Hotel Juliš

 

byl další z objektů,  na které jsem si při Open House Praha 2023 vystála docela hustou frontu. Důvodem byla skutečnost, že se návštěvníci pouštěli na prohlídku po deseti lidech - limitování kapacitou výtahu a paní průvodkyně byla velmi vstřícná k návštěvníkům, nechala nás prohlížet si prostory bez nějakého popohánění. 

Takže jsme  prošli pod blikající hrůzou a  vstoupili do vestibulu hotelu a šli k výtahu,

vyjeli výtahem nahoru a pozorovali z té výšky okolí:

Ta naše krásná vlajka tam v dálce mi udělala dobře u srdce...

Kostel Panny Marie Sněžné, založený císařem Karlem IV. - podle dobových zápisů den po korunovací jeho a Blanky z Valois 

Trakty a dvory sousedních domů, které z náměstí nejsou vidět:

Pár fotek z interiéru hotelu, jak jsme procházeli dolů na terasu -  schodiště, která mám moc ráda, přímo jsem na ně ujetá a na ukázku jeden pokoj a pohled z jeho okna 

Cesta přes restauraci  na venkovní terasu:

A teď krása, kterou si mohou vychutnat jen hoteloví hosté - venkovní terasa, vzniklá zadní přístavbou do Františkánské zahrady, je ve stylu pozdního kubismu navržená Karlem Janákem v letech 1922 - 1925:

A teď něco, co mi vyrazilo dech a zkazilo náladu... Velikou zdejší atrakcí pro prvorepublikové hosty byla kavárna v prvním poschodí, která byla pouze zábradlím oddělená od Václavského náměstí a v nádherné atmosféře funkcionalisticky vybaveném  prostředí tu vysedávali  tehdejší hvězdy filmového plátna i ti, kteří chtěli být vidět...: a dnes? Současný majitel Eltima Property Company, jejíž mateřskou společností je rakouský developer S IMMO, zneprůchodnila bývalou pasáž, odstranila vše, co bylo původní a z té vyhlášené kavárny udělala největší zábavní park s virtuální realitou v Česku! Děs běs... blikají tam světýlka, virtuální svět vůbec nevnímá to, co tu je a hlavně bylo za krásu

Tohle všechno je světu skryto, zařízení vybrakováno, pohybuje se tam pár lidí ve svém virtuálním světě, který by mohli mít kdekoli, třeba v plechové hale. 

Vidíte tu funkcionalistickou krásu? Čistotu linií, tvarů?  A to je lidem skryto, ale má to barevná světýlka, no to je krása .-(

I ten balkón na Václavské náměstí  je prázdný, přitom je z něj tak nádherný pohled.  Funkcionalismus a krása pláčí...

Tak to je to, co jsem v hotelu viděla...

Hodně pohody 

Hotel Juliš 

Historie tohoto místa je velmi pestrá. Již v roce 1378 je zde připomínán - na tehdy běžné úzké parcele - dům Jakuba krejčího. Dál se ví, že kolem roku 1725 byl barokně přestavěn a podle domovního znamení nazván "U obrazu Panny Marie". Dům měl výrazný štít a průjezd do dvora. Další z majitelů, Josef Gabriel Behms, připomíná, že dům měl malou zahrádku. Kolem roku 1900 měl v přízemí domu krám houslař Boh. Lantner a sousedství mu tvořila vyhlášená cukrárna s kavárnou Gustava Jägera a stavěl se Kotěrův secesní dům zvaný Peterkův. Bývalý Koňský trh se stal Václavským náměstím a centrem Prahy. Toho využil v roce 1917  cukrář Karel Juliš k zakoupení starého domu a krátce nato požádal o jeho demolici a výstavbu nového hotelu. Zprvu to magistrát zamítl z důvodu památkové hodnoty domu a povolil jen přístavbu do Františkánské zahrady. O tu se postaral architekt Pavel Janák v letech 1922-1925 a to ve stylu pozdního kubismu. Růst novostaveb v okolí ovlivnil názor magistrátu, byl dán souhlas s demolicí památky a stavbou nového, osmipatrového hotelu opět podle projektu architekta Pavla Janáka, tentokrát ve stylu funkcionalismu. Stavba má ocelovou konstrukci, na skeletu ocelové a skleněné komponenty a původně měla červeno-žlutou fasádu od malíře Františka Kysely, který navrhl rovněž velmi avantgardní zařízení interiéru.  Až do roku 1998 byly zachovány v interiéru původní prvky - mramorové obklady, dveřní ostění, zábradlí, nábytek. 

Po vrácení hotelu Julišovým byl z důvodu jejich  špatné finanční situace prodán a následující rozsáhlá rekonstrukce novým majitelem v letech 1998 - 2003 zničila většinu charakteristických prvků budovy a původní inventář. Děsné... Hlavně, že teď jsou pokoje jak podle šablony jiných hotelů. 

