Karanténa 4.

Jeden dárek na přání - uplést velkou domácí šálu s kapsami pro jednu milovanou zimomřivou dušičku: začínám a měřím, měřím...

přibývá to rychle...

 ... už je širší nežli postel...

 detail kapsy...

 Takže výsledných 180 cm délky  a 75 cm šířky...

Šála už byla darovaná a udělala radost, takže i já měla radost.

Hodně pohody

Karanténa 3.

Ještě jednou Praha, tentokrát návštěva Reprezentačního domu hlavního města Prahy neboli Obecního domu ...

byl postaven na pozemku někdejšího Královského dvora podle projektu Antonína Balšánka a Osvalda Polívky ( i když soutěž vyhráli architekti Alois Dryák a Tomáš Amena). Celková stavba je velmi rozložitá a složitá po všech stránkách, spojuje neobaroko s prvky secese a také byla po svém dokončení předmětem mnohé kritiky pro svou "vyumělkovanost". Možná ke kritice přispělo srovnání se sousední gotickou Prašnou bránou, kdo ví... Já jí ovšem nesmírně obdivuji proto, že ačkoliv tak bohatá, přesto na mne tíživě nepadá jako to mívám zejména u barokních sakrálních staveb. I ta obrovská Smetanova koncertní síň, od které vycházejí ostatní křídla budovy, je vzdušná, nadlehčená, přestože plná zlata a zdobnosti. Prostě pro mne nádhera, která nepotřebuje dalších slov...

 i ty detaily na čalounění jsou dokonalé...

a pak ta možnost  - v prázdné vídeňské kavárně s chodci téměř nerušeným výhledem na dům U Hybernů a Českou národní banku  - si dát oběd za velmi přijatelnou cenu, to prostě nemělo chybu:

A jako dovršení totální pohody si dát ještě vídeňskou kávu v prázdné kavárně Gočárova Domu U Černé  Matky Boží, tak to už je neskutečný zážitek:

Nádherný zážitek, měla jsem (přiznávám sobecký) pocit, že ty stavby, ta krása je tu dneska jen pro mne, že mi ji davy lidí neberou.

Hodně pohody 

Karanténa 2.

Hned první dny po malém uvolnění karantény jsme vyrazily s kamarádkou Evou do Prahy -

a udělaly jsme dobře. Takovou Prahu jsem nikdy ve svém životě nezažila a asi už nezažiju, bez turistů, bez lidí...

Jely jsme na Pohořelec samy v tramvaji -

 procházely se Loretánským náměstím samy,

bez únavných turistů, za celou dobu čekání na tramvaj projelo jediné auto...

Na Novém světě také nikdo...

A protože i cesta domů byla v téměř prázdném autobuse, rozhodly jsme se využít dobu omezeného turistického ruchu k dalšímu výletu v co nejbližší době.

Hodně pohody 

...

Karanténa 1.

Jeden způsob využití času v karanténě - to když se mi dostane do ruky odstřižek z délky mých tmavomodrých šatů (a já v něm uvidím krásnou kabelku - psaníčko), nebo uklízím v košíku se šitím a najdu tam průsvitnou bílou stuhu a kousky krajek (už vidím, jaké náramky se z toho dají udělat) a nakonec ještě objevím tmavomodrou dutinku, kdo ví, z čeho jsem ji odpárala (a mne napadne, že mám zlaté hodinky, které mají už rozbitý pásek a že kdyby se daly navléct na tu textilní dutinku, byl by z toho krásný pásek na hodinky z mé oblíbené tmavě modré barvy - a ke všemu jde třikrát otočit kolem zápěstí, takže zbude i na náramek).

Nejdříve kabelka - psaníčko:

uvnitř je na zip, aby nic nevypadlo...

.. a ještě fotka s bleskem, aby byla vidět ta velká mašle s korálky...

a byla by škoda ten pruh lásky vyhodit, když z toho může být kabelka...

pak taška - na každé straně jiná látka, aby se víc hodila k oblečeni:

zbytek látky a ucha ze staré tašky

a tato strana tašky je z vestičky, která mi už byla malá...tvar té vesty dal vlastně tvar i tašce...

a ještě něco pro parádu na ruce - šité náramky třeba do divadla:

a ještě bílý:

sponu jsem měla doma z dob "korálkování"

snad najdu i odvahu náramky občas vzít...

a ještě pásek k mým prvním hodinkám, které jsem dostala od rodičů:

...zbylo i na  náramek...

mám ráda neobvyklé kombinace - řemínek k hodinkám z látky včetně náramku...

Hodně pohody