roztomilé kocouří kebulce a jestli ví, že se u nás má nejlíp na světě.:-)
Hodně pohody