Mottlův dům

je secesně-novorenesanční obchodní a víceúčelový dům na adrese Jungmannovo náměstí 761/1. Kdysi na této parcele stával dvoupatrový nárožní barokní dům U Zlatého věnce.   Patřil Vendelínu Mottlovi, krejčovskému a textilnímu podnikateli, který tento obchod vlastnil a také zde provozoval nejprve vyhlášené kloboučnictví a potom krejčovský salon. Už jeho otec Matiáš Mottl byl krejčí a člověk nebránící se pokroku -  roku 1834 zavedl ve svém obchodě měření  centimetrem, v roce 1852 byl první krejčí v Praze, který používal šicí stroj. 

Syn Vendelín Mottl byl rovněž pokrokový a podnikavý. všestranně vzdělaný (mimo jiné byl členem Hlaholu pražského). Začal pracovat v otcově firmě a roku 1853 sestrojil redukční přístroj ke kresbě střihů, který si nechal patentovat. Potom odjel do Paříže a následně podnikl studijní cestu po Francii, Itálii, Anglii a Rakousku. V  roce 1860 převzal řízení rodinného podniku a firmu zdárně rozvíjel. Proslulý byl zejména jejich prodej klobouků, ale samozřejmě i samotné krejčovství. Výrobky firmy byly oceňovány i na zahraničních výstavách a Vendelín Mottl byl byl zvolen za delegáta a zpravodaje Světové výstavy v Londýně roku 1862, porotcem Světové výstavy v Paříži v roce 1878, pět let nato obdržel Záslužný kříž s korunou. 

Autor: FOTO:FORTEPAN / Nagy Gyula, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=50592418

Protože se mu velmi  dařilo, rozhodl se postavit místo barokního domu moderní čtyřpatrový obchodní a bytový dům s velkými výklady prodejních prostor .  Dům byl postaven v letech 1905 - 1906 podle návrhu jeho syna,  pražského architekta a stavitele Karla Mottla, profesora pražské Uměleckoprůmyslové školy jako multifunkční obchodní palác s obchodem, zázemím a kancelářemi v horních patrech,. Má bohatou štukovou a sgrafitovou výzdobu a nese prvky novorenesanční architektury, která již nahrazovala secesi. Zde měla sídlo také Ústřední banka českých spořitelen. Na jižní straně budovy je deska se jménem stavitele, na mřížovém kování jsou monogramy obou stavitelů - VM a KM, na úrovni 4. patra byla štuková busta Vendelína Mottla. 

V roce 1914 byl na domě instalován pneumograf,  který na podobném principu jako je displej umožnil zobrazování reklam. Autorem projektu byl technik  František Janeček - pozdější zakladatel firmy JAWA,  mezi nájemci byla firma Laurin a Klement, obchodní dům J. Novák a jiní.

Teď se ještě pokusím nafotit nějaká místa uvnitř domu. Jsem na ně zvědavá.

Hodně pohody 

Palác ARA

 

. 

V letech 1930 - 1931 na nároží Perlové ulice a ulice 28. října si firma A. a R. Amschellberg nechala  Milanem Babuškou vyprojektovat a následně postavit novoklasicistní dům s obchodem, Firma se zabývala prodejem textilního zboží.  Portál byl dílem architekta a designera Maxe Gerstla, který na přání zadavatele zde vybudoval obloukovou výkladní skříň bez nosného sloupu v rohu. Ještě před dokončením 5. února 1931 stavbu zachvátil požár, který trval téměř tři hodiny. Tomuto požáru odolala konstrukce,  tak majitelé Ary ještě před dostavbou obchodní dům zajistili tehdy špičkovým automatickým hasicím zařízením značky Springer.  Palác postihl smutný osud - vydržel fungovat až do 70. let minulého století, pak byl pro havarijní stav uzavřen, prošel generální rekonstrukcí v roce 1988, v roce 1992 byl přestavěn, aby v letech 2018 - 2019 "díky" velké rekonstrukci údajně za 200 miliónů korun utrpěl další ránu, kdy z něj zůstal jen skelet a vše ostatní je jiné,  uvádí se, že "po vzoru funkcionalismu má jednoduchou skleněnou fasádu bez velkých zdobných prvků s unikátními velkoplošně ohýbanými skly na nároží.  Vertikálnost a podobnost s dobovými americkými mrakodrapy může evokovat art deco. Díky silnému výrazu se dá palác Ara považovat i za expresionistický. V detailu průčelí je patrný vliv obchodních paláců v Londýně nebo v USA z 30. let 20. století". 

Když se na tento palác podívám jako na samostatný objekt, je krásný, art deco tam vidím,  funkcionalismus jistým způsobem také, ale podle mne  je škoda jeho zasazení - vedle Mottlova domu přes ulici  a v sousedství ostatní zástavby nemá prostor pro to, aby vynikl v plné kráse,  ač je i dost významně převyšuje. V tomto místě víc než obdiv asi  provokuje svou totální odlišností (něco jako hotel Juliš na Václavském náměstí).  Třeba nebo  spíš určitě to byl  záměr... 

 Při pohledu shora je vidět, že by opravdu potřeboval větší prostor kolem sebe, aby byla víc vidět jeho velkolepost..

Líbí se mi moc jeho světlé stěny a to, že skla odrážejí modrou oblohu, není to ta černá hrůza skla a oceli, jaká je o kus dál na Národní třídě...

Hodně pohody