Chybí mi...

Už jsem tu, myslím, psala, že já jsem tvor lineárně konstantní a má kamarádka Eva zase geometrický.  Já mám kapacitu na to, pojmout jen určitý omezený okruh všeho, tedy i přátel, zatímco Eva přijímá spolu se svými přáteli i jejich přátele a přátele jejich přátel a s nimi jejich starosti i radosti... Mně,  když nějaký človíček ubyde, může přijít jiný človíček, víc bych jich asi nezvládla.

A tak musím přiznat, že mi tady chybí pár virtuálních přátel, které jsem tu před dvěma - třemi roky měla. Teď se tu už hodně dlouho neobjevili a já mám ještě v mysli i v srdci jejich milá slova, která jsme si tu vyměňovali.  Někteří  odešli na FB nebo Instagram, jenže tam zase já nechodím - zejména ten poslední je mi proti blogům nepřehledný a jaksi příliš rychlý a uspěchaný. 

Jen věřím, že se jim daří moc dobře a posílán virtuální kytičku a přání všeho nejlepšího  pro  Jarku Panci, Renu, Jarku REDNEVAL, Janku20 z Domova pod lesem, Zdenku J., Martiu, Margo, Marcelu,  Ellu, Ajku ...a pro všechny ostatní, které jsem tu nejmenovala.  Je pravda,  že jsem v poslední době získala několik nových virtuálních přátel a jsem za ně opravdu ráda.

Hodně pohody všem

Botičky

Při  toulání Pařížskou ulicí mi padly do oka tyto botičky a neodpustím si je ukázat. Jen škoda, že byly obklopeny tolika zrcadly a různými lesklými věcmi, že - navíc přes výlohu, ve které se odrážely domy ulice - ta jejich blyštivost není tak nápadná:

Ale věřte mi, že se vážně třpytily už z dálky. A co myslíte - dá se v nich vůbec chodit?  😀

Asi stejně jako v takové botičce? 

Hodně pohody 

Dveře

 Mám moc ráda dveře. Staré dveře, dřevěné, železné, skromné i ty hodně honosné,  ty vkusné a nádherné i ty obyčejné nebo divné. Některé mne donutí se u nich zastavit a někdy se mi zdá, že se mnou dokonce mluví. :-)  

Třeba tyto říkají: Podívej, jak jsme krásné a vznešené, my se neotevřeme jen tak někomu...

A tyto zase říkají: Myslíš, že bys tam k nám vylezla? Vždyť my nechceme, aby k nám někdo šel, proto u nás nejsou žádné schody, my chceme mít od všech pokoj...

A tyto si s určitou dávkou hořkosti myslí: No, dřív jsme lidem byly dobré, to námi chodili sem a tam a pak si  udělali větší a nás zavřeli napořád...

A pak máme dveře bytelné a bezpečné:

a některé říkají: Podívejte se na nás, jsme krásné, něžné, obdivujte nás a pojďte dál...

a ty poslední jsou obyčejné,  staré, omšelé, ale za nimi bydlí třeba šťastní lidé:

Hodně pohody a otevřených dveří.

Pařížská ulice

Prahu v loňské covidové době  a letos začátkem roku  jsem si vyloženě užívala.  Staroměstské náměstí a Karlův most bez turistů, prostě neopakovatelný a nádherný zážitek, Takhle vypadá Pařížská ulice  bez lidí: 

V podstatě jsem si po všech letech poprvé mohla všimnout, jaké firmy v Pařížské jsou a také vidět jejich výlohy, protože dříve pro proudící davy lidí v obou směrech nebyla šance něco vidět. Takže takto vypadá nejdražší svět v jedné ulici:

Výlohy naleštěné, nádherně osvětlené září do prázdné ulice:

Zajímavé, že ty dvě kabelky se netřesou strachy v tak velikém prostoru LV:

Rolex se zataženými výlohami vloni

a letos v únoru se přidaly výlohy Cartier, Tiffany

Vždy se divím, jak se můžou některé obchody "uživit", když jsou plné zboží - mnohdy velmi drahého - a není tam žádný kupující . A nejde jen o obchody na luxusní adrese Pařížská ulice, ale i o desítky těch obchodů se suvenýry a křišťálem v centru.

Tak hodně pohody

Ach, Romeo, Romeo...

 Po věžích a věžičkách jsem si na stejné krátké trase v Josefově všímala několika lodžií       a balkónů

Dovedu si tady představit slavnou balkónovou scénu Romea a Julie, ovšem 

 

museli by oba mluvit dost nahlas -

a  jdu ještě kousek dál:

a jsme na šestém podlaží tohoto krásného domu. To by potřebovali aspoň hlásnou troubu, aby se slyšeli nebo že by - přesně podle dnešních zvyků - si lásku vyznávali z ulice na balkón mobilem?

Hodně pohody 

 

Věže a věžičky

 Někdy si říkám, že jsem nějaký příliš jednoduchý tvor. Nikdy jsem  nejezdila do Prahy shánět něco, co nebylo u nás - tak jsem to prostě neměla. Složené zkoušky jsem si slavila procházkou po Malé Straně, i s maličkým synem jsme koukali vzhůru, na tu krásu kolem nás.  A tak nějak mi ten obdiv zůstal dodnes. Pár fotografií z nedávných ranních toulek - tentokrát na některé věže a věžičky té stověžaté krásky:

Začneme těmi nejznámějšími a nejslavnějšími, kolem kterých jsem šla:

a pokračujeme:

 Někdy bylo těžké dostat v užší ulici do snímku tu věžičku nahoře, někdy mi mobil přeskočil na video nebo na něco jiného - ale kvalita mého fotoneumění té špičaté kráse pražských domů nic neubrala. No uznejte - není to nádhera?

Hodně pohody