včera v Divadle na Vinohradech byl krásný...
Krásně zpracované a nádherně zahrané představení pro mne ne příliš známé hry Fráni Šrámka. V červnu roku 1922 napsal tehdejší dramaturg Vinohradského divadla Karel Čapek autorovi: "Milý pane, měl jsem velkou radost, když jsem přečetl Vašeho Plačícího satyra. Je to krásná věc, myslím ještě lepší nežli Měsíc nad řekou...". A o tom, že nešlo jen o prázdná slova, svědčí skutečnost, že již o rok později ji ve své vlastní režii také Karel Čapek v tomto divadle uvedl.
Do Prahy jsme přijeli ještě za světla před pátou hodinou, pak se město začalo pomalu ukrývat do šera,
v oknech divadla se rozsvítila první světla
a před začátkem představení už byla Praha večerně romantická:
Počkala jsem si na otevření divadla tak, abych si mohla udělat aspoň jednu - dvě fotografie prázdného divadla
a poštěstilo se mi potkat u pokladny usměvavou Naděnku Konvalinkovou (i v "civilu" z ní vyzařuje pohoda, klid, laskavost). Moc se mi líbily fotky všech herců divadla - řadu z nich znám podle tváří, některé spíš jen podle hlasu z dabingu či rozhlasu, a tak jsem se zájmem putovala od jedné fotografie k druhé a seznamovala se s nimi:
A pak došlo i na hlediště a jeviště divadla:
I lože byly ještě zcela prázdné...
Hra samotná byla prostě šrámkovská... tři stárnoucí spisovatelé na letním bytě, milující zralá žena a ulítlá šestnáctiletá dívka, která všem popletla hlavy, smutek stárnutí a opuštěnosti se ztřeštěností mládí, citové, citlivé, trochu komické a dost smutné dílo. Krásně zahrané všemi ( Vendulka Křížová, Naďa Konvalinková, Anna Linhartová, Petr Kostka, Svatopluk Skopal, Jan Šťastný, Pavel Rimský, Jiří Plachý atd.), s příjemnou scénou (na rozdíl od Národního divadla a Rusalky).
Už od dětství si schovávám programy všech divadelních představení, která jsem viděla. A teď jsem byla opravdu mile překvapená programem Vinohradského divadla na tuto hru. Obsahuje hodně zajímavých informací o hře samotné i o jejím autorovi, některé úryvky korespondence a úvahy Fráni Šrámka, Karla Čapka a jiných, spoustu krásných fotografií , pak do programu byly vloženy pozvánky na tři další představení divadla: Henrik Ibsen - Nepřítel lidu, William Shakespeare - Romea a Julii a David Hare - Nevzdávej to..
Po dlouhé době program divadla, který mi dal hodně informací slovních i vizuálních a za dobrou cenu. A ještě něco k Vinohradskému divadlu: líbily se mi jeho upoutávky zvenku budovy na divadelní představení včetně té video.
Hodně pohody
V neděli ráno jsme s kamarádkou Evou byly v Praze v Národním divadle na opeře Čert a Káča. Už divadelní program mne naladil do milého očekávání ilustracemi Adolfa Borna, kterého mám moc ráda.
Při otevření poslední opony se ukázaly krásné kulisy Adolfa Borna - byly zajímavé, veselé, plné světýlek a pohybu... moc se líbily všem, ty maličké dětičky byly tak zaujaté děním na jevišti, že ani nešpitly - od začátku do závěrečného potlesku byly naprosto úžasně hodné..
