Zámek Žleby

Byl čtvrtek, krásný slunečný den a k tomu patří jet na výlet - tentokrát na zámek se zvláštním jménem  Žleby. Také tento zámek jsem kdysi navštívila se svými rodiči a pamatovala jsem si, že se nám tenkrát moc líbil. A bylo proč -  je opravdu krásný:

Původní hrad nechali postavit pravděpodobně Lichtenburgové ve 13. století, ve 14. století se stal královským majetkem Karla IV., býval zastavován i konfiskován, neustále měnil majitele i obyvatele, měnil i svou podobu, až v první polovině 18. století se stal majetkem roku Auespergů. 

O sto let později byl zámek přestavěn ve stylu romantické novogotiky a také interiéry byly upraveny do anglického stylu. Jeho interiér se dochoval takový, jaký byl za života posledních majitelů - po jeho zestátnění nedošlo ke změnám či přesunům mobiliáře. 

Zámek je výjimečný svými nádhernými koženými tapetami, vitrážovým zasklením ochozů, sgrafitovou výzdobou vnitřních stěn, množstvím krásného nábytku, obrazů, brnění a zbraní, kachlových kamen, ale i porcelánu. Moc se mi líbila i zámecká kuchyně, která by mohla výborně sloužit i dnes:

To všechno bylo moc hezké, co ale je naprosto úžasné - to je spousta květin, rostlin a stromků na nádvoří, na chodbách i v místnostech. Přiznám se, že tady jsem prvně v životě viděla kvést a zrát granátová jablka - a to naráz na jednom stromku:

Byl to nádherný den a zámek Žleby opravdu stojí za návštěvu.

Hodně pohody 

Rostou, rostou...

 Soused se včera a dnes vypravil na houby a našel jich tolik, že je už pak prý ani nesbíral, protože je neměl kam dávat. Nechával je v lese, jen se jimi kochal a procházel se lesem. Je hodný, protože košík hub dal. Košík jsem mu pak vrátila a houby zčásti usušila a zčásti zavařila. Představte si - ten houbový obřík nebyl červivý, také ostatní houby téměř nebyly červivé.

.
Snad to, že je tolik hub, snad to nevěstí něco špatného...Ne, určitě to je jen důsledek dobrých podmínek, párkrát zapršelo a je teplo. 

Mám ráda lesy, ale v posledních letech se mi málokdy poštěstilo se v nich toulat a houby už vůbec hledat neumím. 

Tak díky sousedovi mám dvě sklenice sušených hub a dvě sklenice zavařených. 

Hodně pohody 

Rychlá cesta...

V neděli jsme jely "na otočku" do Písku, jen bleskově něco vyřídit. Ujely jsme více jak 400  kilometrů a přitom ani nebyla možnost podívat se po městě, to mě mrzí... Stačila jsem jen v tom nedělním vedru vyfotit pár míst - třeba tuhle hezkou budovu pošty, 

nebo tuto  prázdnou budovu u vodotrysku- vypadala na bývalý hotel...

a toto je pomník padlých u Melegnana a Solferina

Na místě zasypaného hradebního příkopu nechalo postavit velitelství 11. pěšího pluku v roce 1861 první opravdový pomník v Písku. Jeho autorem byl pražský sochař Emanuel Max. Lev stojící na rozprostřeném vojenském praporu měl symbolizovat hrdinskou smrt 872 vojáků píseckého pluku, kteří statečně bojovali a padli v severní Itálii v bitvách u Melegnana (8. června 1859) a u Solferina (24. června). Dva hadi, po kterých lev šlape, mají představovat rakouské nepřátele z této války - Sardinii a Francii. Písecký pluk se vyznamenal především u Melegnana. Vojáci, kteří přežili toto peklo, se ještě zúčastnili větší bitvy u Solferina, která vešla do dějin jako impuls k založení Mezinárodního červeného kříže. Po roce 1918 chtěli Písečtí tento pomník odstranit, protože oslavoval nenáviděnou monarchii, ale nakonec se spokojili s úpravou textů na deskách. 

Vyřídily jsme, co bylo třeba a hned jsme jely zpět domů. Škoda, že nebyla možnost na prohlídku města, vždycky se mi líbilo a už dlouho jsem v Písku nebyla - snad to vyjde jindy.

Hodně pohody 

Slavonice

 Posledním korálkem na mé putovní šňůrce byly Slavonice. Také ty jsem viděla naposledy jako malá a pamatuji si krásné, ale velice oprýskané domy a zbytky sgrafit na nich. Už pohled od nádraží na město naznačuje, že se mám na co těšit - bílé domy, červené střechy, zeleň...

   Ráno pohled z okna hotelu nenaznačoval, že by mohl být hezký den na celodenní toulání.

Při snídani už pohled z okna hotelu vypadal líp

a já se vydala naplnit svůj doma vypracovaný cestovní program pro každou mou městskou zastávku. Dnes pro Slavonice mi  nabízel prohlídku kaple sv. Kříže,  Jana z Nepomuku, kostela Nanebevzetí Panny Marie s věží, kašny sv. Floriana, měšťanských domů nejen na náměstí, u kostela historickou míru, dále návštěvu muzea, Jemnické a Dačické brány...

Tady jsem si dala oběd - marinovanou kotletu paní Kateřiny se zeleninovou oblohou - bylo to dobré

Tenhle dům má velice zajímavý štít - střechu a oba snímky jsou stejného domu:

Cesta k nádraží vede kolem krásného kapličkového hřbitova

A nádraží je přesně takové, jaké si pamatuji z dětství v našem městě - s dřevěnou verandou a stejnou dlažbou:

Při čekání na vlak jsem pozorovala za kolejištěm ta obrovská množství dřeva, připraveného k přepravě... asi do ciziny...

Slavonice jsou krásné, opravené, bylo pro mne hodně těžké vybrat z těch stovek fotografií (včetně detailů sgrafit) aspoň některé - nejraději bych sem dala všechny, každý dům stojí za podívání a obdiv. Nejvíc se mi líbily ty na Horním náměstí, domy na náměstí Míru jsou také hezké, ale celkový dojem tohoto náměstí se mi zdá - třeba oproti Telči - takový nestejnorodý. Je to tím, že vedle domů s renesančními štíty jsou podstatně mladší měšťanské domy 

 Zajímavé je opevnění s baštou , městské brány, hezký je hřbitov, kostel,  památníky a vůbec... celé Slavonice se mi líbily, jsou krásné a přívětivé. 

Hodně pohody