Dlouho jsem nepsala o kocourkovi - miláčkovi. Od jeho operace už uplynuly čtyři měsíce. Z kdysi více jak sedmi kil se za necelé dva měsíce jeho nemoci dostal na zoufalou váhu 3 kila 25 deka a do dneška přes veškerou péči přibral sotva 60 deka... Je hubený, lehoučký, když ho držím v náručí, lezou z něj žebra a při chůzi je vidět, jak se mu tělíčko pod kožíškem propadlo, je vidět každá kost a kožíšek na něm visí...
Snažím se, ale nejde to víc, kocourek je na tvrdé dietě - dostává jen jeden druh kapsiček, jeden druh konzerv (tu konzervičku nemá vůbec rád) a jeden druh granulek přímo od veterinářky. Jsou dny, kdy mu to jídlo vůbec už nechutná a vůbec s tomu nedivím - při představě, že bych jedla stále jen dva - tři druhy potravin, mne udivuje, že vůbec to ještě jí. Denně dostává kapátkem Smectu (když jsem jeden den zapomněla, tak se to hned negativně projevilo), Enerozoo gel (detoxikace, likvidace patogenních bakterií, mírnění průjmů a alergických reakcí) a Probican (prevence gastrotestinálních a střevních poruch atd.). Konkrétně Smecta je lék i pro lidi, proto je ochucený a chápu, že to kocourkovi nejede - i mně je už z té divné vůně nedobře. Uhýbá hlavičkou a zprvu, než jsem přišla na to, jak mu lék podávat, byly všude po bytě béžové kapky, jak se kocourek bránil. Teď už ho až po hlavičku zabalím do velkého ručníku, podržím mu zadní tlapičky u sebe a on se nemůže úplně bránit, takže většinu rozpuštěného léku do něj dostanu a z ručníku vyperu.
A takový macíček to býval před nemocí:
Jsem ale moc šťastná, že se takhle drží, i když jsou dny, kdy půlku jeho jídla vyhazuji, protože nejí. Zkrátka, je to takový můj miloučký kožíšek. I přes jeho nemoc a věk přibližně 75 kočičích let pevně věřím, že tu s námi bude ještě hodně dlouho.
Mějte se moc hezky, hodně pohody v předvánočním čase.
