Rodinná výstava je nádherná, nádherná a hodně bohatá jak na detaily z života malíře, tak hlavně na jeho dílo. Dala mi to, co už mi hrozně dlouho chybělo - zdůraznění vlastenectví a národní hrdosti, slovanství, krásu umělecké tvorby. Ve spojení s výbornými texty se vystavená díla vnímají hodně silně. Pokusím se to sem aspoň trošku přenést (mými slovy i slovy z výstavy) a proložit fotkami jeho neskutečně bohaté tvorby. Škoda, že nešlo líp fotit proti obrazům - byly totiž tak osvětlené, že se světla odrážela ve skle a nebyla vidět kresba...
"Alfons Mucha se narodil v roce 1860 v Ivančicích na Moravě, tedy v době vrcholícího českého národního obrození a stal se z něj nadšený zastánce nezávislého českého národa. Láska k vlasti byla pro něj přirozenou vnitřní silou, která udávala směr jeho životu i umělecké činnosti. Během studií umění v Mnichově i Paříži se stal hlavním představitelem českých a slovanských spolků v těchto městech a jeho národní vědomí se projevovalo opakovaně v tématech jeho děl: česká identita, všeslovanská filosofie, láska k rodině a vlasti."
 |
| svatební fotografie rok 1906 |
manželka a jeho častá modelka Maruška
Autoportrét s manželkou v Paříži
Když ustala finanční podpora od hraběte Eduarda Khuena-Belasiho (ten si kdysi od Muchy nechal freskami vyzdobit jídelnu ve svém novém zámku a poté se stal jeho mecenášem), musel začít pracovat pro obživu.
Jeho plakát na Nový rok 1895 pro Sarah Bernhardt k divadelní hře Gismonda ho přes noc celosvětově proslavil a koncem století byl už významný průkopnický a secesní umělec (úsměvné je, že ho v roce 1878 nepřijali na pražské Akademii). S herečkou později podepsal smlouvu na šest let.
Vytvořil si vlastní dekorativní styl ze slovanských kořenů (inspirace slovanskými kroji, motivy z moravského lidového umění, svatozáře podle byzantských ikon, křivky a geometrické vzory z českých kostelů...).
Jeho bohatý život pokračoval pobytem v Americe, kde přednášel a také tvořil. Zde vyvrcholil jeho sen vytvořit velkou sérii velkoformátových pláten na téma slovanských dějin od pravěku do současnosti. Získal také investora - bohatého amerického podnikatele Charlese Cranea, který od Muchy nechal namalovat portréty svých dvou dcer a byl nadšen jeho tvorbou.
Josephine Crane Bradleyová jako Slávie 1908. Obraz na výstavě není, ale díky němu získal Alfons Mucha sponzora pro Slovanskou epopej
Mucha ho seznámil se svou touhou k namalování Slovanské epopeje a následně darování Praze, ale že peníze přes veškeré úsilí nezískal. Crane okamžitě projevil zájem, sám se zajímal o slovanské národy a dějiny a Muchu začal sponzorovat. Ten se r. 1910 vrátil do Čech, na zámku Zbiroh v sále s prosklenou střechou začal technické a potom i vlastní umělecké práce na slovanském cyklu.
Přiznám se, že výraz obou přesně vyjadřuje to, jak se v poslední době cítím a vnímám svět... 
1. 9. 1928 u příležitosti 10. výroční vzniku republiky za přítomnosti amerického mecenáše odevzdal Alfons Mucha všech dvacet velkoformátových děl oficiálně Praze jako dar českému národu. Po svém pobytu v Nice se opět vrátil do vlasti, ale to již byla temná doba našeho národa. Po vpádů nacistů v březnu 1939 byl mezi prvními vyslýchán gestapem a krátce nato zemřel. Jako mnoho jiných čestných lidí tu dobu nepřežil. Státní pohřeb byl zakázán, přesto ho davy lidí doprovodili na Slavín.
Co jsem si z výstavy odnesla? Nádherné zážitky nad každým z obrazů, veliký obdiv k Alfonsu Muchovi i tvůrcům výstavy a také velké poselství, které jsem vnímala po celou dobu: Nezapomeňme, že jsme Češi, Slované a nezapomeňme na svou nádhernou historii a kulturu. Buďme hrdí, čestní, pracovití a stateční. Máme dost příkladů ze své minulosti (některé i ze současnosti ).
Hodně pohody
