Kavárna Šlágr

 Po dnech k nevydržení, kdy řádila tropická vedra a příšerné sucho, dnešek v Praze byl studený a deštivý. Prostě čas nabádající dát si horkou kávu v nějaké útulné kavárně a já už dlouho chtěla navštívit kavárnu Šlágr ve Francouzské ulici, která se nese v prvorepublikovém duchu:

 Vzpomínám na film Příklady táhnou z roku 1939, kdy moje nejoblíbenější herečka Nataša Gollová jako moderní dívka, studentka práv,  vysvětluje své  velmi konzervativní babičce Růženě Naskové, co je to "šlágr". A tady je šlágrem nejen originální nábytek, ale také hudba se šlágry, které slýchávali v těch  letech z křehkých šelakových desek, vyznačujících se vlivem častějšího přehrávání takovým tajemným praskáním...  Několik takových desek doma mám a jsou kouzelné. A mimochodem - káva byla výborná.

Hodně pohody  

Lilie

 Takovou krásu umí vypěstovat kamarádka Helena:

Jak říkám - kdyby zasadila hrábě, tak jí obrazí a sklidí malé hrabičky...

Hodně pohody 

Zase obdivuhodná zahrádka..

Máme tu léto a všechno kvete, Kamarádka Helena má také takové požehnané zlaté ruce - každou návštěvou její zahrady si to potvrzuji. Kochám se a kochám pohledem na tu krásu:

A pak přijedu na chalupu, podívám se na dvoreček plný kytiček a plevele a trochu se zastydím... ale jen trochu, ne moc - takže ten plevel se nemusí bát o svůj život. :-)

Hodně pohody 

Výstava Josefa Mánesa

 

Ve Valdštejnské jízdárně byla od března do včerejška výstava Josef Mánes: Člověk - umělec - legenda a byla to výstava překrásná, přebohatá na vystavená díla (více jak 400 exponátů od 25 veřejných institucí a soukromých majitelů) i na návštěvnost. On vlastně byl velice krásný a bohatý záběr Mánesova umění - od velikých děl po miniaturní,  od podobizen přes krajiny po alegorie, od pláten přes grafiky ke kresbám.  Focení bylo trošku obtížné - před každým dílem vždy někdo stál a musela jsem využít každou chvilku i když jsem nebyla přímo před obrazem:

 

Velice příjemné byly lavičky a sedačky v galerií, které byly hojně využívány. Nejdéle asi lidé zůstávali u originálu Kalendářní desky pražského orloje ze sbírek Muzea hlavního města Prahy:

Zajímavé byly ukázky Mánesovy osobní korespondence, jeho náčrty v zápisníku, líbil se mi vějíř

 i talíře s jeho obrázky, ilustrace lemující dopisy, písničky či básně,

 a také jeho kresby postav v krojích

zkrátka - líbilo se mi všechno... Někdy je tvorba Josefa Mánesa zužována jen na Orloj, Josefínu

 a Červené paraplíčko,

což je docela škoda, jak to právě tato velice dobře udělaná výstava děl dokládá. 

U několika obrázků jsem si díky mobilu přiblížila detail, který jsem neviděla na obraze:

Poutník a detaily...

Ještě pár snímků obrazů:

Zima a Jaro

(a protože já miluji zimu, udělala jsem si detail právě Zimy z tohoto obrazu):

nejraději bych sem dala všechny, které jsem vyfotila, ale to nejde, byly jich téměř tři stovky..:-)

Hodně pohody