Sobota

je den, kdy se už více jak patnáct let scházíme tři kamarádky - nejprve jdeme nakupovat a potom vždy k jedné z nás na kávu. Tentokrát před Velikonocemi jsme se sešly u mne a připily jsme si na zdraví  mou loňskou višňovicí. Troška višňovice byla také na vanilkovém krému, ale rozhodně jsem ji už nedala do zeleninového salátu (z nastrouhané mrkve, ředkviček, kedlubny, celeru a petrželové natě) a nebyla  ani v jahodách nebo v beránku, kterému po vyklopení zůstal kousek čumáčku ve formě...:-). V poslední době jsme se naučily jíst moučníky se zakysanou smetanou a je to náramné...

Vždycky si povídáme o všem, co nás za ten týden potkalo a někdy je toho tolik, co máme na srdci, že mluvíme jedna přes druhou - to pak je veselo.
Jsem ráda za toto dlouholeté krásné přátelství.

Hodně pohody

Zkouška

je, když se něco zkouší... Před Velikonocemi jsem viděla, jak se voskem zdobí vyfouklá vajíčka a chtěla jsem to zkusit. Ze starých prkýnek jsem si udělala stojánek na vosk. Nesehnala jsem hliníkovou lžíci, ve které by se vosk rozehříval, tak zlatá kamarádka Eva mi s grácií jí vlastní ohnula její nerez lžíci, ačkoliv jsem ji varovala, že to ohnout nepůjde, že ji zlomí... Ohnula tu lžíci opravdu krásně, ovšem jaksi pozapomněla, že ji musím nějak upevnit nad plamínek svíčky a že nerez tedy já opravdu neprovrtám. Takže jsem hledala jinou možnost a objevila ji: 

obyčejná vánoční formička na ořechy, ohnula jsem ji do pravého úhlu, snadno provrtala a přišroubovala ke stojánku:

Ovšem voskovky, které jsem koupila před Velikonocemi, se nedaly rozpustit - ani v plechovce přímo nad plamenem kamen, tak jsem nemohla zkoušet malovat. Dneska jsem si koupila obyčejné dětské za 12 korun (tolik mi stála jedna jediná z těch, které nejdou rozpustit), 

rychle vyfoukla tři vajíčka (udělala jsem jim zbytečně velké otvory a asi je neumyla dostatečně v Jaru), do fixy zapíchla špendlík se skleněnou hlavičkou a zkoušela první tahy voskem. No, chce to určitě cvik, také ty voskovky budu muset zředit včelím voskem, ale je to příjemná zábava, určitě to příští rok před Velikonocemi budu zkoušet.

Do té doby si udělám ty stojánky aspoň čtyři, aby byl každý na jednu barvu vosku. Tedy - to jen v případě, že bych se malování voskem na vajíčka  chtěla opravdu naučit - pro tyto mé první čmáranice si vystačím s oblíbenou modrou barvou.

Hodně jarní pohody

Spící klubíčko

Kocourek dneska prospal téměř celý den, 

 tyto obrázky jsou foceny v průběhu dvou hodin,

 kdy tvrdě spal

 a ani se nepohnul.

Doufám, že se mu něco hezkého zdálo...

Krásné svátky

Velikonoce

"Velkonoce, Velkonoce,
bývají jen jednou v roce.
Dejte vejce do rance
Václavovi, Marjánce..."

Vánoční kaktusy od konce října pořád kvetou, takže se z nich těmi zápichy oveček a kachniček staly velikonoční kaktusy - to pak kvetou naprosto v ten správný čas...:-)

 Na stole v obýváku jsou Velikonoce připomínány jen v decentním provedení,

A aby to nebylo tak strohé, přidala jsem pár peříček Marabu (jsou bílá, takže na bílém ubruse nejsou dobře vidět) a starého ptáčka:

Tady na sluníčku jsou peříčka trochu vidět...

v kuchyni je to (na mne) až příliš barevné, ale prý to k svátkům jara patří...

Hodně spokojenosti všem

Časopis

V neděli jsem si koupila dva starší časopisy Národního památkového ústavu - Památky středních Čech 

 a bylo na co koukat, co číst a o čem přemýšlet  - třeba jako o tipu na výlety:

 V jednom časopise je mimo jiné velmi zajímavá studie Petry Medříkové "Portréty Auerspergů na zámcích Žlaby a Slatiňany"

a v druhém  od stejné autorky Život šlechtických rodin ve světle fotografií ze zámku Žleby a Slatiňany - Auerspergové - Trauttmansdorffové - Batthyanyové:

 

Je to opravdu velmi poutavé čtení a pro mne dvojnásob zajímavé, nejen proto, že mám ráda historii, ale hlavně proto, že má maminka pocházela z bezprotřední blízkosti Slatiňan a o rodu Auerspergů jsem od ní slyšela vyprávět. 

Hodně pohody