Malostranské toulání

  Dlouho jsem nebyla na Maltézském a Velkopřevorském náměstí, a přitom je tam tak krásně:

Miluji, jak kamkoli se podívám, vykoukne na mne nějaká věžička:

a také vnímám roztomilé komíny:

Werichova vila:

a z Kampy na Karlův most:

 Vysvitlo sluníčko a hned byl svět veselejší:

domy na Staroměstském náměstí jsou krásné:

Bylo to krásné toulání. 

Hodně pohody 

Rožmberský palác

 Cestou k Rožmberskému paláci jsem potkala skupinu českých turistů, kteří byli dost kritičtí k tomu, že do Zlaté uličky je vstup zpoplatněný. To vím už dlouho, jen jsem si nedovedla představit, jak to funguje. Tak jsem nakoukla a je mi to jasné, ačkoliv mi to přehrazení uličky přijde dost trapné až ubohé. Kde jsou ty časy, kdy jsem se tady jako studentka toulávala naprosto volně a doufám, že nebude zpoplatněn třeba vstup do Františkánské zahrady...:-) 

Vrátila jsem se od Zlaté uličky zpět na Jiřskou a došla k Rožmberskému paláci. Odtud se nezdá tak mimořádný, ale od pohledu z královské zahrady Na valech je to ohromný, světlezelený objekt.

Z Jiřské ulice se vstoupí do atria:

Stavba původně jednopatrového arkádového paláce byla zahájena ještě za Petra z Rožmberka v roce 1545 na parcele, uvolněné po vyhořelém starém dvoře. V průběhu staletí byl mnohokrát přestavován, a rozšiřován o zakoupené vedlejší stavby,  zejména po roce 1600, kdy přešel do majetku císaře Rudolfa II. Největší přestavba byla v polovině 18. století, kdy byl upravován  pro účely Ústavu šlechtičen. 

Přestavba skončila až v roce 1555 a první představenou se stala dcera Marie Terezie, arcivévodkyně Marie Anna. Palác sloužil jako výchovný ústav pro mladé šlechtičny ve věku nad 24 let, u sirotků nad 18 let. 

U vstupu do paláce je přes všechna tři podlaží zbytek bývalé palácové kaple Nejsvětější Trojice a Neposkvrněného početí Panny Marie s nádhernou nástropní malbou Petra Molitora z poloviny 18. století, představující Nejsvětější Trojici:

V 1. a 2. poschodí bývaly pokoje šlechtičen a v ostatních prostorách byly apartmá abatyše, kaple, společenské místnosti a zázemí ústavu. Ukázka pokojů šlechtičen:

¨

Velice milá paní uvaděčka mne upozornila na nádherné výhledy z oken a díky tomu, že jsem tam byla úplně sama, mohla jsem si ten krásný pohled na Prahu z Pražského hradu opravdu užít:

Opět kolem Černé věže jsem došla na Staré zámecké schody a těch 99 schodů dolů se šlo rozhodně líp, nežli před čtyřmi hodinami nahoru. Ještě pohled na sochu Karla Hašlera

a už jsem pospíchala tramvaj. Byl to krásný den

• Hodně pohody 
  
  
  

Příběh Pražského hradu

 Třetím zastavením při mých toulkách Hradčanami byl Starý královský palác,

 v jehož  prostorách celého gotického podlaží je od roku 2004 stálá expozice Příběh Pražského hradu. Připomíná tisíciletou historii tohoto místa a všeho, co souvisí s dějinami vytváření naší státnosti. 

Už to vypadá téměř neuvěřitelně, ale podle paní, která kontrolovala vstupenku, jsem byla opět na prohlídku sama. Pokud jsem měla hezký pocit v obrazárně, tak tady, v těch neskutečných gotických prostorách, plných těch nejstarších našich dějin, jsem byla úplně vykolejená. Už jen to, že jsem sama otevírala tyto ohromné dveře zasazené do kamenného portálu

a vstupovala do takto nádherných prostor s takovou historií, tak to byl vážně zvláštní pocit:

Díky nápisu na  této vitríně, ukazující fragment záušnice z doby přes 2 500 let před naším letopočtem , si myslím , že odtud pochází v pohádce používané slovo středověkým lékařem "moribundus". :-) V době římské, tedy 0 - 375 n. l. totiž krátce existovala říše Marobudova...

Ačkoliv jsem měla času dost, nějak jsem nestíhala vnímat vystavené exponáty, číst poutavé texty a přitom obdivovat ty úžasné prostory, klenby, stěny pamatující dobu Přemyslovců...

Náhrobek Přemysla Otakara II.

a jeho pohřební klenoty. 

Svatý Jiří zvedá kopí...

Kopie Svatováclavské koruny

Pohřební klenoty

Rudolfa I. Habsburského (to není ten fujtajblák, který podněcoval českou šlechtu proti Přemyslu Otakaru II., aby našeho krále zničil a vyvrcholilo to strašnou smrtí našeho krále v bitvě na Moravském poli (které není na Moravě, ale v Rakousku). Tento Rudolf Habsburský se oženil s vdovou po Václavu II. Eliškou Rejčkou, aby bylo legitimizováno jeho uchvácení českého a polského trůnu po zavraždění Václava III., ovšem tento král  ("Kaše", jak se mu přezdívalo pro jeho velikou šetrnost kvůli zadlužení království, ta šetrnost se projevovala i v chudobě královského stolování) si radosti moc neužil, protože ve věku 26 let zemřel na úplavici u Horažďovic a Eliška Rejčka byla ve věku sotva dvaceti jedna let dvojnásobnou královskou vdovou..

Skicář Josefa Mockera - dostavba katedrály:

Myslím, že už je toho příliš, dojmů i mých fotografií,  tak poslední své hradčanské zastavení nechám na příště. 

Hodně pohody